„Ahoj, jsem Věrka, vedoucí zavedeného pánského klubu v centru Liberce. Přijmu milé dívky a paní pro práci společnic od 18 let. Denní i noční provoz. Lákavé finanční podmínky, ubytování, zam. výhody. Zavolej a přijď na kávu…“

Papírek s ručně psaným vzkazem tohoto znění kdosi „zapomněl“ ve vypůjčené knížce z Krajské vědecké knihovny v Liberci. Lísteček se dostal do rukou Kateřině Trojanové, knihovní katalogizátorce. Kromě své práce se zabývá schraňováním všeho, co lidé v knížkách zapomenou vložené. A věřte nám, že se nejde při probírání bizarní sbírky nesmát.

„Najdou se opravdu podivné věci. Někdo nám třeba v knížce „zapomene“ rybí kostru,“ vzpomíná Kateřina Trojanová.

Malá galerie „úlovků“ z knížek se mezitím stala hitem na facebookových stránkách knihovny. Lidé se baví nechtěnou upřímností i pravopisnými chybami mnohých nálezů. „Co je, kurva, to WA?“ ptá se v záhlaví svých zjevně neúplných výpisků z hodin dějepisu neznámý student.

„Soudruhu učiteli prosím omluvte prosím moji ceru,“ žádá na omluvence matka, která sama byla patrně často omlouvána z hodin mluvnice.

Smích vzbuzují i zapomenutá skripta, patrně z Vysokého učení marxismu a leninismu. „Jak zajišťovala strana vůdčí roli dělnické třídy v národní revoluce 1945?,“ stojí v jedné z otázek.

Červenat by se dnes museli někdejší studenti, kteří si pod lavicí vyměňovali milostnou korespondenci, kterou pak zapomněli vloženou do knížky z knihovny. „A tobě se holky nelíběj?“ ptá se nesměle neznámá slečna. „Právě že líběj,“ odpovídá ještě nesměleji chlapec. Ve sbírce Kateřiny Trojanové je i báseň, kterou kdosi složil, ale už patrně nikdy nikomu nepřečetl, neboť zůstala dlouhá léta zapomenutá v knize. „Našla jsem i tisícikorunu. Byla to ale ta z dob, kdy se dělila naše republika a už se s ní nedalo zaplatit,“ svěřila se katalogizátotorka. Najdou se i věci, které si kdosi z neznámých důvodů chtěl v knize vylisovat a nechal je tam: třeba obal od východoněmeckých silonek nebo od sýra.