Co se děje v téměř prázdných univerzitních budovách, když tam nemáte studenty?
Ze studentů nám jich opravdu mnoho nezbylo. Zůstali ti nejstarší, tedy studenti doktorského studia, kteří sami učí a jsou ve výzkumných týmech. Na fakultě zdravotnických studií mohou studenti absolvovat praktickou výuku, i když tu mají většinou v nemocnicích, takže tu také tolik nejsou. A pro všechny studenty jsou stále možné alespoň individuální konzultace s pedagogy. Pedagogové pak využívají své pracovny či učebny k tomu, aby mohli vést on-line výuku. Do práce ovšem nyní mohou pouze s negativním testem na covid-19. Věda a výzkum však u nás pokračují dál a v posledních měsících jsme představili i několik pozoruhodných výsledků. Například čištění vod vytékajících ze starých skládek pesticidů v Hroznětíně na Karlovarsku unikátní technologií Wetland+, robotický skladovací systém v Kácově nebo prototyp chytré vesty pro záchranáře. Pokračovala také příprava rekonstrukcí a dostavby našich budov tak, abychom letos na jaře mohli spustit hned šest realizací.

Zdroj: DeníkO co přicházejí studenti po dvou semestrech distanční výuky?
Co nelze nahradit, jsou praxe ve firmách a institucích včetně přípravy budoucích učitelů ve školách. A práci v laboratořích doma také nedoženete. Pro první a závěrečné ročníky jsou všechna tato omezení dvojnásob limitující. První ročníky do školy ani nenastoupily a vše nasvědčuje tomu, že jen tak nenastoupí. Pro mnohé z nich je přitom přechod na vysokou školu i zásadním životním krokem na cestě k samostatnosti. On-line výuka z domova a nejasná vize toho, kdy tento stav pomine, to není náročné jen pro ně. Rodiče by určitě chtěli, aby se jejich potomek už začal stavět na vlastní nohy, budovat si svou budoucnost, ne aby byl doma u maminky. Nepodceňujme to, jinou šanci na přechod do dospělosti už osmnáctiletým naše společnost nenabídne. Co se týče posledních ročníků, psaní bakalářské a magisterské diplomové práce se neobejde bez průběžných konzultací s vedoucími prací, i to se nyní zkomplikovalo. Individuální konzultace jsou sice stále možné, ale studenti vesměs nesmí bydlet na kolejích, a mohou tak přijet do Liberce jen na otočku.

Vidíte i nějaká pozitiva distanční výuky?
On-line svět je velmi pohodlný, sednete si k hodině třeba ještě v pyžamu, přes které natáhnete svetr. Když si vypnete kameru, můžete i posnídat a na dotaz vyučujícího odpovíte rychle vygooglenou odpovědí. Ale právě připravit se na hodinu nebo konzultaci, upravit se, dojít na místo včas, vyrazit z bezpečného zázemí na méně jistou půdu učebny nebo pracovny vyučujícího, to jsou drobnosti, které však mají pro formování zodpovědnosti zásadní vliv. Navíc studenti už několik měsíců přicházejí o bezprostřední kontakt s prostředím školy. Sám si neumím ani představit, že bych byl studentem v této době a přišel o přímé sociální kontakty s pedagogy a spolužáky, o ten krásný studentský život.

Organizuje univerzita nějaké on-line seznamovací akce, kde se mohou studenti seznámit se svými spolužáky nebo s univerzitou a možnostmi, které pro ně nabízí?
Pořádali jsme na podzim on-line den otevřených dveří, ten je stále možné si projít ze záznamu třeba přes odkaz na univerzitním Facebooku. A fakulty pořádaly jednotlivé on-line dny otevřených dveří ještě teď během zimy. Novinkou byly chaty děkanů a studentů s uchazeči o studium na jednotlivých fakultách. On-line setkání se studenty napříč fakultami jsem absolvoval také. Seznamovací akce na utužení studentského života nepořádáme, ani by to od univerzity nevyznělo věrohodně, to musí přijít od studentů. Navíc studentská seznamovací akce on-line? Možná jsem nemoderní, ale to zní spíš jako protimluv.

Co nového se za tu dobu museli naučit vyučující?
Pedagogové se naučili ve větší míře používat nástroje on-line výuky. Bylo potřeba přetavit podklady do podoby, kterou je možné prezentovat on-line. Na jednu stranu je to vítané rozšíření kompetencí, na druhou stranu se kolegové shodují na tom, že poctivě připravit on-line hodinu si žádá násobně více času než mít klasickou přednášku či cvičení.

Zpětná vazba od studentů při on-line výuce asi citelně chybí, že?
Zpětná vazba z druhé strany monitoru je minimální, není cítit ta energie v posluchárně. Vyučující si pak někdy mohou připadat jako herci, kteří hrají před tichým publikem utopeným ve tmě. To příliš nepomáhá přenosu informací při výuce.

Musela TUL přistoupit kvůli přesunu výuky do on-line prostředí k nějakým silnějším zabezpečením sítě?
Nemuseli jsme síť více zabezpečovat. Pro videokonference používáme nástroje externích firem, typicky například Googlu, a tam je zabezpečení na nich. Žádné problémy s bezpečností jsme zatím nezaznamenali.

Vaši vědci vyvinuli loni na jaře filtry do látkových roušek a spolu se studenty se jim podařilo rozšířit je po celé ČR. Pokračuje u vás ještě vývoj těchto materiálů?
Vyráběli jsme na jaře pro krizový štáb Libereckého kraje. Pracovali jsme na dvou laboratorních zařízeních, která mají omezenou kapacitu produkce, nešlo ji udržet dlouhodobě a ani to nebyl náš cíl. Jsme univerzita, ne firma. I tak naši lidé dokázali s neuvěřitelným nasazením během pár týdnů vyprodukovat přes 65 kilometrů materiálu na filtry a více než 30 tisíc nanofiltrů! Do akce výroby roušek s filtrem se během jara zapojilo několik firem, které byly schopné produkovat ve velkém pro potřeby celé země, pak už bylo možné naši improvizovanou výrobu zastavit. Zařízení, které produkovalo nanomateriál, se vrátilo do režimu laboratorního provozu a pracujeme na jeho zdokonalení.

Při nedávno vyhlášených vládních opatřeních o nošení ochranných prostředků se na roušky s filtrem zapomnělo, ministr je „povolil“, až když je připomenul poslanec za Liberecký kraj Martínek (Piráti), vadilo vám to?
Je samozřejmě dobře, že se na práci liberecké univerzity nakonec nezapomnělo. Spousty lidí a firem tomu konceptu věnovaly energii, čas a peníze, byla by škoda to najednou zahodit. Nakonec roušky s filtrem je možné nosit, ale zas tu vyvstala otázka, jak prokazovat, že v látkové roušce mám účinný filtr. Tím se jejich používání komplikuje. Pro mě je to však již uzavřená kapitola, jdeme dál. Teď se zase na nás obrací veřejnost i firmy s žádostí o testování jejich respirátorů. Síla a potřeba vědy v době pandemie se opět prokazuje.

Do pomoci při pandemii se zapojili dobrovolně i studenti, můžete připomenout, kde všude?
Snad všude, kde to jen bylo možné. Směřovali jsem i s děkany ke studentům několik výzev, aby se zapojili, a příjemně mě překvapilo, že řada studentů na výzvu nečekala a sama se do pomoci už zapojila. Studenti fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické pomáhali v rodinách zdravotníků s hlídáním dětí a online výukou. Také pracovali v domovech pro seniory a v dětských domovech. Studenti fakulty zdravotnických studií pomáhali v nemocnicích, dezinfikovali sanitky, byli v triážním stanu před nemocnicí, jezdili s odběrovým vozem, zapojili se také do trasování. A pomáhají tam stále. Například dvě třetiny studentů posledního ročníku zdravotnického záchranářství opět několik měsíců v nemocnicích dobrovolně pracuje. A několik studentů nám nyní pomáhá i s testováním zaměstnanců na univerzitě. U studentů těchto fakult se zapojení do pomoci při boji s pandemií nabízí, určitě je však potřeba dodat, že se zapojili i studenti z ostatních fakult.

Kde třeba a jakých oborů se to týká?
Jsou to třeba strojaři nebo textiláci, v první linii pro uplatnění jejich zaměření není takový prostor jako u budoucích pedagogů nebo zdravotníků, ale i oni mají srdce na pravém místě a nechtěli jen sedět doma. U toho se všichni studenti, dobrovolníci i ti povolaní státem, musejí porovnat s distančním vzděláváním. Jsou obdivuhodní. Alespoň některé z nich bych chtěl, až bude trochu příznivější čas, za jejich nasazení ocenit.

Postihla epidemie studenty a zaměstnance nějak výrazně, měli jste možnost sledovat vývoj nákazy mezi svými lidmi?
Zavedli jsme interní systém, kam je podle mého opatření nutné hlásit nákazy a karantény. Od začátku podzimní vlny pandemie proto máme přesná data o svých zaměstnancích. Křivka nákaz i karantén kopírovala celorepublikovou křivkou, ale závratných výšin nedosahovala. Jeden čas jsme měli vyšší čísla na fakultě zdravotnických studií, což je dáno úzkou vazbou přednášejících i studentů na zdravotnické prostředí. Nyní máme počet nákaz i karantén kolem jednoho procenta zaměstnanců. Fatální dopad, pokud vím, a musím to určitě zaklepat, neměla pandemie na nikoho z našich lidí. Interní systém nově využíváme i pro přehled o testování našich zaměstnanců. Zaměstnancům, u nichž je to možné, jsem doporučil pracovat z domu nebo se střídat s ostatními kolegy v pracovně, také snad proto se nám daří držet počty nakažených na univerzitě nízko. Studenti tu z valné části nejsou, o nich tak přesný přehled nemáme.

Jak udržuje TUL kontakt se zahraničím, co se týká buď výměny studentů, nebo společných zahraničních projektů?
Přeshraniční projekty pokračují, jen se jednání přesunula do online prostředí, což pro vyřízení klíčových bodů zatím stačí. Nedávno jsme takto online dokonce odstartovali velký německo-český projekt, do kterého jsou kromě nás zapojeny pobočky Fraunhoferova institutu v Žitavě a v Halle. Je zaměřený na aditivní technologie, smart materiály, plastikářství, technologie výroby textilu a další oblasti včetně technologií využívajících vodík.
Výměna studentů v programu Erasmus+ pokračuje, jsou ovšem samozřejmě znát poklesy studentů, kteří přijeli k nám, i těch, kteří na tento semestr vycestovali do zahraničí. K nám v tomto semestru dorazily čtyři desítky zahraničních studentů na pobyt, což je asi polovina obvyklého počtu. Jsou na kolejích, odkud se připojují k distanční výuce.

Znamenalo zavření univerzity pro TUL finanční ztrátu, nebo se naopak podařilo ušetřit?
Nejsme zavření úplně, prezenční výuka neprobíhá, ale zaměstnanci do práce chodí, věda a výzkum, jak už jsme říkali, také pokračují. Pokud jsme někde mohli ušetřit, pak to bylo za svícení a vody u nás proteče teď také méně. To je ale v celkovém objemu výdajů malá částka. Jinak musíme dále budovy vytápět i klimatizovat. Asi nejcitelnější propad máme na kolejném. Ztráta za minulý rok činí něco málo přes sedm a čtvrt milionu korun.

Není to dobrá doba, přesto, našel byste něco dobrého na uplynulém roce?
Pohotové a účinné zapojení univerzit především na jaře ukázalo, že investice do škol a vědy se státu vyplatí. Projeví se to možná lépe v čase krize, ale platí to i pro dobu klidu. Doba současné krize vědě přeje v tom smyslu, že o názor fundovaných odborníků je zájem. Ať už jde o názor na průběh epidemie, očkování nebo testování ochranných prostředků. V médiích si vědci, včetně našich libereckých, doslova podávají dveře. To je naprosto neobvyklá situace. Ve společnosti je nyní velká poptávka po odborném názoru a to při tom všem marastu, ve kterém žijeme, považuji za dobrou zprávu pro českou vědu.
Dobré je i to, že se nezapomnělo na osobnosti naší školy, které na jaře pomohly zásadně. Profesor Lukáš získal medaili integrovaného záchranného systému Libereckého kraje, profesor Šedlbauer ocenění Fóra dárců a profesor Beran Zlatou medaili Českého červeného kříže. Abych nezůstal jen u tematiky covidu, potěšilo mě i udělení Pocty hejtmana našemu čestnému doktorovi, matematikovi Rolandu Zdeňku Bulirschovi.

Za necelý rok vám končí první volební období, budete se ucházet o funkci rektora i pro další čtyři roky? Dá se přitom předpokládat, že i ty budou do značné míry poznamenané covidem.
Pokud mi to zdraví umožní, ano. Rád bych dokončil stavební realizace i záležitosti spjaté s řízením školy. Teď na jaře začneme s realizací šesti rekonstrukcí či dostaveb. Patří sem i oprava tělocvičen na Harcově.
V řízení školy je velkým projektem podání institucionální akreditace pro některé oblasti vzdělávání. To zjednodušeně řečeno znamená, že v těchto oblastech bychom měli větší míru svobody, ale i zodpovědnosti. Například by nám to usnadnilo akreditování některých studijních programů, které nyní předkládáme ke schválení národnímu akreditačnímu úřadu. Jestli se budeme během té doby stále potýkat s covidm-19, nedokážu odhadnout ani moc ovlivnit, ale za ten rok už jsem toho dost prošel, tak snad budu moci univerzitě přispět svými zkušenostmi i v takovém případě. Samozřejmě bych se ale mnohem raději věnoval rozvoji toho, co dělá univerzitu univerzitou, tedy vzdělávání, vědy a spolupráce s českými i zahraničními partnery v oblasti vzdělávání a výzkumu.