Nakonec ale proměnili improvizovaný prostor vedle Kostela Nalezení svatého Kříže na regulérní kavárnu, která se stala kulturním prostorem, kde se konají koncerty a hraje se zde divadlo pro děti.

Navíc tu voní káva a pečou se tam originální dorty. V rozhovoru prozradila Magda Křížková (MK) a Stanislav Křížek (SK), co je na Frýdlantsku zaujalo, že se sem rozhodli přestěhovat z Prahy nebo proč to u nich v kavárně vypadá jako u „babičky v obýváku.“

Jaké to je být „kavárníkem“ ve Frýdlantu?
SK: Je to dobré. Je to stejné jako být kavárníkem kdekoli jinde. Je to jenom jinak, ale nás to baví.
MK: Je to fajn, jenom všechno děláme v menším a jsme pořád na nohách.

Magdo vy pracujete pro Člověka v Tísni a Stando vy máte také svoji práci. Jak jste se dostali k pohostinství?
SK: Byla to od nás hrozná drzost, protože to byl ze začátku hrozný punk.
MK: Když jsme bydleli v Praze, tak nás ani nenapadlo otevřít si kavárnu. Bavilo nás jezdit s naším Stánkem plným dobrot po festivalech. Navařili jsme, naložili všechno do auta, přijeli jsme na festival, rozdělali stánek, několik dní v kuse jsme vařili a prodávali a pak jsme všechno sbalili a vrátili se domů. To nás bavilo, ale bylo to hrozně fyzicky náročné.

Jak jste se dostali ke kavárně ve Frýdlantu?Magda a Standa Křížkovi.Zdroj: Deník / Petr Vodseďálek
MK: Já tady mám sestru, která se svým mužem a dalším párem provozovali čajovnu v prostoru, ve kterém dnes funguje naše kavárna. S nimi a s naším stánkem jsme absolvovali festival Trutnoff, což byl masakr, protože to bylo fyzicky i psychicky hrozně náročné. Když jsme pak další rok přemýšleli, kam se zase vydáme, řekla nám sestra, jestli bychom nechtěli přijet do Frýdlantu, kde se každé léto koná jazzová dílna. Chyběl tu prostor, kde by se muzikanti mohli večer najíst a zahrát si. Prostor po jejich čajovně byl stále prázdný, tak jsme si ho pronajali a na týden jsme náš venkovní stánek přestěhovali dovnitř a vznikla Jazzové osvěžovna.
SK: Pomohlo nám spoustu kamarádů a známých, kteří nám po-půjčovali, co bylo potřeba. Jeden přivezl křesílka z půdy, druhý dovezl starou skříň, další nám půjčil skleničky a hrníčky po babičce.

Jaká byla odezva? Přišli se k vám jazzmani osvěžit?
SK: První den nikdo nepřišel. Druhý den přišel první host a objednal si čaj. Třetí den už jich přišlo víc, ale pořád se nehrálo. Další den začali jamovat. Do konce dílny pak u nás byl každý večer mejdan až do rána. Všichni na to dodnes vzpomínají.

Kdy jste se rozhodli, že tam kavárna zůstane a vy se do Frýdlantu vrátíte?
MK: My jsme ten prostor tak zabydleli, že to tady vypadalo jako u babičky v obýváku a všichni nám říkali, jak je to tu útulné a že se těší na příští rok. My si ale vůbec nebyli jistí, jestli se do Frýdlantu vrátíme. Prostor jsem měli pronajatý jen na týden.
SK: Když jsme se vrátili do Prahy, přemýšleli jsme, jestli by nestálo za to, otevřít kavárnu s celoročním provozem. O tom, že bychom se stěhovali, jsme ale vůbec neuvažovali.

Letos je to už 7 let od otevření Jazzové osvěžovny a stále to tady vypadá, jak u babičky v obýváku. Ze začátku to byla improvizace, co vás přimělo zachovat interiér v tomhle stylu?
MK: My máme rádi staré věci a rádi kombinujeme styly. Nejde nám o to držet jednotný styl. Něco jsme koupili v antikvariátu, něco bylo k vyhození u popelnic. Po otevření kavárny nám začali nosit věci i zákazníci. Jedna paní z Polska nám tak například přivezla staré háčkované ubrusy a porcelán, které měla ve své kavárně a když ji zavřela, bylo jí líto to vyhodit.

Kromě toho, jak to v kavárně vypadá, vaši zákazníci oceňují také Standovy dorty s originálními jmény. Kdy jste začal péct?
SK: Říkali jsme si, že když máme kavárnu, bylo by dobré mít tu ke kávě nějaký dort nebo koláč. Ten úplně první upekla Magda, byla to řepová-čokoládová buchta. Lidem chutnalo, tak jsme začali péct pravidelně. Můj první recept, podle kterého jsem zkusil péct byl mrkvový dort. Jenže mi toho doma v lednici dost chybělo, tak jsem si ho přizpůsobil podle sebe. Přinesl jsem ho do kavárny a on se hrozně rychle snědl. Měl jsem radost. Dodnes ho dělám stejně. No a tím to začalo. Najednou jsme měl upéct dort k narozeninám švagrovi, pak dceři atd. Druhý dort, který také dělám doposud, byl Jazzcake. Ten se stal takovou naší vlajkovou lodí.

Během nouzového stavu jste byli oba dost kritičtí vůči vládním nařízením. Co vám na krocích vlády nejvíc vadilo?
MK: Mně vadí to, že někdo rozhoduje za mě a nedůvěřuje mému vlastnímu úsudku. Také mi vadilo, že to vypadalo jako by neexistovalo nic jiného než korona virus. Dvacet čtyři hodin denně se neřešilo v médiích nic jiného. Přišlo mi také, že lidé přestali používat vlastní mozek.
SK: Vadila nám také zmatečnost těch jednotlivých vyhlášení, která je tu do dnes. Nejvíc mě nadzvedlo, když otevřeli hobby markety, ale lidi nemohli na Velikonoce ani do kostela.

Jak korona-virová krize ovlivnila vaše podnikání?
SK: Ovlivnila nás dost, jelikož musely kavárny a restaurace zůstat zavřené. Naštěstí povolili alespoň výdejní okénka a tak jsme si řekli, že to zkusíme. Napekl jsem a otevřeli jsme improvizované okénko na víkend. Překvapilo nás, kolik lidí přišlo a podpořilo nás.
MK: Takhle jsme fungovali 10 týdnů, než se mohly otevřít zahrádky.

Překvapila vás podpora lidí?
SK: Byla to úžasná zkušenost. Nejprve si objednávali dorty pro sebe, čímž podpořili nás jako kavárnu. Pak ale přišel jeden zákazník a říká: zaplatím dort, je mi jedno, jaký bude, ale chci abyste ho dali někomu jako poděkování.
MK: Přemýšleli jsme, komu dort dovezeme. Zdravotníkům, hasičům a policistům pomáhalo hodně lidí, tak nás napadlo udělat radost prodavačkám v Lidlu, které pracovaly prakticky pořád. Skoro nikdo si na ně ale nevzpomněl a nemluvil o nich.
SK: Ten zákazník, který jim dort zaplatil, nám také řekl, že doufá, že se chytí i někdo další a přidá se k němu.

Chytil se někdo?
SK: Bylo to neskutečné, ale přidali se další lidé, kteří podpořili nás, ale také lidi, bez jejichž práce bychom nemohli fungovat. Jel jsem tak s dortem ještě čtyřikrát. Naposledy do domova důchodců v Liberci.

S návratem k normálu jste se znovu pustili do práce. V kavárně odehráli koncerty první muzikanti. V neděli proběhne mezi kavárnou a kostelem už 5. ročník Tátafestu. Jak vás napadlo uspořádat festival pro otce a jejich děti?
MK: Já jsem věděla, že na Parukářce v Praze pořádá Unie otců tzv. Tátafest. Když jsme se přestěhovali do Frýdlantu, říkali jsme si, že by bylo fajn, udělat podobný festival i tady. Tak jsme se nimi spojili a pod jejich hlavičkou pořádáme Tátafest ve Frýdlantě. Chtěli jsme hlavně, aby to byla zábava. Máme speciální pivo Tatabír, děláme baTÁTOvý TATAráček, organizujeme speciální soutěže pro táty a jejich děti a k tomu všemu hraje muzika. Vstup je zdarma.

V září proběhne festival Frýdlantsko Franze Kafky, s jehož organizací pomáháte. Na co se mohou návštěvníci těšit?
SK: Fakticky už festival běží, protože jeho součástí je i literární soutěž pro studenty středních škol, kteří nám poslali bajku nebo podobenství inspirované Franzem Kafkou. Texty nám zaslali z Brna, Olomouce nebo Plzně, takže jsme rádi, že se nám sešlo tolik příspěvků. Vyhlášení vítěze proběhne v září. Patronem festivalu je spisovatel Jaroslav Rudiš a moderátorem bude herec Petr Čtvrtníček, kteří by měli přečíst vítězné texty.

Festival proběhne 18. až 20. září. Co konkrétně chystáte?
SK: Měly by proběhnout dvě výstavy. Jaromír Švejdík alias Jaromír 99 připravil projekt Zámek Franze Kafky, který bude prezentovat v Zámeckém pivovaru. V galerii města pak bude vystavovat Jiří Slíva, který se dlouho kafkovskému tématu věnuje. Samotné zahájení proběhne v městském kině, kde promítneme krátké filmy z Karlovarského festivalu tzv. Kafkárny. O hudební program, který bude probíhat na náměstí před radnicí, se postará Kafka band s koncertem Amerika, kapely DanZooD, Pubcoustic, The Grizzlies a Big´O´Band Marka Ottla.

Magda a Standa Kžížkovi
Provozují ve Frýdlantě od roku 2012 kavárnu Jazzová osvěžovna.
Standa peče dorty a Magda vaří polévky.
Už pátým rokem pořádají Tátafest, který se letos uskuteční 21. června od 14 hodin vedle Kostela Nalezení svatého Kříže.
Podílí se na přípravě festivalu Frýdlantsko Franze Kafky, který proběhne 18. až 20. září 2020.