Nedávno vydala novou knihu s názvem Poslední kolébka, jejíž příběh je inspirovaný skutečností. Fuentes ji napsala na Bali; spiritualita ostrova, životní motivace a osobní rozvoj jsou hlavními motivy knihy, ve které se zároveň odvíjí mysteriózní příběh Mága a ženy z Evropy. Indonéský ostrov jí učaroval. „Lidé jsou vlídní, mají otevřené srdce a dokážou pomoci zcela nezištně,“ tvrdí Fuentes.

Zdroj: DeníkVaše nová kniha Poslední kolébka vypráví příběh ženy, která se vydává na Bali, aby našla odpověď na to, proč se jí po celý rok, téměř každou noc, zdá jeden a tentýž sen. Byla inspirací pro napsání vaše vlastní cesta na Bali?
Do jisté míry ano. Někdy mě napadá, jestli právě Bali není tou hlavní postavou děje. Kniha je inspirací mého života a tím, co se skutečně stalo a co začalo tím „tajemným vzkazem“. Je to však zasazené do dějové linie, která je vystavěná jako příběh. Myslím, že je podstatné to sdělení Poslední kolébky, myšlenka dějové linie. Není důležité vědět, jestli to či ono se přesně takto stalo, co je pravda a co jen kolorit příběhu. Je na čtenářích, jak budou jednotlivé situace vnímat. To bych nechala zahalené určitým tajemstvím.

Píšete, že knížka a její děj vtáhne čtenáře do skutečného života a spirituality obyvatel ostrova bohů. Jak se vám podařilo proniknout do místní kultury na ostrově? Čím je vám jejich spiritualita blízká?
Měla jsem to štěstí, že jsem se seznámila s místní rodinou, a jak se říká, padli jsme si do oka a postupně se z nás stali blízcí přátelé a vytvořila se mezi námi velká důvěra. Trávím s nimi hodně času, poznávám, jak žijí, mám možnost být součástí jejich ceremonií a rituálů. Jedním z nejsilnějších byl obřad s placentou po porodu. Můj kamarád, otec dítěte, ihned po narození převzal placentu a odnesl ji domů. Po očištění ji vložil do plátna a pak do kokosového ořechu a s různými bylinami ji za speciálního rituálu s posvátnou vodou vložil do země. To vše proto, aby narozené dítě prospívalo a bylo zdravé a šťastné.

Říkáte, že vám cesta na tento ostrov změnila život. Jak to?
Určitě proto, že jsem na Bali našla druhý domov. Těžko se to popisuje, protože pokud bych to chtěla uchopit rozumem, řekla bych, že ten důvod není až tak silný. Tento ostrov je ale něčím jiný než ostatní asijské země, které jsem navštívila. Je o té atmosféře, kterou cítíte ve vzduchu. Lidé jsou vlídní, mají otevřené srdce a dokážou pomoci zcela nezištně. Vedou jednoduchý život, ale v tom nejlepším slova smyslu. Nezatěžují mysl tím, co není k řešení. Neposuzují druhé a respektují a spíš přemýšlí pozitivně a neživí zbytečné strachy a domněnky. Moc nerozumí úskokům a falešnému jednání, které poznávají prostřednictvím cizinců ze západního světa. Když je Balijec falešný, ví se to, je transparentní a ostatní vědí, co od něj čekat. V tom je ten rozdíl.

Bali je oblíbená turistická destinace. Míří tam hodně turistů z ČR, ale také je to oblíbené místo pro tzv. digitální nomády. Považujete se za jednu z nich?
Já bych se asi do žádné škatulky nezařazovala, ale pravdou je, že můj profesní život evokuje tzv. podnikání z pláže. Hodně turistů žije na jihu Bali, které zase až tak moc balijské není právě i kvůli směsici národností. Ostrov jsem procestovala mnohokrát a takové to autentické Bali vnímám nejvíc v provincii na východě, právě tam, kde žiji.

Říkáte, že je možné být doma tam, kde jsme nikdy předtím nebyli. Co pro vás znamená domov?
Já vnímám, že domov máme především sami v sobě, ve svém srdci, tam, kde je nám krásně, kde máme své blízké. Asi každý, kdo rád cestuje, má oblíbené země, místa, kde je mu dobře kromě toho, kde vyrostl a kde má kořeny. Kromě Čech, které miluji, kde mám rodinu, přátele, má oblíbená místa, a které považuji za svůj hlavní domov, se cítím dobře právě na Bali. Podobně mně bylo třeba i v Anglii nebo před lety v Egyptě.

Co z materiálních věcí potřebujete, abyste se někde cítila jako doma?
Já miluju knížky, ale dopravit na Bali všechny mé oblíbené není při omezené váze odbaveného zavazadla do letadla moc reálné. Samozřejmě potřebuji notebook, telefon, datové připojení, voděodolnou řasenku, neslíbatelnou rtěnku, parfém Channel a další nezbytnosti. Takové ty žensky důležité. Ale třeba jsem se tu vzdala žehličky na vlasy. A koupila jsem si tu kytaru, protože ta je celoživotně mou součástí a občas skládám i písničky. Co se týká oblečení, na Bali toho moc nepotřebujete, je to asi dané způsobem života a teplotou. Co je tu pro mě naprosto důležité a je součástí zdejšího života, je skútr. Tady se totiž nikam nedostanete, pokud nemáte skútr nebo auto. A do školy na skútru jezdí už desetileté děti.

Narodila jste se v Liberci, ale hodně cestujete a nyní žijete v zahraničí. Jak na Liberec vzpomínáte?
Já Liberec miluju a moc se těším, až se zase vrátím, hlavně na své blízké i klienty. A teď i na to, až udělám autogramiádu Poslední kolébky. Až to doba umožní, byla bych ráda chvíli na Bali a pak zase v Čechách, vždy s ohledem na situaci.

Pracujete jako „průvodkyně na cestě osobního rozvoje“. Co si pod tím mají čtenáři představit?
Jsem hypnoterapeutka, koučka, mentorka, provázím lidi k jejich jedinečnosti, potenciálu. Když si člověk přijde na odpověď sám, uvědomí si, že veškeré zdroje má každý uvnitř sebe, je to vždy to nejcennější, co si sám může ve svém životě dát. Jakoby v sobě objevil diamant.

Lze toto povolání či službu vykonávat tzv. na dálku?
Ano, běžně dělám koučinky i NLP hypnózy online. S klienty řešíme třeba nezdravé strachy, fobie, sebevědomí, pracovní věci i hubnutí.

Jak vaši práci, respektive život ovlivnila koronavirová pandemie? Přibyli vám klienti, nebo jste naopak měla více času na psaní?
Pandemie hodně ovlivnila moji práci. Dříve jsem více pracovala na bázi osobních setkání, ať individuálních, tak třeba v rámci seminářů, pobytů atp. I když jsem také částečně pracovala online, ale bylo to spíše výjimečně. Nyní se mi do online světa práce hodně překlápí. Například vytvářím i online programy. Knihu jsem začala psát v okamžiku, kdy jsem dostala nabídku na vytištění, do toho se mi během chvíle poskládal příběh a navíc mi byla zrušená zpáteční cesta a já neplánovaně zůstala dál na Bali. Klienti začali postupně přibývat.

Na první pohled zaujme vaše cizokrajně znějící příjmení. Mohla byste popsat, jak jste k němu přišla?
Cítila jsem, že potřebuji udělat změnu a nechtělo se mi nést příjmení, které jsem vyvdala, a to se vším respektem k mému bývalému manželovi, se kterým máme moc hezký přátelský vztah. A ani jsem nechtěla své svobodné jméno, bylo by to, jako bych se vracela do minulosti. Jak jsem se rozhodla, začaly se události skládat. Udělala jsem si svůj vlastní osobní rituál a jméno přišlo. Protože mluvím španělsky, přijala jsem ho s otevřenou náručí. Velkým překvapením a skoro až dojetím bylo zjištění významu tohoto slova, který jsem si hned bezprostředně v hlavě přeložila.

Co znamená?
Fuentes jsou prameny a zdroje a moje práce je taková, že vedu lidi ke svým pramenům, ke svému zdroji uvnitř sebe sama. Nebylo o čem přemýšlet. Zašla jsem na matriku a požádala o oficiální změnu příjmení. Také jsem napsala článek na můj blog, jak jsem ke změně jména přišla. A to proto, aby si potencionální ženiši nemysleli, že jsem se třeba vdala. (smích)