Jako absolventi pedagogických fakult hledali cestu, jak přenést znalosti získané během studia pedagogiky volného času do praxe. A tak se v roce 2012 zrodila liberecká volnočasová organizace Musictime, která vznikla s cílem zpřístupnit zájmovou činnost dětem přímo v prostorách jejich školní docházky.
Na začátku nabízeli hudební a taneční kroužky, postupně se jejich zájmová činnost rozrostla a nyní pořádají i tábory. Jejich aktivity také poznamenala epidemie koronaviru. „Online svět jsme vypustili. Myslím, že děti sedí u počítačů víc než dost kvůli školní výuce,“ podotkla lektorka Lenka Michálková.
Jak epidemie koronaviru ovlivnila činnost Musictime?
Epidemie nás ochromila. S dětmi jsme se neviděli už řadu měsíců, kroužky neprobíhají, jarní tábor musel být zrušen. Zaměřili jsme se proto na interní rozvoj, po letech máme například čas na zřízení skladu a doladění organizačních záležitostí.
Aktuálně jsou mateřské a základní školy zavřené. Pracujete na nějakých budoucích projektech?
Stále se snažíme zlepšovat obsahovou náplň jednotlivých kroužků a táborů. Této činnosti bychom se rádi drželi i v budoucnu. Ostatní projekty k nám přicházejí spontánně, jako třeba Velikonoční stezka. Když jsme se před dvěma lety přestěhovali do Ruprechtic, věděli jsme, že něco podobného chceme vyzkoušet uspořádat. Uvidíme, zda a kdy přijde další inspirace.
Přesunuli jste se také do online světa?
Online svět jsme vypustili. Myslím, že děti sedí u počítačů víc než dost kvůli školní výuce. Navíc nám přišlo, že některé věci není možné online předat tak, jak jsme byli zvyklí při běžném setkávání.
Zmínila jste tábory. Na jaká témata příměstských táborů se mohou děti těšit?
Témata našich táborů jsou různorodá, většinou obsahují celotáborovou hru. Jeden týden mohou děti zkusit kolonizaci Marsu, v dalším týdnu se mohou ocitnout v soutěži Bludiště, kde mají za úkol nasbírat co nejvíce bludišťáků a zvítězit nad balancovníkem. Letos se děti také opět mohou zúčastnit Olympijských her v Tokiu. Mým oblíbeným tématem jsou ale Ateliéry Hollywoodu. Tábor je hravý a pestrý, děti se setkávají s příběhy z filmového plátna, které znají a zároveň čekají, co je další den překvapí. Novinkou pro letošní rok je tábor Oživlých her, kdy si táborníci v poupravených verzích vyzkouší deskové a karetní hry přímo v terénu, často budou oni sami figurkou. Ještě bych ráda zmínila náš příměstský tábor pro nejmenší školkové děti, na který se letos moc těším. Budeme zachraňovat princeznu Kozetu ze spár strašlivého draka. Jeho účastníci se setkají nejen s drakem a snad zachráněnou princeznou, ale i s řadou dalších pohádkových postav, například s čertem, čarodějnicí či vílou.
Z posledních uspořádaných akcí to byla Velikonoční stezka v Ruprechticích. S jakým ohlasem jste se setkali?
Vyjma jednoho jsou ohlasy pozitivní. Od 20. března prošlo stezku téměř tisíc lidí, což nás překvapilo. Rodiče s námi sdílí své zážitky na sociálních sítích, posílají fotografie dětí, jak plní úkoly a píšou nám vzkazy na záznamový arch u jednoho z úkolů. To je vždy moc milé překvapení. Stezka je pro mě po dlouhé době setkání s dětmi, ač jen nepřímo, při procházení lesa a kontrole stanovišť, ale moc mě baví sledovat jejich zájem.
Myslíte si, že dětem chybí kroužky a společné aktivity?
Podle mě dětem obecně schází setkávání s vrstevníky. Věřím ale, že se svět brzy vrátí k normálu a děti se opět potkají u činností, které jsou zábavnější právě ve skupině, kde je mohou společně prožít a odnést si společný zážitek.