Perné dny kvůli epidemii koronaviru zažívali klienti domovů pro seniory. Právě oni patří mezi nejohroženější skupinu, u které může mít průběh onemocnění fatální následky. Řešením se stalo očkování proti covidu-19, které už v řadě těchto sociálních zařízeních proběhlo.

Zdroj: DeníkVýjimkou není ani Domov důchodců Český Dub. Také zde koronavirová nákaza řádila. „Strašně mi vadí, když část veřejnosti stále hovoří o tom, že umírají lidé, kteří by stejně zemřeli,“ řekl ředitel českodubského domova Radim Pochop.

V jakém režimu aktuálně domov důchodců funguje? Podařilo se už částečně překlenout dobu covidovou?
K normálnímu provozu má dnešní stav ještě hodně daleko. Ostatně jinak tomu není ani v jiných sférách celé naší společnosti. Stále dodržujeme všechna proticovidová preventivní opatření. Stále není možné otevřít domov veřejnosti tak, jak bývalo běžné. Dnes je už značně zaprášenou vzpomínkou stav, kdy návštěvy přicházely ke svým blízkým v podstatě kdykoli, bez jakékoli bariéry. Pozitivní je, že jsme mohli rozeběhnout běžné aktivity v rámci jednotlivých oddělení a aktuálně – nerad bych to zakřikl – nemáme žádné pozitivně testované klienty.

Za jakých podmínek návštěvy probíhají?
Návštěvy jsou částečně uvolněny. Samozřejmě za poměrně přísných podmínek. Stanovili jsme přesné návštěvní hodiny, návštěva se musí předem ohlásit a do domova není vpuštěn nikdo bez doložení negativního testu na covid-19 respektive bez prokázání, že je chráněn imunitou po prodělání nemoci.

Vir tu s námi ještě nějakou dobu bude. Jak moc proměnil život v domově do budoucna?
Zatím jsme stále v době covidové, osobně věřím na obrat k lepšímu až někdy počátkem léta. Každopádně po dokončení plošného očkování se budeme postupně snažit obnovovat běžný program. Co bude dál? To teď opravdu nevím.

Jak celý proces očkování probíhal a s jakým zájmem? Vidíte v očkování světlo na konci tunelu?
První vlnu očkování jsme zahájili letos v lednu. Aktuálně jsme ve stádiu doočkování zbývajících zaměstnanců a klientů. Těch, kteří se nemohli zapojit do první vlny s ohledem na probíhající nákazu či na malý časový odstup od prodělání nemoci. Zájem klientů o očkování byl a je enormní, nikdo neodmítl. Očkování zajišťujeme s lékařkou Renatou Zikmundovou a probíhá bez komplikací organizačních, ale co je ještě důležitější, bez komplikací zdravotních. Osobně v očkování věřím, protože ho vidím jako důležitý krok k návratu do normálního života.

Vzpomínáte si na okamžik, kdy byla situace opravdu kritická, až za hranou?
První krizovou dobou byl loňský březen. Tehdy jsme vůbec netušili, co se bude dít, a navíc byl zoufalý nedostatek jakýchkoli ochranných prostředků. Zároveň jsme měli nechtěné prvenství, jeden z našich pracovníků se nakazil. Tehdy jsme byli prvním domovem v kraji, kde byl pozitivní zaměstnanec. Naštěstí se tehdy koronavirová nákaza nerozšířila. Nicméně to byl velký šok. Zároveň se tehdy zvedla obrovská vlna solidarity a podpory od veřejnosti. Dalším krizovým obdobím byl čas od poloviny loňského prosince až v podstatě do konce ledna letošního roku. Tehdy jsme měli nákazu u velké části zaměstnanců, bohužel i u velké části klientů

Byl jste svědkem toho, že měl covid-19 fatální následky?
Až do osobního setkání s tímto onemocněním jsem si neuměl jeho sílu představit. Bylo frustrující sledovat, jak se během pár hodin dramaticky zhoršil stav nemocných klientů. Bohužel část nemocných klientů zemřela. Strašně mi vadí, když část veřejnosti stále hovoří o tom, že umírají lidé, kteří by stejně zemřeli. Ano, u nás – z logiky věci a poslání našich služeb – jsou senioři často nemocní lidé. Přesto tu velká část s námi mohla být ještě několik let.

Epidemie měla určitě dopad na psychiku klientů, že? S čím bojovali nejvíce?
Pro klienty bylo určitě nejhorší omezení kontaktu s okolím. Samozřejmě máme k dispozici telefony, tablety. Osobní kontakt ale technika nenahradí. Negativní bylo i omezení nabídky doplňkových aktivit, jako jsou kulturní akce a výlety. Nicméně obyvatelé domova celý stav zvládají relativně dobře. Ostatně jde o generaci lidí, z nichž mnozí pamatují válku, okupaci v roce 1968 a další životní zkoušky.

Představuje pro vás doba covidová dosud největší profesní výzvu?
Potvrdilo se mi to, že kvalitu naší péče opravdu zásadně ovlivňuje celý náš tým. Pokud bych hledal něco pozitivního na posledních měsících, tak by to bylo právě to, jak vlastně všechny moje kolegyně i kolegové celou situaci zvládali. I ti, kteří onemocněli, se chtěli co nejdříve vrátit do práce. Každý se snaží dodržovat vše, co má. Přijde mi smutné, jak si část veřejnosti stěžuje, že si musí nasadit respirátor třeba na pár desítek minut při nákupu. Moje kolegyně respirátory nosí při každé směně 12 hodin, a to už déle než jeden rok. Ale zpátky k vaší otázce: profesní výzvu vidím zejména v práci s personálem. Jen dobrý tým dokáže odvádět dobru práci a tím samozřejmě nabídnout dobré podmínky našim klientům. Nesmírně si vážím nasazení všech, se kterými jsem měl čest ten složitý rok prožít.

Řada ředitelů se shodla v tom, že stát na domovy zapomněl, podcenil situaci a pak to kompenzoval hektickými opatřeními a nařízeními. Jak jste to vnímal vy?
Nechci si teď stěžovat na nezvládnutí situace v našem oboru. Nechci ani kritizovat vládu. Domnívám se, že současná krize obnažila roky neřešené věci ve správě země. Ukázalo se například, jak podceněna byla síť hygienických stanic či dlouhodobé neřešení počtu lékařů a dalšího zdravotnického personálu v nemocnicích. Ukázalo se, jak neumí instituce používat moderní komunikační technologie. Máme neuvěřitelně objemný systém úřadů a institucí, ale reálně neumíme na krizové situace včas a adekvátně reagovat. Bylo velkým štěstím, že se stihl zavést systém elektronických neschopenek, protože si neumím představit, jak by praktičtí lékaři vypisovali ty tisíce neschopenek klasických. Až se situace zklidní, bylo by fajn udělat jakousi inventuru správy věcí veřejných. Dát prioritu těm opravdu potřebným věcem a neřešit zbytečnosti.

Co byste vzkázal těm, kteří stále popírají koronavirus?
Ať místo mudrování u počítače a sdílení různých blábolů na sociálních sítích nastoupí do nejbližší nemocnice, případně do domova seniorů jako dobrovolníci. Možná se jim v hlavě rozsvítí. Každopádně ale mají příležitost udělat dobrou věc.