Pracujete jako právnička. Jak jste se od práva dostala ke psaní?
Já jsem se nedostala od práva k psaní. S psaním jsem začala laškovat už na gymnáziu, první texty vyšly během studia na vysoké škole.

Kdy jste se rozhodla poprvé publikovat?
Přiznám se, že jsem původně nepočítala s tím, že bych své texty publikovala. Navíc na začátku ani nebyly v takové kvalitě, aby si publikování zasloužily. Psaní mám jako koníčka a s profesí právničky to nebylo nikdy propojené, což tak trochu plyne i z žánru, který jsem si vybrala (smích).

Takže jste začala nejdříve psát do šuplíku a pak přišel zlom?
Valná většina autorů začíná psaním do šuplíku, nemám ve svém okolí žádného kolegu - spisovatele, který by si řekl: „A teď si sednu, napíšu román a hned ho budu publikovat.“ Ale jakmile už člověku vyjde více textů, směřuje tvorbu k publikování.

Ve stínu Rudé věže.Kde jste poprvé publikovala?
Hodně jsem četla sci-fi a fantasy a kupovala si časopis Ikarie. Ten vycházel jako měsíčník věnující se české i světové fantastice. Rozhodla jsem se jim poslat jednu kratičkou povídku a k mému překvapení o ni měli zájem a otiskli ji.

Nakonec jste tedy od povídky přešla k románové tvorbě.
Postupně jsem usoudila, že mi k literárnímu vyjádření více vyhovuje spíše delší formát.

Proč jste si vybrala zrovna žánr sci-fi/fantasy? Přece jen se často vnímá jako mužská záležitost…
Když to zjednoduším, začala jsem psát to, co jsem četla, jelikož mi fantastika učarovala i jako čtenářce. Přitahuje mě na ní šíře možností, člověk není omezený reálným světem a řada problémů se dá zkoumat z mnoha úhlů pohledu, což není v mainstreamu úplně možné a tak jednoduché.

Měla jste nějakou iniciační knihu? 
Nebyl to překvapivě Pán prstenů, ale román Briana Aldisse Nonstop. Dodnes si pamatuji pocit úžasu a wau efektu. Vzápětí mě oslovila kniha Ani sami bohové od Isaaca Asimova a v rámci české fantastiky mi tehdy učarovala knížka od Vilmy Kadlečkové Stavitelé věží.

Máte čas sledovat, co nového vychází v tomto žánru?
Je to složité, chodím do práce, mám rodinu, a když si najdu volný čas, raději se věnuji psaní, které mě naplňuje. Přiznávám se, že jako čtenářka mám velký dluh vůči české, ale i světové fantastice. V poslední době jsem četla od Jana Kotouče Nad českými zeměmi slunce nezapadá, dále čtu Mycelium, to je výborná věc, která by neměla zůstat bez povšimnutí, a od Jana Hlávky a Jany Vybíralové první část Algorské série.

V poslední době se rozmohl žánr young adult. Přišla jste s ním do styku?
Ano, mám čtrnáctiletou dceru. A dovedu si představit, že být v tomto věku, tak by mě oslovil a s chutí bych si pár knih přečetla.

Oslovují vás např. začínající spisovatelé s prosbou o přečtení a posouzení svých knih?
Ano, občas se mi to stává.

Co vy a Hra o trůny?
S manželem ji sledujeme jako seriál. Četla jsem první díl a upřímně přiznávám, že mě to moc neoslovilo. Za to seriál mě naprosto uchvátil. Stává se mi to málokdy, ale zaujal mě mnohem více než knižní série.

A co další významná fantasy sága, Harry Potter?
Dcera přečetla Harryho Pottera celého, já ho též četla, ale myslím, že ne všechny díly. Se mnou se tato sága míjí generačně.

Kdybyste si musela vybrat mezi fantasy a sci-fi, co by vyhrálo?
Já bych si nerada vybírala, ale kdyby nebylo k zbytí, tak jako čtenářka sci-fi a jako spisovatelka fantasy. Žánry střídám, více zatím vyšlo z oblasti fantasy, což je dáno i tím, že sci-fi knihy čekají na vydání nebo se mi nepodařilo najít nakladatele.

Cesta k vydání knihy asi nebude jednoduchá?
Máte pravdu. Spolupracovala jsem s nakladatelstvím Straky na vrbě, Tritonem a nejnovější kniha Ve stínu Rudé věže vyšla v Brokilonu. Se všemi nakladatelstvími jsem navázala spolupráci díky tomu, že moje texty někdo doporučil. Jinak mám tu zkušenost, že často je obtížné získat od nakladatele odpověď, i tu ve stylu „děkujeme, nemáme zájem“. Nejhorší je to ticho po pěšině.

Karolina Francová.Když pracujete na knize, jaký máte tvůrčí proces?
Ono se to vyvíjí v průběhu života. Momentálně to dělám tak, že mám hodně podrobně vymyšlený začátek knihy, první dvě tři kapitoly. Pro mě osobně je hrozně důležitá charakteristika postav. Tu si chystám velmi pečlivě, a to mi pak pomáhá s příběhem. Pokud jsou postavy živé a plastické a dostanou se do určité situace, na základě charakteristiky se zpravidla zachovají jediným možným způsobem.

A jak to máte se zbytkem děje?  
Mám připravené záchytné body, ale nejsou rozpracované dopodrobna a děj se pak rozvíjí pod rukama. 

Píšete od první stránky do poslední, po kapitolách či různě přeskakujete?
Píšu chronologicky, což není úplně standardní postup, jak jsem zjistila. (smích)

Co konce? Víte dopředu, jak příběh skončí?
Mám naplánované, jak to dopadne, ale ne vždy se to podaří. Zase musím říct, že v případech, kdy se konec změní, jsem přesvědčená, že to je ku prospěchu věci.

Nedávno jsem dělal rozhovor s jiným autorem a ten přiznal, že největší problém měl s vymýšlením názvu.
V některých případech je název knihy od začátku jasný, ale většinou představuje oříšek. Název by měl výstižně charakterizovat knihu, přitáhnout pozornost a působit originálně. Např. poslední kniha Ve stínu Rudé věže se měla jmenovat Purpurová noc, název byl nakonec použit pro označení ságy.

Od začátku jste věděla, že se bude jednat o trilogii?
Není to trilogie, tato informace se mylně objevila na internetu, ani nevím proč (smích). Jedná se o cyklus bez naplánovaného počtu dílů, zatím jsme se s nakladatelem (Brokilon, pozn. redakce) domluvili na třech knihách a pak se uvidí podle čtenářského zájmu.

Co budou mít tedy jednotlivé díly společné?
Místo a hlavní postavy. Snažím se, aby v každé knize byl příběh relativně uzavřený a čtenář neměl pocit, že dojde k tragédii, pokud nevyjde další díl. Vztahovou linku, která díly série propojuje, lze uzavřít kdykoliv.

Jak se zrodil nápad zasadit fantasy příběh do skutečného města, v tomto případě Liberce a jeho okolí?
Nedostala jsem tuto otázku poprvé, nicméně nelze definovat přesný okamžik. Člověk chodí, sbírá nápady a zážitky, vytváří si z nich takový koktejl, a pak v jednom okamžiku je drink hotový.A já jsem dlouho toužila napsat něco, co by se odehrávalo na Liberecku, je to mé rodné město, vrátila jsem se sem zpět po dokončení studií, žiju tady.

Takže jste taková liberecká patriotka?
Není to patriotismus, ale snaha ukázat i ostatním, co se mi na tom městě líbí. Nechci je ani tak přesvědčovat, že Liberec je nejdokonalejší město k životu. Spíše zprostředkovat pocit z toho, jak úžasné lokality tady jsou, a příběhy, které se k nim pojí.

Už jste měla podobnou zkušenost s kombinací existujícího místa a fantasy?
Ne, ale předobraz jednoho z hlavních hrdinů Ve stínu Rudé věže lze nalézt v knize Arien (rok vydání 2003, pozn. redakce). Už tehdy jsem si říkala, jaké by to bylo, kdyby se taková osobnost objevila v reálném světě. Postupně to uzrávalo a já stále bojovala s vnitřním přesvědčením, že to nepůjde dohromady a vyzní to lacině.  

V knize jste velmi dobře popsala místní reálie. Usnadnila vám ta osobní znalost tvůrčí proces?
Je to nesmírně komfortní pro spisovatele. Nikdy mi nevadilo tvořit vlastní světy, to de facto k fantastice patří, ale když člověk zná prostředí, snáz se to popisuje a pocity se lépe zprostředkují. Myslím, že i čtenáře by mohla bavit možnost jít se podívat přímo na místo, kde se příběh odehrává. Zajít si do galerie a představit si v jejích prostorách noční klub, podívat se na jezírko u zoo a představit si místo pelikánů ptáky ohniváky a zlaté rybky, nebo místo Liberecké výšiny na chvíli vidět magickou Rudou věž.

S čím jste měla při práci na této knize největší problém?
Dlouho jsem přemýšlela nad povoláním a charakteristikouhlavní hrdinky Kláry, chtěla jsem, aby postava zůstala ryze ženská. Problém fantastiky spočívá v tom, že žena často přebírá mužské atributy. Chtěla jsem pro ni, aby to byla žena se vším všudy.

A naopak něco, co vám šlo „samo“?
Úplně jasná byla dynamika mužských hlavních hrdinů. Jeden z nich je lovec a bojovník, vše řeší přes sílu. A proti němu stojí druhý, který je naopak spíše intelektuál a svou sílu čerpá z vědomostí.

Trochu to vyznívá jako klišé…
Já se nebojím klišé. I věc, která se opakuje často, se dá ztvárnit originálním způsobem.

Prokletí hrdinky otevírá erotickou linku. Trochu připomíná sukubu…
Měla jsem v úmyslu do děje zakomponovat silnou erotickou stránku včetně romantické linky. Stále mi přijde nešťastné dělení literatury na mužskou a ženskou. Ráda čtu knihy od žen-autorek, líbí se mi jejich ženský přístup, a ten jsem si v knize chtěla dopřát.

Mně osobně přijde, že hlavní postavou knihy je Klára a od ní se odvíjí celý děj. Je to správná interpretace?
Já to nahlížím optikou, že jsou tři hlavní postavy, tj. Klára, Nataniel a Jan. Příběh si předávají, ale spíše jsem se snažila, aby to byl vyrovnaný trojúhelník. V první knize se mi to podařilo udržet, ve druhé se přesouvá pozornost k Janovi a ve třetím díle to zase bere do rukou Klára.

Jak to vypadá s druhým dílem?
Ten už je napsaný, odevzdaný nakladateli a do léta by ho rád vydal.

Málokdy se podaří vydat dva díly v tak krátké době po sobě. Často se stává, že čtenář přečte první díl a pak čeká dlouho na pokračování. Mezitím buď děj zapomene, nebo ho kniha už neosloví.
Dohodla jsem se nakladatelem, že první tři knihy z cyklu Purpurová noc vyjdou brzo po sobě, aby se podpořil prodej jednotlivých dílů. Máte pravdu, na čtenáře to působí lépe, když se v krátké době vyjde pokračování.

Kniha zaujme i obálkou, což je určitě minimálně ve fantasy žánru potřeba.
Obálka představovala veliký problém  jak ji uchopit, aby odpovídala obsahu knihy. Nedařil se nám dlouho najít ten správný koncept. Nakonec se vybrala varianta, kde sice není ani Rudá věž, Liberec či Jizerské hory, ale pocitově vystihuje emocionální náboj knihy.

Už se vám dostalo zpětné vazby od okolí a čtenářů?
Samozřejmě vyšly recenze, víceméně všechny pozitivní. Existuje i stránka k sérii na facebooku, kam mohou lidé psát své ohlasy, a někteří píšou přímo mně. Lhala bych ale, kdybych tvrdila, že nemám i negativní ohlasy. Ty očekávatelně příběhu vytýkají důraz na vztahovou složku.

Kniha byla nominována v kategorii Cena čtenářů v rámci soutěže Kniha roku Libereckého kraje.
To mě velmi potěšilo a upřímně jsem to ani nečekala. Jsem ráda, že se kniha dostala do podvědomí čtenářské obce.

Mezi nominovanými knihami převažují regionální odborné tituly. Myslíte si, že vaše kniha má výhodu v tom, že se jedná o beletrii, navíc fantasy?
Nedokážu to říci. Nejedná se o mainsteram, na druhou stranu fantastika dnes letí, tak se necháme překvapit.

Kdybyste si odnesla vítězství, pocítila byste ještě větší motivaci ke psaní?
To už bych byla přemotivovaná. (smích)

Co plánujete v blízké budoucnosti na poli psaní?
Dají se napsat dvě knihy za rok, ale zvládám spíš tu jednu. Nechci svůj autorský život zúžit jen na aktuální sérii Purpurová noc. Už jsem odevzdala sci-fi povídku ze žánru space opera a ze stejného světa plánuji napsat román, který už mám v hrubých obrysech připravený.