„Tehdy jsme s mojí ženou naložili na nákladní auto peřiny a skříně s tím, že jedeme sem jako na chalupu. Jenže já jako horal a prosečský rodák jsem si řekl, proč tu nebydlet natrvalo,“ zavzpomínal Svatopluk Koudela.

„Řekl jsem to své ženě a ta na mě vytřeštila oči. Nebyla tu totiž ani koupelna, jen suchý záchod a jeden mosazný kohoutek se studenou vodou. Musela mě mít hodně ráda, protože jako holka z města na to kývla. A já ji za to mám doteď strašně rád,“ dodal s úsměvem.

To, že se ale na svazích hor nežije jednodušše, přiznal Sváťa Koudela zcela s přehledem. Vzhledem k tomu, že mají hospodu otevřenou pouze o víkendech, musejí on i jeho žena jezdit za prací do Liberce a jejich syn také jezdí do města do školy. „V zimě je úplně běžné, že ráno musíme nasadit lyže a sjet dolů k autu, které máme zaparkované na Rašovce,“ řekl s tím, že stejně tak musejí v době závějí nosit na zádech potraviny do hostince.

„Pak nasadíme batohy, naplníme je tatrankami, fidorkami a dalšímí věcmi a vyrazíme. Když potřebuji dostat do hostince sud s pivem, zapřáhnu koně Leoše. Je to takový už zavedený koloběh života,“ řekl s úsměvem ošlehaný horal.

Jak ale říká, samotu by v žádném případě neměnil. „Navíc tenhle kout nese v sobě něco hodně pozitivního,“ dodal s tím, že za jasného podzimního nebo jarního počasí je odtamtud vidět až do Prahy. „Bez dalekohledu je možné vidět dokonce žižkovský vysílač. Jinak je tu krásný pohled na celé České středohoří, Drábské světničky, Trosky i Krkonoše.“

Historie domu U Šámalů sahá až do roku 1864, kdy se sem přiženil Antonín Šámal. Založil tu hostinec a v roce 1886 začal s plány a zřídil tu taneční sál. Současná podoba hostince je z roku 1902. „Lidé si často pletou náš hostinec se Šámalkou v Jizerských horách. Já jim ale vlastenecky vysvětluji, že to je úplně jiný kraj. My jsme zákopčáci a já jsem na to patřičně hrdý, i když o nás zákopčácích tam ve městě kolují různé řeči,“ řekl se šibalským s úsměvem prosečský rodák.