Jak jste se dostal k výrobě středověkého nádobí?
Mám rád historii. Věnuji se historickému šermu, s přítelkyní objíždíme hrady, zámky, akce se zaměřením na středověk. Tam jsem se s podobným nádobím setkával často a začala mě zajímat technika výroby. Když pak přišel covid, měl jsem najednou více volna. Začal jsem tedy zkoušet výrobu. A pak mě napadlo, že by se to mohlo líbit dalším lidem.

Jan Petrnoušek, 38 let
Žije v Turnově, jeho koníčkem je výroba replik středověkého nádobí. Je nositelem ocenění Regionální produkt Českého ráje. Výrobky si můžete prohlédnout na webu gliswood.cz.

Jde o běžně používané nádoby?
Ve středověku bylo dýhové nádobí běžné. Jeho historie je ale ještě starší, byly objeveny zbytky podobné nádoby z 1. století našeho letopočtu. Respektive se dochovaly kovové díly. Dnes jsou uloženy, tuším, ve skotském nebo irském pokladu. Zbytky nádoby se zachovaly proto, že byly nalezeny v nějaké bažině. V té době se ale jednalo zřejmě o lukrativní zboží, protože ještě neexistovaly soustruhy, alespoň ne v Evropě. Takže řemeslníci nedokázali vyrobit úhledný tvar. Než nádobu dlabat, tak naštípali dřevo na pravidelné plátky a ty pak skládali kolem kruhového dna a spojili je. Tenkrát ale ještě neznali techniku, kterou tvořím já, tedy štípaný proutek a drážka, a nádoby spojovali různými kovovými plátky, v prvopočátcích hlavně bronzovými. Tím se dalo i zdobit a nádoby byly určeny spíše pro vyšší kasty obyvatelstva.

Jak bylo tohle nádobí rozšířené třeba v Čechách?
Postupně se výroba zdokonalovala a řekněme, že ve vrcholném středověku už byly dýhové nádoby zcela běžné, nejstarší nálezy na našem území pocházejí už ze 13. století. Známé jsou třeba nálezy zbytků nádob ve středověkých plzeňských studnách, které zasypávali tehdejší lidé odpadem. Samozřejmě se objevovaly složitější tvary, nádoby zdobené třeba malováním nebo vypalováním, ale takové běžné misky či číše se daly najít v podstatě v každé domácnosti. V té době měla lidská práce minimální hodnotu a s trochou nadsázky se dá říci, že jednoduché nádobí z dýhy bylo tehdy skoro to samé jako dnešní kelímky a tácky na festivalech. Ty složitější tvary se dostávaly i na šlechtické a královské stoly.

Na plantáži v Proseči nad Nisou pěstují pro radost maliny i ostružiny. Pořádají i samosběry.
Maliny pěstují pro radost. Jejich plantáž je voňavou vzpomínkou na dětství

Z jakého dřeva nejvíce vyrábíte?
Nádobí vyrábím ze dřeva, které najdu tady v okolí. Nejběžněji dělám ze smrku, složitější a hezčí kousky spíše z borovice. Ty největší, spíše dekorativní věci, které vyrábím dle svých návrhů, jsou pak tvořeny i kombinací dřev, vynikne třeba modřín, který je proti smrku kontrastní.

Zdroj: DeníkJak se takové nádobí vyrábí?
Princip výroby je podobný jako u dřevěných sudů. Jednotlivé štípané díly jsou poskládány do kruhu a tvoří tak stěny nádob, mezi které je vložené kulaté dno. Po obvodu je takto vzniklý výrobek stažen vrbovým proutkem jako obručí a zajišťuje tak jeho pevnost. Nakonec dostanou všechny nádoby povrchovou úpravu olejem a voskem, která je vhodná i pro styk s potravinami. Jsou proto vhodné pro použití v domácnosti a také omyvatelné. Původně se dokonce takové nádoby ani nelepily, držely prostě nasucho. A to už opravdu na kvalitě výrobku záleželo.

Podle čeho nádobí vyrábíte? Navrhujete si tvary sám?
Nádobí vyrábím podle předloh, z vyobrazení na středověkých obrazech nebo z rekonstrukcí archeologických nálezů. Teď jsem třeba vyráběl misku právě podle rekonstrukce plzeňských nálezů.

Liberecká Hrst nabízí kvalitní výrobky českých tvůrců, které jsou převážně lokálního původu.
Od všeho kousek. Holky z liberecké Hrsti přibližují zájemcům českou tvorbu

Můžu si dát do téhle misky polévku?
Polévku si do misky dát můžete, ale je potřeba pamatovat na teploty a následnou péči. Nádobí z dýhy se nesmí drhnout drátěnkou, dávat do myčky, louhovat v Jaru. Ve středověku se nádoby používaly na tekuté i tuhé pokrmy, pilo se z nich. Tehdy ale neměly žádnou povrchovou úpravu, jednalo se o syrové dřevo, tudíž se ty nádoby časem rozpadaly a vyhazovaly se. Navíc se do pórů dřeva dostávalo vše, co v nádobě bylo, takže déle používané nádobí velmi zapáchalo, a tak se vyhodilo. Zkrátka to bylo vysokoobrátkové zboží. Já dnes už musím používat povrchovou úpravu i proto, aby byla nádoba vhodná pro styk s potravinami.

Získal jste značku Regionální produkt Českého ráje, co to pro vás znamená?
Je to spíše taková satisfakce. Lidé na tohle ocenění slyší, organizátoři trhů si mě díky tomu všímají, posílají mi pozvánky na jejich akce, které zatím bohužel odmítám s tím, že prostě nemám čas. Výroba středověkého nádobí je pro mě, alespoň prozatím, jen koníčkem. Mám sice internetový obchod a sem tak vyrazíme na historické akce se stánkem, není to ale ani zdaleka tak, že bych se výrobou dýhového nádobí živil. Tohle nádobí je přece jen zbožím, které zajímá jen okrajovou část lidí. Jeho krása je ale natolik živá, že si dovedu představit, že se zalíbí víc. Těší mě jakýkoli zájem, protože ta výroba se mi líbí, rád dělám se dřevem. A nádobí je krásné a funkční.