Ochranné obleky, dezinfekce a respirátory se staly každodenní součástí práce záchranářů. Musí počítat s možností, že vyjíždějí k pacientovi s covidovou nákazou. „Všichni jsou unavení, nevyhnete se smutku, někdy pocitu beznaděje. Je čím dál těžší najít něco, co vás potěší. Smutné chvíle k naší práci patří, ale teď už jich je prostě hrozně moc,“ řekl v rozhovoru pro Deník ředitel ZZS LK Luděk Kramář.

close info Zdroj: Deník zoom_in Je za námi rok s Covidem-19. Jak za tu dobu přítomnost koronaviru ovlivnila činnost záchranné služby?
Úplně. Od základu. A já bych chtěl všem našim zaměstnancům v první řadě poděkovat za to, jak vše zvládli a zvládají. Postupem času se ze všech opatření stala každodenní rutina a zvyk. V tomto ohledu nám hodně pomohla jarní vlna, kdy jsme měli čas se připravit a spoustu věcí vymyslet… A teď bych řekl, že jedeme sice v trochu jiném, ale standardním režimu. V podstatě na každém výjezdu počítáme s tím, že sice jedeme na úraz, ale můžeme se při té příležitosti setkat s covid pozitivním pacientem či svědkem události. Nezaskočí nás to, máme dostatek ochranných prostředků, dezinfikujeme pořád sebe i všechno, co se dá. Jsme možná opatrnější. Ale pro nás byl vždy jedinou důležitou hodnotou lidský život a zdraví. Na tom se nezměnilo nic. Všech se nás ale samozřejmě velmi dotýká, že mnohem častěji vidíme těžké případy.

Jaké výjezdy patří v poslední době k nejčastějším? Proměnila se nějakým způsobem jejich skladba?
Jednoznačně dušnosti. Jezdili jsme k nim samozřejmě i dříve, teď je ten nárůst ale enormní. Nám je jedno, jestli ten člověk má astma, koronavirus nebo rakovinu. Jedeme k člověku, který se dusí, který nemůže dýchat. Jinak je ta skladba v podstatě pořád stejná, od úrazů přes zástavy oběhu až po nehody.

Vyjíždíte už i k mladším pacientům?
Pravidelně. Bohužel…

Setkali jste se už s tím, že kapacita nemocnice byla na hraně a museli jste pacienta převézt do jiné?
Snažíme se hospitalizaci každého pacienta řešit individuálně a díky skvělé spolupráci s nemocnicemi se nám to zatím daří. Počítáme ale samozřejmě s tím, že se to může kdykoliv změnit.

close Ředitel záchranky Luděk Kramář. info Zdroj: ZZS LK zoom_in Ředitel záchranky Luděk Kramář. Zaznamenali jste zvýšený počet telefonátů na tísňovou linku?
V průměru naši operátoři vyřizují o třetinu víc hovorů, než bývalo běžné. Nestane se, že bych přišel na dispečink a nikdo by zrovna netelefonoval. Dřív bývaly i volnější chvíle, ty teď nejsou.

Jak situaci zvládají pracovníci záchranky? Nepropadají chmurným myšlenkám?
Musí to zvládat, co jim zbývá. Bez nás to nejde. Všichni jsou unavení, nevyhnete se smutku, někdy pocitu beznaděje… Je čím dál těžší najít něco, co vás potěší. Smutné chvíle k naší práci patří, ale teď už je jich prostě hrozně moc. Všichni mohou využít náš psychosociální intervenční tým a snaží se řídit tím, co doporučujeme i ostatním: dostatečně spát, zdravě jíst, sportovat, chodit ven. Udělat si každý den alespoň chvilku sami na sebe. Ale je to samozřejmě těžké. Všichni se těšíme na skleničku s přáteli, na koncert a podobně. Až se na sebe nebudeme smát jen očima. 

Člověk může snadno získat pocit, že ostatní diagnózy vymizely. Jaký je skutečný stav?
Určitě nezmizely, jen k nim přibyl koronavirus a některé zkomplikoval.

Jak se stavíte k těm, kteří tvrdí, že žádná koronavirová epidemie není?
Když někdy čtu některé komentáře na sociálních sítích, na našem Facebooku, je mi z toho smutno. Lidé odmítají vidět realitu. Nechápu, jak někdo může jet do Prahy nebo jinam demonstrovat a v klidu se ostatním, kteří pravidla dodržují, dívat do očí. Já mám ve svém okolí štěstí na laskavé, obětavé a ohleduplné lidi. Sobectví, bezohlednost a určitou stupiditu některých opravdu nechápu. Taky chci žít normálně. Chci, aby děti mohly chodit do školy. Ale teď to prostě nejde. Ne kvůli vládním nařízením, ale z prosté obavy, že někoho můžu neúmyslně nakazit a on může umřít nebo mít opravdu hodně vážné potíže.

Nebojujete s nedostatkem pracovníků, záchranářů?
Někdy. Je to opravdu nárazové, občas je těžší některé služby na některých výjezdových stanovištích obsadit. Ale pokaždé jsme to zvládli, i když jsme měli lidi na nemocenské nebo v karanténě. Po proočkování se stav určitě zlepšil.

Vidíte očkování jako světlo na konci tunelu?
Očkování vychází z principů moderní medicíny. My podle těchto principů pomáháme lidem, lékaři podle nich léčí. Já jsem se očkovat nechal, a když se mě někdo ptá na názor, vakcinaci doporučuji. Moc jiných šancí než proočkovanost populace a důsledné omezení sociálních kontaktů nám nepomůže. Zhruba 70 procent našich zaměstnanců je očkovaných oběma dávkami.

Cítíte stále podporu ze strany veřejnosti?
Na jaře se zvedla ohromná vlna solidarity. Bylo to hezké, nás to hrozně těšilo. I teď cítíme velkou podporu, které si nesmírně vážíme. Do určité míry nás určitá solidarita ze strany veřejnosti drží nad vodou. Pomáhá nám věřit, že svět nejsou jen sobci na demonstracích a sociálních sítích, kteří jsou bohužel dost slyšet. Těch, kteří si situaci uvědomují a kteří si váží zdraví a života, je víc.