Zdroj: DeníkTentokrát se inspiroval regionální tematikou a ponořil se do dějin svého rodiště. „V mikrokosmu jednoho města se snažím zachytit fenomény, které tvarovaly přinejmenším celou Evropu, od velkých událostí, jakými jsou obě světové války či odsun německého obyvatelstva, po problémy hůře ohraničitelné a uchopitelné, jako jsou sociální a genderové nerovnosti, vztah k menšinám anebo vztah ke krajině,“ řekl v rozhovoru pro Deník autor s tím, že knihu Gablonz/Jablonec ocení i mimojablonečtí čtenáři.

Ti se s ní mohou navíc seznámit ve středu 30. listopadu v Knihkupectví a antikvariátu Fryč ve městě pod Ještědem prostřednictvím autorského večera.

Patříte mezi známé autory mající spojitost s regionem. Nyní jste napsal ryze regionální titul. V čem vás tento žánr uhranul?
Napsal jsem různé knížky, v románu Projekt Gilgameš jsem se snažil s pomocí Eposu o Gilgamešovi uskutečnit průlet dějinami lidstva, v románu Největší lekce dona Quijota jsem se zabýval zajetím Miguela de Cervantese alžírskými piráty. Gablonz/Jablonec je vlastně moje první tematicky ryze regionální knížka. To téma si mě našlo úplně přirozeně. Když jsem se po asi patnácti letech pobývání v jiných městech přistěhoval se svou rodinou zpět do Jablonce, cítil jsem potřebu svoje rodiště znovu poznat, ujasnit si svůj vztah k němu a pátrat po vlastních kořenech.

Co jste během psaní a bádání zjistil o Jablonci nad Nisou?
Těch věcí je tolik, že je nedokážu vyjmenovat v rámci novinového rozhovoru. Odpovědí na tuhle otázku je vlastně celá ta knížka. Obecně nejzajímavější bylo nořit se do německé historie tohoto města, o které jsem měl i kvůli jazykové bariéře nejmenší povědomí. Za zpřístupnění kulturního bohatství zmizelého Gablonze vděčím hlavně obětavé regionální badatelce Christě Petráskové, z níž jsem nakonec udělal i jednu z postav knížky.

Jan Horníček.
Krvavé vraždy, intriky i gilotina. Kapitán Stellwerther začíná v Jizerkách

Jak dlouho kniha vznikala? Proměnil se nějakým způsobem díky práci na knize váš pohled na vaše rodné město?
Na tu knížku jsem se připravoval vlastně celý život tím, že jsem v Jablonci žil a vnímal věci kolem sebe. Rešerše, rozhovory s pamětníky a samotné psaní mi trvaly zhruba rok. Byl to zrovna rok covidový, kdy se moc nedalo chodit mezi lidi. Po večerech, když rodina usnula, jsem se nořil do zdigitalizovaného archivu Novin Jablonecka, pročítal staré knížky z antikvariátu a psal.

Kniha zaujme i grafickým zpracováním. Jaký jste zvolil doprovodný materiál?
Máte-li na mysli fotografický doprovod, o ten se postarala liberecká fotografka Alena Čechová. Měla za úkol podívat se na Jablonec jinak, než je obvyklé. Nechtěli jsme líbivé fotografie jako z turistických průvodců, ale originální umělecký pohled. Povedlo se to myslím náramně, ty fotografie vystihují, co jsem se snažil vyjádřit v textu knihy. Plynutí času, pomíjivost a neměnnost zároveň, a taky určitou nejistotu, kterou zažíváme při ohledávání minulosti.

V knize máte krásné věnování. Od začátku jste věděl, že se bude jednat o vaši babičku a dceru?
Knížku jsem věnoval dvěma obyvatelkám Jablonce, dvěma Annám, mojí babičce a mojí dceři. Data jejich narození od sebe dělí 90 let, tedy bezmála století. Protože se v knížce snažím zachytit proměny města a světa právě během jednoho století, přišlo mi přirozené zarámovat ten příběh takhle. Babička měla radost, knížku dostala k 90. narozeninám, a dcera reagovala tak, jak půlroční děti reagují. Chtěla si Gablonz osahat a strčit do pusy.

Plánujete představit knihu veřejnosti v rámci besed?
První uvedení se odehrálo toto pondělí v jabloneckém knihkupectví Serius, druhé proběhne dnes, tedy ve středu 30. listopadu, v Liberci ve Fryčově knihkupectví. Následovat budou křty v Praze a v Brně a 22. prosince se Gablonz vrátí zpátky do Jablonce. Představíme ho v rýnovickém Domě česko-německého porozumění v rámci talk show Párky, kterou pořádá umělecké duo Veselá Trdla.

Martin Trdla, liberecký básník a předseda Libereckého autorského kruhu.
Recitace mezi rohlíky nebo do sluchátek. Martin Trdla chodí s poezií mezi lidi

Cílíte jen na Jablonečany, nebo kniha zaujme i čtenáře, kteří nejsou místní?
Když jsem rukopis posílal svému nakladateli, který sídlí v Brně, měl jsem trochu obavy, jestli bude mít zájem o regionální tematiku z opačného koutu země. Naštěstí byl toho názoru, že ten text má co říct i mimojabloneckým čtenářům. V mikrokosmu jednoho města se totiž snažím zachytit fenomény, které tvarovaly přinejmenším celou Evropu, od velkých událostí, jakými jsou obě světové války či odsun německého obyvatelstva, po problémy hůře ohraničitelné a uchopitelné, jako jsou sociální a genderové nerovnosti, vztah k menšinám anebo vztah ke krajině… A samozřejmě i otázky paměti a prorůstání historie do současnosti.

Zaujalo mě, že jako úvodní fotku na svém profilu na Facebooku máte knihu Krvavý Bronx. V ní máte povídku vedle dalších zvučných jmen, jako jsou Alena Mornštajnová, Petra Dvořáková či Kateřina Tučková. Co to pro vás znamenalo ocitnout se v takové společnosti?
Na to asi nedokážu odpovědět. Krvavý Bronx je hlavně krásně vypravená, bohulibá knížka, která prostřednictvím současných povídek inspirovaných letitými zprávami z černé kroniky zpřítomňuje historii Cejlu, svébytné brněnské lokality. Tím étosem propojujícím minulost se současností vlastně trochu připomíná i Gablonz/Jablonec.

Patříte také mezi členy Libereckého autorského kruhu. Čemu se v rámci členství věnujete?
Pomáháme liberecké knihovně s přípravou čtvrtletníku Světlik, ze kterého se snažíme udělat živý kulturní časopis reflektující dění v regionu, pořádáme autorské literárně-hudebně-výtvarné večery a momentálně připravujeme k vydání česko-polskou čítanku autorů Euroregionu Nisa, která má za cíl posílit naše kulturní vztahy s polskými sousedy, na něž se na naší straně hranice občas trochu zapomíná.

Na čem nyní pracujete? Mohou se vaši čtenáři v příštím roce těšit na další román?
Na podzim jsem strávil měsíc na spisovatelské rezidenci v Alžíru a napsal takovou drobnou knížku na pomezí cestopisné reportáže a autofikce, pracovní název je Alžírské arabesky. Ta by měla vyjít příští rok. A přespříští rok by mi měla vyjít sbírka písňových textů, které píšu pro libereckého písničkáře Karla Pazderu a jeho kapelu NekrmiT. S jejich tvorbou se mimochodem diváci můžou seznámit právě dneska večer na křtu u Fryče.