Ve Vratislavicích prošel v posledních letech významnou a viditelnou proměnou veřejný prostor a vznikly tu oceňované stavby, ať už jde o Kulturní centrum VRATISLAVICE 101010 a novou mateřskou školku od architektů Petra Stolína a Aleny Mičekové, nebo nové společenské centrum IGI VRATISLAVICE, které se otevřelo nedávno. Jaký je váš osobní vztah k veřejnému prostoru?
Kultivaci veřejného prostoru považuji za důležitou disciplínu. Prostředí, ve kterém žijeme, nás formuje. Vzniká tak nejen vztah ke konkrétnímu místu, ale také utváří náš pohled na svět. Jsem přesvědčený, že když je prostředí udržované a veřejná správa se o něj stará, tak jsou v té lokalitě menší problémy. Skupiny lidí, kteří žijí v nějakém ošklivém prostředí, tak je to svádí k tomu, že tam budou dělat různé nepřístojnosti. Pokud je veřejný prostor kultivován, tak podle mého názoru a zkušenosti lidé dodržují nějaké společenské normy a pravidla.

close info Zdroj: Deník zoom_in Měl jste tento názor od začátku, když jste se stal starostou, nebo jste se k tomu dostal postupně?
Jsem starostou od roku 2008, takže jsem k tomu postupně dospěl. Došel jsem k názoru, že je dobré a nutné si najímat odborníky. Když jsme na začátku potřebovali vyměnit lavičky, bylo nám jedno, že už jich máme deset druhů a klidně jsme koupili jedenáctý. Připadalo nám to normální. Postupem času jsme se ale vnitřně dostali k tomu, že odborníci mají na danou věc jiný pohled a je dobré je poslechnout.

Odborníci, se kterými pracujete, jsou uznávaní a oceňovaní architekti. Ateliér Petr Stolín Architekt získal za kulturní centrum i školku architektonické ocenění. Jiří Janďourek, který navrhl centrum IGI, zase dohlíží na architekturu v Liberci. Jak vznikla vaše spolupráce?
Když jsme vypsali výběrové řízení na projektanta našeho kulturního centra, tak si vítězná společnost přizvala ke spolupráci právě Patra Stolína, takže to byla vlastně náhoda. Naše spolupráce ale trvá už 11 nebo 12 let. Na stavby, které díky tomu vznikly jsme hrdí, i když mohou být někdy provokativní. Kulturní centrum určitě ve své době provokativní bylo, v okolí žádná podobná stavba nebyla.

Podobně kontroverzní se ukázala stavba nové mateřské školky. Už si na ni lidé zvykli?
Řekl bych, že ano. Stavba zvenčí budí emoce. Za plastovým závojem se ale skrývá skutečně dětský ráj. Když otevřete dveře a vejdete do atria školky, tak se pohybujete v dětském světě. Názory se mění hlavně díky tomu, že jsou tam děti spokojené a chodí tam rády. Někdy se jim dokonce ani nechce domů. I tady platí, že je formuje prostředí, ve kterém se pohybují. Samozřejmě, že lidé reagují i na to, že školka je úspěšná v rámci různých architektonických soutěžích.

close info Zdroj: Deník zoom_in Daří se vám kritické názory veřejnosti i díky získaným architektonickým ocenění měnit?
Rozhodně to pomáhá tomu, že se ostré názorové hrany, daří mírnit.

Je ve Vratislavicích nějaký prostor nebo lokalita, kterou se nedaří zkultivovat?
Zatím jsme si nebyli schopni poradit, hlavně kvůli nedostatku peněz, s vratislavickým koupalištěm, které by potřebovalo kompletní rekonstrukci. Současné ceny stavebních materiálů jsou na astronomické výši. Poslední oprava tam proběhla na konci 80. let, od té doby koupaliště funguje. Máme tam skvělého správce, který ho dokáže připravit na sezónu, aby bylo bezpečné a lidi si to tam užili. Nicméně je zastaralé a potřebovalo by opravit, aby reflektovalo potřeby 21. století. Máme plán i představu a děláme vše pro to, abychom na to sehnali peníze.

Vratislavice nad Nisou jsou samostatný městský obvod Liberce. Převažují v tomto vašem spojení pozitiva nebo negativa?
Záleží, co budete hledat, když hledáte negativa, tak jak najdete a s pozitivy je to to samé. Já ten vztah beru čistě pragmaticky. Negativem je třeba to, že nemáme stavební úřad, nemůžeme vydávat vyhlášky ani územní plán. Pozitivem je to, že využíváme synergii s velkým statutárním městem. Žádné zaječí úmysly nemáme. Díky zastupitelstvu si žijeme jako samostatné město. Máme vlastní technické středisko, zřizujeme vlastní základní školu, několik školek. Staráme se o komunikace a veřejné osvětlení. Máme vlastní kulturní centrum, sokolovnu a další sportoviště. Žijeme si vlastním životem, ale přispíváme Liberci na to, že vratislavičtí občané využívají zázemí velkého města.

Chystá se nějaké nový developerský projekt ve Vratislavicích?
Myslím si, že ne. Před půl rokem to vypadalo, že se bude stavět na Náhorní ulici. K projektu jsme se ale postavili negativně, protože neakcentoval nové parametry územního plánu. V některých bodech překračoval limity, podle dostupných informací od projektu investor odstoupil.

Policie ohlásila, že se budou slučovat služebny. To se dotkne i Vratislavic, kde mají policisté zázemí přímo nad úřadem. Vidíte to jako problém? Projeví se to nějak prakticky na fungování policie ve Vratislavicích?
Ředitel krajské policie mě s plánovanou reorganizací seznámil a potvrdil mi, že jediné, co se změní, je to, že už nebude samostatný policejní okrsek Vratislavice, ale sdruží se s dalšími okrsky dohromady. Služebna u nás zůstává a nebude to mít žádný negativní vliv na to, kolik tady bude sloužit policistů.

V posledních letech lidé začínají (znovu) objevovat zapomenutou historii Vratislavic nad Nisou. Kitl obnovuje areál Vratislavické kyselky, v Zauhlovačce působí skupina nadšenců, kteří prostor začali využívat a kultivovat. V novém centru IGI vzpomínáte na továrníka Ignaze Ginzkeyho a jeho koberce. V rodném domu Ferdinanda Porsche funguje muzeum. Jak to vnímáte vy?
Vidím to jako velký dluh, který se pomalu snažíme splatit. Spousta obyvatel, včetně starousedlíků, neznalo bohatou historii Vratislavic a to, že jsme tady měli velice úspěšnou rodinu Ginzkey, která dlouhou dobu formovala tvář Vratislavic. Jsem velmi rád, že se tato témata otevírají a mladší generace má možnost se s vlastní historií seznámit. Tím se vytváří pocit sounáležitosti a hrdosti místních obyvatel. Proto jsme nové centrum pojmenovali IGI VRATISLAVICE, jehož název odkazuje na slavného rodáka. Lidé často nevědí, kolik toho tady za rodinou Ginzkey zůstalo, ať už jde o zdravotní středisko, zámeckou konírnu a zámecký park.