Kniha Já, Finis.Zdroj: Archiv Václava DvořákaNáš svět zaniká a nikdo, vůbec nikdo s tím nic nedělá! Jsou snad všichni se svým osudem smíření? Já se ještě nechci vzdát! Tak začíná nový příběh Václava Dvořáka z Liberce, který není v literárním světě žádným nováčkem. Jeho prvotina Písečníci a bludný asteroid zabodoval u dětských i dospělých čtenářů. Nedávno spatřila světlo světa jeho druhá kniha Já, Finis. Její křest proběhl nedávno v Knihkupectví a antikvariát Fryč.

„Kniha je pro nebojácné čtenáře od jedenácti let, ale určitě osloví i mnohem starší. Píšu pro mládež, což chápu i tak, že děj a kniha jako taková nesmí být hloupé,“ zdůraznil Dvořák.

Proč jste si vybral ke křtu zrovna knihkupectví Fryč a jaké jste si odnesl dojmy a pocity z jeho průběhu?
Knihkupectví a antikvariát Fryč v Liberci existuje přes třicet let a mít v něm křest knihy považuji za prestižní záležitost. Byla to pro mě slavnostní chvíle a završení několikaletého snažení, které vzniku knížky tedy nejen samotné psaní textu, ale i vydání knihy a shánění financí předcházelo. Jsem rád, že se našlo tolik odvážných, kteří přes situaci okolo covid-19 přišli, a já se s nimi mohl podělit o svoji radost. Kromě autorského čtení měli návštěvníci možnost si poslechnout krátkou přednášku o mimozemských civilizacích a prohlédnout si výstavu ilustrací z knihy. Záznam křtu naleznou zájemci na internetu.

Svou druhou knihu jste opět vydal samonákladem bez spolupráce s nakladatelstvím. Jak vaše knižní plány narušila epidemie koronaviru?
Téměř nijak. Spolupracuji s nezávislými profesionály, kteří praktikují home office léta, takže práce na knize pokračovaly podle plánu. O něco horší už to bylo s kampaní na Hithitu, kde jsem sháněl část financí na vydání knihy. Kampaň byla sice úspěšná, ale přeci jen v dubnu existovaly mnohem potřebnější věci, než je nová kniha pro mládež. Ministerstvo kultury České republiky vypsalo na vydávání knih dotační řízení, ve kterém se mi podařilo mezi mnohem zkušenějšími a zavedenějšími nakladateli uspět.

Nemáte obavu, že aktuální situace nepřeje knižnímu trhu a prodeji knih?
Knižní trh nepřeje autorům… Velkých knihkupeckých řetězců se krize zřejmě nedotkne. Z prodaných titulů mají neskutečně vysoký rabat a v podstatě knižní trh dusí. Dostat se významněji do jejich obchodů se svými knihami je pro nezávislé nakladatele, jako jsem já, takřka nemožné. Spíše se domluvím s malými nezávislými knihkupci a na ty krize bohužel dopadá nejtvrději. Jejich úbytek v posledních letech je alarmující.

Můžete přiblížit děj své nové knihy?
Příběh Já, Finis začíná na Zemi v naší době, ale něco je jinak. Už třiadvacet let se ztrácí kluci. Jakmile dosáhnou věku osmi let, zmizí beze stopy. Mezi těmi, kteří zůstali, je hlavní hrdina, dvanáctiletý Petr, který se pokusí zachránit svého brášku. Petr má vzácnou oční vadu. Velice citlivé oči si chrání tmavými brýlemi a právě díky svým očím se mu podaří dostat do temného světa plného netvorů a monster. Zde začíná boj o záchranu všech kluků a celého světa.

Na koho jste cíli? Jakou kategorii čtenářů příběh osloví?
Kniha je pro nebojácné čtenáře od jedenácti let, ale určitě osloví i mnohem starší. Píšu pro mládež, což chápu i tak, že děj a kniha jako taková nesmí být hloupé. Naopak by měly čtenářům rozšiřovat obzory. Snažím se být srozumitelný, nikoliv ovšem doslovný a nechávám prostor pro čtenářovu fantazii. Někdy bývá toho prostoru až moc, ale na to mě beta čtenáři většinou upozorní.

Jaké se vám dostaly první čtenářské ohlasy?
Nejčastější slovo, kterým čtenáři příběh charakterizují, je „drsný“. Jedním dechem ovšem dodávají, že je kniha ničím nepohoršovala, a že si s textem určitě poradí i uvedení jedenáctiletí. Už teď se můžu pochlubit, že knížka zaujala i odborníky na dětskou literaturu, ale více zatím nemohu prozradit.

V čem si myslíte, že je vaše tvorba originální?
Snažím se psát a vydávat knihy tak dobré, aby je čtenáři chtěli mít doma, protože si je budou číst více než jednou. Tvořit něco menšího mi nedává smysl. Své čtenáře nešetřím. Ani délkou textu, ani propracovaností děje a množstvím motivů a postav, ani nezvyklým prostředím, které vyžaduje se nad textem občas zamyslet. Svým způsobem tak jdu proti trendům trhu. Píšu tlusté knihy pro děti a mládež, navíc s barevnými ilustracemi.

Jak k vám přichází nápady na děj a charaktery postav?
Je to možná klišé, ale prvotní nápad na Finise jsem dostal ve snu, kdy zdálo se mi o ztracených dětech. Zbytek vznikl přemýšlením nad tím, kdo by děti kradl, jak by to dělal a hlavně proč. Domýšlel jsem detaily a hledal způsob, jak by hlavní hrdina mohl proti mocnému Nepříteli uspět. Bylo jasné, že Finisovi musí někdo pomoci a další postavy byly brzy na světě.

Někteří spisovatelé říkají, že psaní druhé knihy jim jde od ruky více než prvotina. Jste toho také příkladem?
Druhou knížku jsem začal psát s tím, že se bude jednat o krátký text, rychle a snadno napsaný. Nic z toho se mi nepovedlo, nakonec jsem na Finisovi pracoval téměř tři roky. Přeskočil jsem sice takovou tu neproduktivní fázi, kdy jsem u Písečníků přemýšlel, jak knihu pojmout a učil se vlastnímu tvůrčímu psaní, ale objevily se problémy jiné. Téma a jeho zpracování je o něco vážnější a pro mě byla výzva své psaní posunout někam dál.

Máte rozpracované další projekty?
Intenzivně pracuji na pokračování Písečníků a bludného asteroidu, na jiné projekty teď nemyslím. Původně jsem doufal, že knihu vydám v příštím roce, ale nechci příběh uspěchat a své fanoušky zklamat. První Písečníci jsou úspěšnou knihou, kterou si oblíbily tisíce čtenářů po celé republice, a chci jim stvořit důstojné pokračování. Jen prozradím, že si „světovou premiéru“ u nás doma odbyla první kapitola a ohlasy byly více než nadšené.

Neuvažujete o tom, že byste chtěl Písečníky či Já, Finis vydat i jako audioknihu? A pokud ano, koho byste si představoval jako interpreta?
Audioverze svých knih bych si moc přál, už proto, že by se příběhy dostaly i k lidem, kteří nemohou nebo nechtějí číst. Ale jsem perfekcionista a vím, že bych se nespokojil s ničím menším, než s profesionálním produktem. Úspěch čehokoliv na knižním trhu je závislý na propagaci a já bohužel ještě nejsem tak známý, abych si myslel, že se náklady na audioknihu rychle vrátí. Neznámé jméno je zřejmě i důvod, proč o moje knihy zatím žádné vydavatelství audioknih neprojevilo zájem. První kapitolu Písečníků namluvil herec Jan Vondráček a oba bychom byli rádi, kdyby mohl namluvit knihu celou.

Co byste doporučil těm, kteří taky uvažují o vydání knihy, ale nemají k tomu odvahu?
Jsou tři způsoby, jak docílit vydání knihy. Prvním možností je najít nakladatele, který knihu vydá na svoje náklady. Mnozí autoři považují tento způsob za prestižní, ale pravda je, že o vydání mnohdy nerozhoduje jen kvalita textu, ale i štěstí nebo známé jméno. Druhou a nejjednodušší možností jsou zakázková nakladatelství, která za peníze vydají cokoliv a často i relativně levně. Snadnost cesty ovšem vede k tomu, že takto vzniklé knihy patří na trhu k těm nejméně kvalitním, což se projevuje na jejich prodejnosti. Třetí možností je vydat si knihu sám. Odpadá nutnost hledat nakladatele, ale jde o finančně a odborně nejnáročnější cestu s mnoha úskalími. Tento způsob bych rozhodně bojácným autorům nedoporučoval, ale sám ho praktikuji, abych si byl jistý výslednou podobou svých knih. Ne nadarmo se obě mé knihy probojovaly do prestižních výběrů Nejlepší knihy dětem.

Václav Dvořák
Narodil se 24. února 1976. Je ženatý, má dvě děti a žije v Liberci.
Vystudoval obor konstrukce strojů a zařízení na Fakultě strojní Technické univerzity v Liberci. Zde aktuálně působí jako docent. U svého jména uvádí tituly Doc., Ing. a Ph.D.
Mezi jeho zájmy patří rodina, cestování, sci-fi a fantasy literatura a filmy. Více informací o autorovi a jeho knihách na autorských stránkách vaclav-dvorak.cz.