A že se bude k čemu vracet. Historie je bohatá a zdaleka nekončí. Vždyť jedno z největších vzrušení tady prožili v loňském roce, kdy prezident republiky Miloš Zeman udělil svobodu zřejmě nejznámějšímu odsouzenému v celé České republice Jiřímu Kajínkovi. Několik dní novináři doslova kempovali na prostranství před vstupem do věznice, aby jim propuštění Kajínka neušlo.

Nejznámější český vězeň pak po svém propuštění tvrdil, že si prý představoval, že tu bude sám a půjde do města. „Abych mohl jít pěšky aspoň tedy do Jablonce, aspoň kousek,“ říkal. Než ale Věznice Rýnovice za svými mřížemi Kajínka vychovávala, uběhlo skoro padesát let. „Každodenní historie Věznice Rýnovice se začala psát přesně 1. srpna roku 1968,“ upřesnil dnešní ředitel vězení Vlastimil Kříž.

Historie zařízení je úzce spjata s rozvojem automobilového průmyslu v Jablonci, konkrétně s národním podnikem Liaz, jehož hlavní závod 01 byl vystavěn právě v Rýnovicích. Podnik trpěl nedostatkem pracovních sil a přitom měl dobré zkušenosti se zaměstnáváním vězňů.

„Již od od poloviny šedesátých let pracovali nejen v hlavním závodě, ale i v dalších devíti pobočkách odsouzení z Věznice Liberec a Minkovice,“ popsala mluvčí rýnovické věznice Monika Králová. Výstavba takzvané M ubytovny pro prvních sto odsouzených začala na jaře 1967. „Strava a nákupy byly tehdy byly zajišťovány v prostoru podniku,“ vyčetla z dobových dokumentů Králová.

Vězni z Minkovic mezitím pracovali na stavbě dalších objektů budoucí věznice. V dalších letech odsouzení pomáhali s výstavbou důležitých objektů sloužících veřejnosti. „Jednalo se třeba o plavecký bazén v Jablonci, sídliště ve Vratislavicích, Základní školu ve Mšeně, sídliště Šumava, sklárny Desná a podobně,“ vypočítal Kříž.

Protože Liaz potřeboval nejen levnou pracovní sílu na pomocné práce, ale i dělníky do výroby, od poloviny 70. let začali do věznice docházet odborní učitelé Středního odborného učiliště Liaz a mistři záučního střediska národního podniku. Tím se začala psát historie vzdělávání vězňů v Rýnovicích. I v dnešní době nabízí Školské vzdělávací středisko Rýnovice učební obor obráběč kovů.

Ve věznici je dnes 16 pracovišť zaměřených na jednoduchou montážní práci. „Kompletují se tu plastové díly, opracovávají pryžové výrobky, zinkové odlitky, montují svítidla či zásuvky a podobně,“ vyjmenovala Králová.

(NE)POVEDENÉ ÚTĚKY

Ze vzpomínek pamětníků se Králové také podařilo zjistit několik zajímavostí. „V samém počátku, kdy stála pouze Mubytovna, se jeden z odsouzených pokusil o útěk. Vzal s sebou prostěradlo a přikrytý na sněhu počkal na tmu. Pak se pokusil překonat plot, ale za ním jej stejně chytili,“ popsala tehdejší události mluvčí.

V historii věznice se však jeden útěk ze střeženého prostoru přece jen podařil, a to šestici vězňů. „Využili teplovodní kanál, který procházel pod střeženým pásmem, a dostali se přes Liaz ven. Přišlo se na to až při sčítání vězňů,“ citovala vzpomínky pamětníků Králová.

Skupinka se však ze svobody příliš dlouho netěšila. „Vykradli nějaké chaty a byli chyceni v nedalekém horském středisku,“ dokončila mluvčí neslavný konec jediného zdařeného útěku ze střeženého vězení. K 50. výročí založení věznice proběhne od 27. září i výstava, o které bude Jablonecký deník informovat.