Aktuálně působí jako akademický pracovník na Katedře tělesné výchovy a sportu Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci a vědecký pracovník na Institutu aktivního životního stylu Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci.

close info Zdroj: Deník zoom_in „Hlavním důvodem nedostatečného pohybu je jednoduše řečeno moderní způsob života, který je velmi přetechnizovaný. Volný čas trávíme z velké části na počítači či na mobilu, než abychom jej využívali smysluplněji,“ řekl Lukáš Rubín v rozhovoru pro Deník.

Jste odborník na problematiku aktivního životního stylu. Hýbou se současné děti a mládež dostatečně?
Z řady vědecky podložených dat víme, že pohybová aktivita u naší mládeže není dostatečná. V tomto kontextu bych mohl citovat zřejmě nejdůležitější dokument v České republice, na kterém se v Liberci také podílíme, tedy Národní zprávu o pohybové aktivitě českých dětí a mládeže. Ta byla ve svém posledním vydání publikována v roce 2018, tedy ještě v „předkoronavirovém“ období. Z ní například vyplývá, že pouze 22 % dospívajících plní minimální zdravotní doporučení, tedy realizaci 60 minut středně a vysoce zatěžující pohybové aktivity denně. Naopak 79 % dospívajících tráví svůj volný čas sledováním televize, hraním her a sledováním multimediálního obsahu na počítači, herních konzolích nebo mobilních zařízeních, a to více než dvě hodiny každý školní den! Pokud se situace nezlepší nebo se dokonce bude zhoršovat, tak to bude znamenat značné důsledky nejenom pro samotné jedince, ale i pro celý systém v budoucnu.

Jaké důsledky máte na mysli?
Napříč širokou veřejností se už dobře ví o zdravotních komplikacích pohybově neaktivních jedinců, které většinou manifestují až v dospělosti. Ale ať neopakuji veřejně známá fakta typu vyšších rizik pro vznik srdečně-cévních onemocnění, cukrovky 2. typu či deprese u jedinců nesplňujících minimální zdravotní pohybová doporučení, tak z nejnovějších vědecky podložených poznatků lze třeba zmínit, že pohybová aktivita má protektivní charakter i pro onkologická onemocnění, jako jsou rakoviny jícnu, tlustého střeva, prsu či dělohy. Aktuálním tématem je i koronavirová pandemie, která by si bohužel nemusela vybírat takovou daň, kdyby společnost měla lepší životní styl. Málo se také ví o jiných než pouze zdravotních celospolečenských důsledcích. Namátkou mohu jmenovat nižší pracovní či školní výkonnost. A mimochodem nezanedbatelným aspektem mohou být i peníze potenciálně ušetřené ze státního rozpočtu, pokud by zafungovala prevence a nemuselo by docházet k léčbě mnoha chronických, neinfekčních onemocnění v nemocnicích.

Lukáš Rubín
Narodil se 16. ledna 1988 v Hořicích.
Studoval na Technické univerzitě v Liberci, navazující magisterský program Učitelství pro základní školy; Univerzita Palackého v Olomouci, doktorský studijní program Kinantropologie.
Je akademický pracovník na Katedře tělesné výchovy a sportu Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci a vědecký pracovník na Institutu aktivního životního stylu Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci.
Žije v Liberci, je ženatý a má dvouletého syna.

Máte představu, jakou částku by státní rozpočet mohl ušetřit, pokud by nemocnice nebyly zatížené pacienty s chronickými onemocněními?
V Česku na toto téma existuje řada studií. Nepanuje úplně shoda na přesném vyčíslení, ale částka se bude velmi pravděpodobně pohybovat od vyšších desítek miliard až po zhruba 150 miliard korun. A to už jsou nezanedbatelné peníze, které by naší společnosti mohly posloužit jiným způsobem než pro léčbu chronických onemocnění vyplývajících z nezdravého životního stylu.

V čem vidíte hlavní důvod toho, že byly pohyb a zdravý životní styl odsunuty na druhou kolej?
Hlavním důvodem je jednoduše řečeno moderní způsob života, který je velmi přetechnizovaný. Volný čas trávíme z velké části na počítači či na mobilu, než abychom jej využívali smysluplněji s přáteli například venku. Místo aktivních forem přesunu jako je chůze či třeba jízda na kole, využíváme spíše těch pasivních. A nemusí jít vždy jen o tradiční automobilovou dopravu, ale bavíme se i o různých elektrokolách a elektrokoloběžkách, které našemu zdraví moc neprospívají. Samozřejmě není na místě vše plošně odsuzovat, ale je potřeba si říci, jestli to skutečně někdy nejde jinak.

Epidemie koronaviru ukázala, že náchylnější, tedy rizikovější, jsou lidé s nadváhou a obezitou. Myslíte si, že by mohla tato skutečnost otevřít lidem oči a vést ke změně životního stylu?
Také ukázala, že jedinci sportující a obecně pohybově aktivní mají naopak vyšší šanci na bezpříznakový nebo jen mírný průběh onemocnění koronavirem. Já jsem sice vnitřně nastaven jako realistický optimista, ale v tomto se obávám, že koronavirová pandemie všem oči neotevře a hlavně ne dlouhodobě. Na trvalou změnu by bylo potřeba mít nastavený jinak celý systém, respektive celou řadu věcí, od vládních předpisů počínaje přes vytváření vhodných podmínek k provozování pohybové aktivity v obcích až třeba ke změně systému práce s pacientem u praktických lékařů.

Jednou z nadějí je nový studijní program Sport se zaměřením na zdravý životní styl. Můžete ho přiblížit a vypíchnout jeho největší výhody?
To máte pravdu. Doufáme, že alespoň v regionálním měřítku nám absolventky a absolventi přispějí ke zlepšení situace ve společnosti. Mezi hlavní přednosti patří zejména praktické zaměření. A to minimálně ve třech různých rovinách. V prvé řadě jsou ve studiu více posíleny praktické předměty, a navíc i řada teoretických předmětů. Velká výhoda spočívá i v propracovaném systému odborných praxí, které budou probíhat s postupnou intenzitou ve třech po sobě jdoucích semestrech. K tomuto účelu máme v současnosti už přes dvacet domluvených partnerů a další se o možnost spolupráce zajímají. A za třetí je velkou devízou zapojení dlouholetých skutečných odborníků z praxe. Za desítku z nich mohu zmínit například ředitele Krajské hygienické stanice Libereckého kraje Vladimíra Valentu, který bude vyučovat předmět s názvem Preventivní medicína a zdravý životní styl, či Janu Kučerovou ze Zdravotnické záchranné služby Libereckého kraje, která bude mít na starosti První pomoc.

Kde najdou jeho absolventi uplatnění?
Třeba ve volnočasových organizacích či spolcích (např. tělovýchovné jednoty, sportovní kluby, střediska volného času, domovy dětí a mládeže, domovy seniorů, zájmová sdružení, veřejně prospěšné společnosti, občanská sdružení, nadace a nadační fondy), v podnikatelské sféře (např. pohybová studia, wellness a fitness centra, regenerační střediska, veřejné lázně, cestovní kanceláře, ubytovací zařízení, výrobny sportovního zboží a sportovní marketingové agentury) nebo v institucích samosprávy i státní správy (např. obecní či městské úřady, krajské úřady a ministerstva). Záležet bude hodně na tom, jak se budou studenti profilovat a jaké budou mít preference. Vhodné příležitosti jim určitě vytvoříme.

Jedná se o bakalářský studijní program, máte v plánu získat akreditaci i pro magisterské navazující studium?
Ano, rádi bychom se o to pokusili ještě v době, kdy budou první studující dokončovat bakalářské studium. Celý proces je ale značně komplikovaný a vyžaduje splnění poměrně náročných požadavků, takže teď to ještě nelze stoprocentně slíbit. Určitě se o to ale reálně pokusíme.

Abychom nemluvili jen o obezitě, je tu i druhý extrém. A to až nezdravá posedlost hubeností, poruchy příjmu potravy a u mužů i posedlost posilováním. Proč je tak často těžké najít zlatou střední cestu?
Jsem rád, že se na to ptáte. Často se rozhovory zaměřují pouze na problémy spojené s nadváhou či obezitou, na toto se zapomíná. Myslím, že tento druhý extrém je dost protlačován masmédii a různými reklamními kampaněmi. Zejména dospívající děvčata a chlapci tak mohou „lítat“ v oblacích a mohou brát modelky a modely z reklam jako společenskou normu. A přitom zrovna v tomto věku se formují všechny základní návyky do dospělosti.

V reakci na kult krásy a hubenosti dochází k situacím, kdy je velebena až obezita a smíření se s ní. Velkou roli v tom hrají i sociální sítě. Jak by podle vás člověk měl přistupovat ke svému tělu, aby byl sám se sebou spokojený?
Ke svému tělu by měl každý přistupovat jako k něčemu, co mu má sloužit po celý život. Jako ilustrativní přirovnání můžeme využít péči o automobil. Pokud se o auto správně starat nebudete (nebudete vyměňovat olej, zanedbáte pravidelné servisní prohlídky apod.), tak nemůžete očekávat, že vás bude vozit spoustu let bez komplikací. Naopak pokud o něj pečujete, a to i klidně nad rámec povinných servisních prohlídek, tak vám pravděpodobně vydrží dlouho v dobrém stavu. Z logiky věci je jasné, že žádné extrémní chování není lidskému tělu prospěšné.