Ani dnes, kdy je již pár let v důchodovém věku, nezahálí. Kromě malování, které provozuje pro potěchu, vyrobil pro soukromého zájemce kopii císařské koruny Napoleona Bonaparte, která bude do 6. února k vidění v Muzeu Českého ráje v Turnově.

Zdroj: DeníkŘekněte nám něco o vaší zatím poslední replice…
Tohle je jednodušší koruna, zlatnická práce nebyla tak náročná. Krása té koruny je spíše v přírodních kamenech, do kterých ryla výjevy Eva Mrákotová Víšková. Rok a půl se sháněly co nejautentičtější, což není legrace. Ty kameny jsou nejsložitější práce na téhle koruně. Celkově je krásná a vkusná. Na originál jsem se byl podívat v Louvre. Nafotili jsme ji ze všech možných stran, úhlů, detailů. Důležité byly rozměry, šířka, výška. Moje příprava činila tak čtvrt roku. Kopií téhle koruny je hned několik, ale neskromně musím říci, že i díky kopiím kamenů je ta naše nejblíže originálu. Nechci hanět, ale na těch dalších kopiích jsou ty kameny strašné.
Je vyrobena pro soukromého sběratele, v pozadí je ale záměr vytvořit naučnou nadaci, která se bude zabývat korunními klenoty. Pro tohoto člověka jde o třetí práci. Moje práce na koruně nebyla honorována, protože s největší pravděpodobností budu v nadaci účasten. A nepotřebuji už vydělávat, jsem už v důchodu, dostávám přece úžasnou rentu.

Do turnovského muzea Českého ráje dorazila kopie císařské koruny Napoleona Bonaparte. Kopie koruny pochází z dílny šperkaře Jiřího Urbana, autorkou rytin v přírodních kamenech je Eva Mrákotová Víšková.
V Turnově je k vidění replika Napoleonovy koruny, originál je v Louvre

Vy jste vyrobil repliky už několika korun. Která vám zůstane nejvíce v srdci?
Srdeční záležitostí byla samozřejmě Svatováclavská koruna, hlavní byla ale císařská koruna Karla IV. Po sametové revoluci jsem se dvěma kamarády založil firmu, která se specializovala na výrobu z granátů. Mým hlavním důvodem ale bylo, abych se dostal k technologiím na lití stříbra, abych si mohl jít tak trochu svou cestou. A pak zčista jasna přišla zakázka na císařskou korunu Karla IV. To se stalo v roce 2008 a tak trochu omylem. Volal mi syn, že je na ni vyhlášen grant a že zítra je poslední termín přihlášek. Tehdy obnovovali tradici císařského průvodu. Tak jsem si říkal, že to bude něco jako divadlo. Synovi jsem něco nadiktoval a napsali jsme přihlášku. Ve finále soutěže jsme byli tuším čtyři a tam jsme dostali za úkol vytvořit co nejvěrnější kopii Karlovy koruny císaře Svaté říše Římské. A tak se nedalo nic dělat a musel jsem do toho jít. Našel jsem si ji a když jsem ji studoval, říkal jsem si, že jsem asi přestřelil, že jsem se přihlásil do něčeho, co nevím, jak udělat. Nejsem vysokoškolsky vzdělán, mám vychozený jen obor, pak nástavbu a mistrovské zkoušky u profesora Soukupa. Říkal jsem si, že šanci nemám. Práce mě a mým spolupracovníkům trvala dva roky. Už to ani nebyla práce v běžném slova smyslu. Byla to komunikace s tou korunou. A pak najednou telefon, že jsem to vyhrál. Tak jsem se dostal do úplně jiného světa, který mi změnil život.

Co vás na korunovačních klenotech zaujalo?
Ještě v učení jsem viděl kopii Svatováclavské koruny tady v turnovské šperkárně (Střední uměleckoprůmyslová škola Turnov – pozn. aut.). Za dohledu SNB a dalších orgánů jsme ji mohli po několik sekund obdivovat a poté jsme o ní diskutovali. Tehdy jsem si říkal, že to je nedostižné, že tohle bych nedokázal. Ale stejně se dostavil pocit, možná až závist, že by mě to také mohlo potkat. Tahle kopie Svatováclavské koruny vznikla v turnovské škole v polovině 60. let minulého století.

Starostou Turnova je Tomáš Hocke od roku 2013.
Veřejný prostor je jako obývák, který patří všem ve městě, říká starosta Turnova

Jak jste pracoval za socialismu?
Za komunistů se říkalo, že každý zlatník je jednou nohou v kriminále. Mohli jsme tvořit jen v práci, ale přece jen jsme doma vyráběli šperky pro známé, kamarády. Staří zlatníci měli doma staré nástroje, které se běžně nepoužívaly už tehdy. Třeba nástroje na cizelování. Kupoval jsem ty nástroje od nich a zkoušel jsem ty staré techniky, které se v komerční sféře už nepoužívaly. Učil mě po večerech s nimi pracovat pan profesor Dvorský. Protože jsem chtěl zkoušet věci po svém, dodělal jsem si nástavbu a stal se návrhářem šperků v podniku Granát Turnov. Bavilo mě to, se svými návrhy jsem se účastnil tehdejších soutěží a sem tam jsem i uspěl. Pak paní doktorka Lukáčová s profesorem Soukupem oprášila dávná šperkařská sympozia. Tam jsem poprvé viděl opravdové mistry v oboru šperk. Ze Slovenska přijel Anton Cepka a já na sympoziu realizoval věci pana Soukupa. Tam jsem se poprvé dotknul světa „velkého“ šperku. Pamatuji na obchodní krizi, kdy celosvětově nebylo zlato a tak jsme experimentovali s titanem. V Granátu jsme byli první v republice, kdo tehdy dělal s titanem.

Vy jste udělal již sedm replik korun evropských králů a císařů. Která byla technicky nejnáročnější?
Hned ta první. Ona je složitá sama o sobě a já navíc v té době opravdu netušil, do čeho jdu. Všechno titěrné. Věděl jsem, že nemůžu udělat chybu, že jí musím doslova do sebe nasát. Bylo to obrovské dobrodružství, protože jsem zjišťoval co kdejaký detail znamená. A on opravdu znamená, na té koruně jsou zobrazeny duchovní i světské znalosti té doby. Když jsem měl hotovo, nastalo na chvíli takové prázdno. Pak se ale ozvala Pražská mincovna, zda bych nevyrobil repliku Svatováclavské koruny k příležitosti velké výstavy Praha lucemburská. Svatováclavskou korunu nechal v originále vyrobit opět Karel IV, takže jsem pracoval tak nějak kontinuálně. Během dalších let jsem vyrobil kopie i dalších skvostů. Byla to třeba Sedlecká monstrance či lombardská a opět císařská koruna. Nebo kopie další koruny Karla IV., římské koruny, kterou si nechal zhotovit pro svou druhou korunovaci římským císařem v roce 1349 v Cáchách. Ta pro mě byla také výjimečná, na rozdíl od jiných kopií korun je zdobena pravými drahými kameny. Jsou zde acháty, smaragdy, onyxy a antické gemy, což jsou rytiny v kamenech. V roce 2017 byla ohodnocena na 3,5 až 5 milionů korun.

Muzeum v Turnově.
Turnovské muzeum získá nový sál a vystaví snímky Viléma Heckela

Pracujete na něčem unikátním i teď? Nebude nějaká další koruna?
Jak jsem říkal, jsem už v důchodu a vždycky jsem maloval a tak jsem si myslel, že budu mít více času. Ale pořád mám co dělat se šperky a kovy, to je prostě můj životní osud. Nedávno přišel kamarád, že dostal nabídku vytvořit štít na tóru v plzeňské synagoze. Připravil návrh a na mě je, tavit ty věci v kovu. Je to pro mě na stará kolena zase nová věc. Je to krásná práce, zvládnout tu symboliku, která musí z tóry dýchat. Stále na tom pracuji, v polovině února to musím mít hotové. Na obzoru jsou ještě repliky dvou korun. Dánská královská a pak polská koruna Blanky z Valois. Uvidím, jak to bude dál, ale myslím, že já už je dělat nebudu.

Co následovník?
Určitě je jich kolem mne několik. V tomhle oboru jsme všichni taková větší rodina a já vidím hned několik velice šikovných šperkařů. Jen jsem zvědav, který z nich se pustí do replik dalších korun.