Autorka pracuje pro Národní památkový ústav (NPÚ) v Liberci a dlouhodobě se zajímá o architekturu 19. a 20. století a věnuje se odkazu rodiny Liebiegů na Liberecku. Právě s touto slavnou rodinou textilních magnátů je spojena i tvorba architekta Schmeissnera. Šternová, která za knihu Jakob Schmeissner - Z mého života a tvorby získala letos ocenění Kniha roku Libereckého kraje v kategorii umělecké monografie, v rozhovoru mimo jiné prozradila, v jakém stavu stavby jsou a proč je potřeba, aby byly pod památkovou ochrannou.

close info Zdroj: Deník zoom_in Jakob Schmeissner nebyl podle vás inovátor a žádná jeho stavba se nestala ikonickou ve smyslu, že by změnila dějiny architektury. Přesto jste jeho tvorbě věnovala čas a knihu. Proč tedy podle vás stojí za to věnovat Schmeissnerovi pozornost?
Jakob Schmeissner nebyl propagátorem nových architektonických směrů jako například funkcionalismu. Ve své tvorbě vycházel z tradiční architektury a jeho stavby se tak řadí k obvyklejší dobové stavební produkci, typické pro oblasti s německy hovořícím obyvatelstvem. Přesto svým pojetím, detaily a také i respektováním prostoru, pro který byly určeny, jde o velmi kvalitní architekturu, která si zaslouží pozornost a poznání jejího tvůrce. I tyto stavby jsou nedílnou součástí dějin architektury. A je potřeba jejich tvůrcům věnovat pozornost.

Jeho tvorba je spojena v Liberci a okolí s rodinou Liebiegů. Mezi jeho nejznámější stavby patří Liebeigovo město, dětský domov v Českém Dubu, výletní restaurace Lidové sady, úřednické domy v Železném Brodě nebo rodinná hrobka Waldsteinů v Doksech. V jakém stavu jsou tyto stavby v současnosti? Jsou využívány? Památkově chráněny?
V Liberci je kulturní památkou výletní restaurace Lidové sady, která byla prvním Schmeissnerovým samostatným návrhem a objednalo si jej město. Dále v rámci vily Theodora Liebiega jsou chráněny i Schmeissnerovy přístavby z let 1904 a 1911. V Českém Dubu je jako součást zámeckého areálu chráněný dětský domov a některé další stavby jsou zde na území památkové zóny. Ostatní stavby nejsou chráněny a s politováním je nutné konstatovat, že jejich opravy z větší části neprobíhají příliš citlivě k původnímu řešení. Stavby byly určeny především k bydlení a jsou využívány dodnes až na hostinský dům v Železném Brodu a dělnický dům v Plavech, které byly demolovány. 

Při přípravě knihy Jakob Schmeissner - Z mého života a tvorby jste pátrala po informacích o zmiňované hrobce Waldsteinů v Doksech, o které toho nebylo moc známo. Jak se vám ji podařilo vypátrat?
Oproti jiným jeho realizacím, které vznikly pro oblast severních Čech, o hrobce pro Karla Waldsteina nebylo v jeho tvorbě dosud nic známo. Hledání ztěžoval i fakt, že ve svých vzpomínkách ji umístil do Prahy. Při procházení internetu jsem narazila na Zprávy z Třeskoprsk, což je Dokský zpravodaj z roku 2019, ve kterém se historička Renata Mauserová zmiňovala o události pohřbu Ernsta Waldsteina-Wartenberga vedle rodinné hrobky na hřbitově v Doksech. A opravdu jednalo se o onu hrobku, kterou Schmeissner v roce 1931 navrhl, jak potvrdila i skica uložená ve Státním oblastním archivu v Praze. Vzhledem k dějinným událostem a nucenému odchodu Waldsteinů po druhé světové válce nebyl do hrobky, která nyní slouží jako rozlučková síň, nikdo z této rodiny pohřben.   

V úvodu knihy píšete, že žádná z jeho staveb se nestala ikonickou, ale všechny jeho stavby v Liberci jsou ceněné historicky i architektonicky. Řekla byste, že jejich hodnota v očích laické i odborné veřejnosti roste s časem a dobou?
Ano určitě, čas prověřil, že jeho stavby mají trvalou hodnotu a jejich ochrana je v zájmu uchování našeho kulturního dědictví. Ikonickou stavbou byl myšlen objekt jako například Loosova Müllerova vila v Praze, či brněnská vila Thugendhat od Miese van der Rohe nebo Strossova vila v Liberci od Thila Schodera. Tedy top stavby, které změnily nahlížení na moderní architekturu. Schmeissnerova tvorba je kvalitní a svébytná, ale nese se v tradičním duchu.

Co bylo pro Schmeissnerovu tvorbu typické? Mají jeho stavby nějaký jednotící prvek, podle kterého je lze identifikovat?
Schmeissnerovy stavby jsou charakteristické, a to především ty, které vytvořil v desátých a dvacátých letech. Jsou inspirovány zejména barokním tvaroslovím, ale čerpají i inspiraci ze středověkých staveb jeho domovské oblasti Horních Frank, což je například hojně užívaný motiv hrázdění, či různé dřevěné detaily na fasádách. Dá se říci, že pokud máte Schmeissnerovu tvorbu "nakoukanou" jeho stavby v Čechách poznáte. V Německu už byly jeho návrhy pokud se týče stylu o něco rozmanitější, což je dobře patrné z katalogu, který čítá nám dosud známých 75 architektových chronologicky seřazených návrhů.

Jaký odkaz zanechal Schmeissner v Německu?
Architektova tvorba v Německu se soustředila především do Norimberku, kde se roku 1901 usadil, a jeho širšího okolí. Několik návrhů vytvořil i pro své rodiště Marktleuthen a oblast Horních Frank v severním Bavorsku. Návrhy vypracoval i pro Itálii, Rakousko, Ukrajinu (tehdejší Halič), Bosnu a Hercegovinu, Francii. V těchto případech však byly realizovány jen jednotlivosti. Za svého života vykonával významné funkce, například mu byl v roce 1927 bavorskou vládou propůjčen titul zemského stavebního rady, svou tvorbu prezentoval na řadě výstav a jeho stavbám věnovaly dobové architektonické časopisy značnou pozornost.

Jak je tam jeho tvorba známá?
Jeho jméno je v povědomí německých novodobých dějin vnímáno spíše jen v souvislosti se synem Heinzem, který pokračoval v rodové tradici a stal se také architektem. Jeho proslavila především práce na obnově válkou zničeného Norimberka. Nečetné archivní dokumenty, které jsou spojené s Jakobem Schmeissnerem, jsou tedy v norimberském městském archivu nepřekvapivě součástí fondu pozůstalosti právě syna Heinze. Tvorba Jakoba Schmeissnera byla i pro německé prostředí díky katalogu staveb také "znovuobjevena".

Ceněná lokalita Liebiegova města v Liberci není pod památkovou ochranu. V poslední době se znovu objevily snahy o zařazení tohoto dělnického městečka pod ochranu památkářů. Jste pro? Za jakých podmínek by k tomu mohlo dojít?
První snaha o plošnou ochranu Liebiegova města je z roku 1995, kdy návrh zpracoval Jiří Technik. V letech 2005-2006 jsem prováděla plošný průzkum sídliště, který potvrdil architektonické a urbanistické hodnoty tohoto unikátního sídliště a potřebu jeho ochrany. Otázka ochrany byla znovu projednávaná v rámci Města Liberec v roce 2017, avšak tehdy návrh nebyl samosprávou podpořen. Nyní po čtyřech letech vedení města znovu otevřelo tuto otázku. Samozřejmě, že jsem pro, aby zde byla památková zóna, protože i přes řadu nevhodných zásahů je stále co chránit. A za to patří dík vlastníkům, kteří si uvědomují jedinečnost místa, kde bydlí a o objekty se řádně starají a citlivě je opravují.  

Co vás osobně zaujalo na Schmeissnerových vzpomínkách, které spolu s katalogem staveb tvoří jádro vaší knihy, která byla oceněna i v anketě „Kniha roku“ Libereckého kraje?
Vzpomínky mi potvrdily domněnku, jak bylo pro Schmeissnera důležité setkání s Theodorem Liebiegem mladším a jeho tetou Helenou Schmittovou, a to nejen po stránce pracovní, ale i lidské. Schmeissnerovy návrhy pro ně zaujímají nezanedbatelnou část jeho tvorby a byly pro ni i v mnoha ohledech velmi důležité. S Theodorem Liebiegem mladším jako začínající architekt řešil hlavně otázku zaměstnaneckého bydlení a své nabyté zkušenosti v budoucnu hojně zúročil a rozvíjel. Model Liebiegova města také získal na Mezinárodní stavební výstavě v Lipsku v roce 1913 zlatou medaili. Ve vzpomínkách je také zmiňován bohatý společenský život, kterého se ve vile Theodora Liebiega mladšího v Liberci a ve vile Schmittů v Českém Dubu Schmeissner i s rodinou účastnil. Patřil do okruhu jejich přátel a účastnil se s nimi i řady zahraničních cest. Díky vzpomínkám je možné nahlédnout do myšlení a světa norimberského architekta Jakoba Schmeissnera jeho vlastníma očima.