Zdroj: DeníkProč jste se rozhodl vydat textilním směrem a studovat na liberecké univerzitě?
Textil mě zajímá už od základní školy, začalo to v šesté třídě zájmem o cosplay (kostýmované hry, pozn. red.), což mě prvně přivedlo k šicímu stroji. Původně jsem chtěl jít už na střední školu oděvní, ale rodiče usoudili, že pro mě bude lepší jít na gymnázium. Tam jsem se věnoval textilu a oděvu ve volném čase a utvrdil jsem se, že v tomto odvětví chci zůstat, proto jsem pokračoval do Liberce. Tam jsem mířil spíše za technickými znalostmi tvorby.

Studujete návrhářství oděvu a textilu. Přestože je to ve 21. století a hlavně ve světě běžné, v Čechách je tento obor stále vnímám jako disciplína pro ženy. Setkal jste se s předsudky?
Rozhodně vnímám, že v Česku se stále jedná spíše o dámskou disciplínu, i když v poslední době se s nástupem streetwearu začínají o módu zajímat i muži. Jakmile někde zmíním, že studuji tento obor, často se setkávám s předsudky ohledně mojí sexuality, ale na to už jsem si relativně zvykl.

V jakém jste ročníku a na jaký oděv a materiál se zaměřujete?
Momentálně nastupuji do třetího ročníku bakalářského studia, takže řeším bakalářskou práci. Velmi mě zajímá pletení, kterému bych se právě rád dál věnovat, ale kromě toho mě velmi zaujaly žakárské technologie, které jsme v předchozím semestru měli možnost navrhnout, nechat vyrobit a zpracovat. V mimoškolní tvorbě rád pracuji s přírodními a deadstockovými materiály, velmi rád zpracovávám košile a sukně. Věřím, že brzy přijdou větší projekty, zatím se snažím vylepšovat si portfolio.

Liberečtí studenti předvádí módu v srdci Paříže.
Textil neznající hranic. Liberečtí studenti předvádí módu v srdci Paříže

Co na samotném studiu považujete za nejobtížnější? Máte za sebou už nějaké větší projekty?
Zcela upřímně je to finančně docela náročné studium. Hlavně pokud si člověk vymyslí koncept a návrh do detailu a pak zjistí, že metr materiálu, který chce využít, stojí 900 korun.

Plánujete se po dokončení studia věnovat návrhářství, zůstat v textilním odvětví?
Po studiu rozhodně plánuji zůstat v oboru, plánuji pokračovat na magisterské studium a pak se uvidí, kde se usadím.

Byl jste jedním ze studentů, kteří měli to štěstí odjet do Paříže. Jak k tomu došlo?
Ano, byl jsem vybrán panem docentem Krotkým a paní magistrou Veselou. Točil jsem přes rok katedře videa na sociální sítě, tak jsem byl vybrán, abych to tam taky natočil a zároveň předvedl pánské modely na přehlídce.

Můžete přiblížit první pocity z toho, když jste se ocitl v srdci módy?
Přijel jsem jako jeden z prvních, takže po rozluštění záhady zvané pařížské metro a odložení věcí do prostor Českého centra jsme se ve třech vydali na cestu dopoledním šestým obvodem. Došli jsme do kavárny na pozdní snídani a poté se vydali k Louvru. V pondělí dopoledne bylo Palais du Louvre v podstatě prázdné, což bylo dost nečekané, ale krásné. Zároveň mi město, ač obrovské, nepřišlo vůbec uspěchané, na rozdíl od Prahy. Celá atmosféra města byla velmi příjemná.

Ukázka prací studentů katedry designu, ilustrační fotografie.
Très chic. Liberečtí vysokoškoláci obléknou budovu v Paříži

Jak probíhalo samotné zahalení budovy Českého centra v Paříži?
Probíhalo to podle mého názoru velmi hladce, největší problém však působily velkoplošné textilie. Ty bylo třeba prostrčit úzkými otvory mezi okny a zdí, zarovnat je a následně upevnit, což bylo dost časově náročné, ale díky zapojení všech a pomoci lidí z Českého centra jsme to zvládli na výbornou.

Jaké dojmy jste si odnesl z týdenního pobytu zde? Ovlivnil vás v něčem?
Pobyt mi určitě přinesl větší rozhled. V průběhu jsme se seznámili se studenty z akademie výtvarných umění, kteří nás pozvali na svoji vernisáž a my je na tu naší. Bylo skvělé porovnat studentský život tu a tam a vidět, jak na život a umění nahlíží studenti jedné z nejprestižnějších univerzit. Svým způsobem mi to pomohlo se uvolnit a vidět, že pokud člověk za cíli jde, tak mu jdou naproti. Strávili jsme v Paříži týden, ale zdálo se, že to uteklo za den. Rozhodně to pro mě byla formující zkušenost.

Motto výstavy bylo Textil jako všeobjímající, chránící, neznající hranic a textil svobodný jako reakce na aktuální situaci. Jak vy osobně jste toto téma reflektoval ve svém oděvu?
Ve svém oděvu jsem se inspiroval hojícím procesem lidského těla. Vzor autorské tkaniny vzniknul stylizací bodných ran, tvarově jsem se pak v oděvech inspiroval nemocničními oděvy. Přijde mi, že stále procházíme procesem hojení ze všeho, co se stalo, a ten proces je pořád narušován dalšími událostmi.

Karolína Cipro s německým ohařem Aslanem.
Milovníci psů z Jizerek: Chceme lidem usnadnit společnou cestu s chlupáčem

Měli jste čas si projít i město, seznámit se s místní kulturou, navštívit památky?
Čas na město a kulturu jsme měli, drželi jsme se sice převážně okolí českého centra, větších památek a muzeí. V Muzeu dekorativních umění jsme navštívili retrospektivu módního domu Schiaparelli, navštívili jsme ateliér Yves Saint Laurenta a samozřejmě Louvre, Sacre Coeur a Eiffelovu věž. Brouzdali jsme také po místních restauracích a nenechali si ujít ochutnávání sýrů a vína. Místní byli z naší zkušenosti velmi přívětiví. Studenti z akademie nás zatáhli i do svých ateliérů a v průběhu čtyř hodin nám ukázali celou školu i se všemi zákoutími, což byl pro mě asi nejsilnější zážitek i proto, že málokdo uměl anglicky, tak jsme se dorozumívali velmi lámanou francouzštinou.

Jestli se nepletu, vedle módy se věnujete i poezii. Zkoušel jste už propojit obě oblasti zájmu?
Je to tak, psaní mě drží podobně dlouho jako textil. Tematicky se mi textil dostává do poezie až v posledním roce, spíš to bývá naopak. V inspiračních zdrojích mívám vždy alespoň kus nějaké básně či textu, občas i celou sbírku. Dobrá poezie totiž podle mě musí v člověku vyvolat obraz, pocit, a já chci často ventilovat tyto obrazy a pocity do oděvu.

Píšete spíše do šuplíku, nebo se mohla s vaší tvorbou seznámit i veřejnost?
Jsem jaksi na pomezí. Pár básní jsem vydal v různých časopisech, například v Hostu či v Revue Prostor. Posledně mi byla i poskytnuta možnost autorského čtení, které proběhlo v červnu, ale to jsou zatím největší úspěchy. Vydat sbírku je však jedním z cílů, které bych si rád v životě splnil, a rozhodně na něm pracuji.