Po poezii psanou prohlížečem jste zabrousil do žánru beletrie. Můžete čtenáři přiblížit svou novou knihu Polistopad?
Nejbližší škatulka bude asi společensko-kritická novela. Jsou to příběhy tří dost odlišných dvacátníků Aleše, Čeňka a Moniky, kterým v životě něco chybí. Svede je dohromady takový jeden projekt s cílem „potrestat nepotrestané“, až se nakonec ty tři osudy prolnou. Čtenář v knize najde od všeho něco, romantiku, erotiku či historii. Nechybí ani akce a napětí.

Předpokládám, že název odkazuje na české dějiny. Jak velkou roli v příběhu hraje minulost?
Jedním z motivů je odkaz komunistického režimu a to, jak jsme s ním třicet let po sametové revoluci vyrovnáni. Příběh se nicméně celý odehrává v současnosti, ze které se ty postavy do minulosti jen ohlížejí a zjišťují, že vlastně není až tak minulá, jak by se jim líbilo. Že tu minulost vidí všude kolem sebe.

Pracujete v knize s faktickými reáliemi, událostmi, nebo se jedná čistě o fikci?
Příběh jako takový je fikce. Realita tu a tam prosvítá. Například část knihy se odehrává v někdejší vile Miloše Jakeše včetně uvedení skutečné adresy. Zároveň se tam mluví o historii, tam používám fakta, a dojde i na pár konkrétnějších politických narážek. A pak samozřejmě dost čerpám z toho, co jsem sám zažil, ať na vlastní kůži nebo zprostředkovaně. Kniha ale nezachycuje skutečné události, nevystupují v ní reálné postavy. Spíše zkouším zachytit náladu ve společnosti.

Liberecká náplavka má vzniknout během následujících let v dolním centru města nedaleko Krajského úřadu. Na revitalizaci okolí se bude podílet město i kraj.
Nová lávka, náplavka i mobiliář. Dolní centrum Liberce čeká radikální proměna

Na jaké čtenáře míříte, kdo by mohl být cílovou skupinou?
Mířím, byť nezáměrně, na cílovku vlastní, takže na lidi v rozmezí 18 až 35 let. Věřím, že se mi to povedlo napsat natolik moderně a co nejméně strojeným jazykem, aby to zaujalo i někoho, kdo úplně čtení neholduje. Měl bych zdůraznit, že nakladatelství to označuje jako beletrii pro dospělé, tedy osmnáct plus, protože jsou tam erotické pasáže a postavy mluví vulgárně.

Název mi trochu připomíná román Aleny Mornštajnové, který se jmenoval Listopád. Nebojíte se, že to bude pro čtenáře trochu matoucí?
Vymyslet název knížky je disciplína sama pro sebe. Osobně jsem chtěl, aby byl jednoslovný, výstižný a zapamatovatelný, přičemž Polistopad tohle všechno splňuje. Osobně doufám, že víc než podobnost s Listopádem mě bude výhledově trápit, že se Polistopad jako název nedá dost dobře přeložit do cizího jazyka.

Jak byste popsal svůj autorský styl?
To by měli raději popisovat jiní. Mám dojem, že píšu úsporně. A asi se mi do prózy místy promítá jak to, že jsem vystudovaný novinář, tak i moje básnické střevo a fakt, že úplně nejdřív jsem psal básničky. Doufám, že výsledkem je čtivost.

Máte nějaké vzory, ať už mezi českými či světovými spisovateli?
Vzory nemám. Z českých autorů čtu rád Jaroslava Rudiše, ze zahraničních například Michela Houellebecqa. Vážím si našich klasických autorů, jako jsou Karel Čapek, Franz Kafka… Ale nerad bych to limitoval na literaturu. Myslím si, že formativní a inspirativní pro mě byla i celá řada filmů, seriálů, videoher nebo i třeba to, jak vyprávějí příběhy američtí rappeři v čele s Kendrickem Lamarem. Být jenom knihomol už mi dneska přijde málo.

Bývalá slévárna Linser v Liberci
Linserka se promění v centrum umění. Odstartuje obnovu Papírového náměstí

Kniha se na pultech objevila čerstvě. Podle čeho budete usuzovat, zda je úspěšná?
Prodeje znamenají, že tu knihu někdo čte, což je nakonec jediné měřítko, na kterém záleží. Budu rád, když lidi bude bavit o té knížce přemýšlet a podnítí nějakou diskuzi, byť třeba jen doma u rodinného stolu. A ne nutně politickou. Ona ta knížka není tak politická, jak by se na první pohled mohlo zdát. Neřekl bych ani, že je antikomunistická - ideologie jsou ve srovnání s tím, co dokáže způsobit krátká lidská paměť, neškodné. Zároveň je Polistopad otevřený různým interpretacím.

Máte rozpracované další příběhy?
Napsal jsem první stránku něčeho, co by mohla být moje další kniha, ale to nejde uspěchat. Mám ovšem v plánu napsat další prózu i třeba dokončit sbírku poezie. Co bude dřív a jak brzy se to povede, těžko říct.

Čeho byste chtěl na poli literatury dosáhnout?
Chci psát knihy, které nikdo jiný nepíše, co nejoriginálnějším způsobem na co nejoriginálnější téma. A co je pro mě extrémně důležité, tak knihy co nejautentičtěji české nebo možná lépe řečeno středoevropské. Mám dojem, že vlivem globalizace lokální tvorba stále častěji napodobuje angloamerické vzory, místo aby se dívala kolem sebe. Importují se témata, importuje se způsob, jakým jsou nahlížena. Literatury se to snad zatím týká nejméně, ale týká. Já bych rád psal knížky, u kterých bude během několika stránek jasné, že nejsou do češtiny jenom přeložené.

Tomáš Miklica se narodil 29. listopadu 1991 v Liberci. Vystudoval žurnalistiku na Univerzitě Karlově v Praze. Pracuje jako publicista, redaktor a copywriter. Zajímá se o kulturu a technologii, rád si zaplave nebo vyrazí do přírody.