Fenomén hospod je blízký všem společenským vrstvám, říká liberecký badatel

Proč jste si vybral v rámci výzkumu zrovna dějiny pohostinství?
Liberec patří mezi města, která dosud nemají dějiny pohostinství a pivovarnictví podrobně zpracované. Pokusil jsem se tuto mezeru v regionálním bádání vyplnit a přiblížit tak dosud méně známou oblast historie města. Zejména v otázce libereckých pivovarů existují dosud nejasnosti. V letošním roce uplynulo 470 let od první doložené zmínky o zdejším vaření a tím i šenkování piva (1552). To mě přimělo vydat publikaci – literaturu faktu, která by mapovala počátky a vývoj hostinské živnosti v našem městě, a poukázat na jeho starobylou hostinskou a pivovarskou tradici. Fenomén hospod jako specifických míst, kde se od nepaměti scházejí lidé, je blízký všem společenským vrstvám.

Můžete čtenáři přiblížit, co se v knize dozví zajímavého?
Publikace dává nahlédnout do minulosti šenkování a vaření piva a s ním spojené hostinské živnosti v Liberci od počátků až do konce monarchie. Rozvoj libereckého pohostinství je rozdělen do tří kapitol podle určitých mezníků, které měnily podmínky v provozování hospod. První se věnuje počátkům a končí rokem 1622, kdy Albrecht z Valdštejna zrušil měšťanům právo várečné. Druhá kapitola zahrnuje dlouhé období před platností živnostenského zákona v roce 1860. V jeho průběhu došlo od konce 18. století v důsledku právních úprav a hospodářského rozvoje k pozvolnému rozkvětu pohostinství, který lze podrobněji sledovat studiem archivních pramenů. Poslední část je věnována následné době až do konce c. k monarchie, v níž úsek od 80. let 19. století v jistém slova smyslu znamenal vrchol zlaté éry hospod.

Jakmile jsem ponořila ruce do vlny, už jsem je nevyndala, říká oceněná tvůrkyně

S jakým úmyslem jste knihu psal?
Práce na publikaci byla zajímavou výpravou do minulosti Liberce po stopách dávno zaniklých hospod a jejich názvů, do zapomenutých zákoutí, kde kdysi pulzoval život. Snažil jsem se dobovými pohlednicemi a fotografiemi dokumentovat nenávratně zaniklou tvář města. V neposlední řadě jsem jako bývalý archivář chtěl poukázat na nezměrné bohatství informací v archivním souboru Archiv města Liberec uloženém ve Státním okresním archivu v Liberci.

Jiří Bock.Zdroj: se souhlasem Jiřího BockaVznikala publikace dlouho?
Dějinami svého rodného města se zabývám od roku 2009 a v průběhu přípravy článků do sborníku Fontes Nissae jsem si od roku 2013 postupně vyčleňoval zmínky a prameny k této problematice. Badatelskou činnost jsem pak zintenzivnil před dvěma roky i četbou regionální a obecné literatury k pivovarnictví a šenkování piva ve městech. Publikace je výsledkem mnohaleté práce, na konci zintenzivněné shromažďováním obrazového materiálu. Původně jsem ji zamýšlel publikovat do zmiňovaného sborníku, proto jsem v ní ponechal poznámkový aparát pro další badatele.

Jaký obrazový materiál v knize najdeme?
Text je proložen ukázkami z písemných i obrazových dokumentů, doplněn dosud neznámou vedutou města z 60. let 19. století a v samostatné části knihy rozšířen o další ukázky. Poskytl je zejména Státní okresní archiv Liberec, Severočeské muzeum, zlomek je z mých zdrojů a od soukromých sběratelů, zejména od Josefa Soukupa. Patří jim mé poděkování, jakož i Karlovi Čtveráčkovi a jeho synovi Michaelovi za obrazovou redakci a grafickou úpravu publikace. Právě bohatě dochovaná pohlednicová tvorba a dochované fotografie nás mohou alespoň na okamžik přenést do atmosféry hospod a zaniklých zákoutí Liberce v dávno ztraceném světě c. k. monarchie. Nabízí se otázka, proč jsem k ukázkám nepřiřadil tak populární srovnávací fotografie zachycující současný stav daného místa. Nechtěl jsem už prodlužovat dokončení publikace a myslím si, že to zvídavého čtenáře donutí se dopátrat sám. O to větší to pak může být pro něj překvapení.

Popisovat rychlorande z pohledu ženy je věrohodnější, říká autor nové knihy

Jak se projevila zlatá éra pohostinství ve městě pod Ještědem?
Liberec od konce 80. let 19. století zažíval období nebývalé výstavby a během třiceti let se změnila jeho tvář, která mu vtiskla dnešní podobu. Vznikaly nové hotely, hostince, restaurace, kavárny, vinárny. Stávající pohostinská zařízení procházela úpravami a přestavbami, aby vyhovovala požadavkům nové doby. Hospody hrály nezastupitelnou úlohu v rozvoji spolkového, politického a společensko-kulturního života. Rozšiřovaly se sály a letní zahrady pro taneční zábavy, plesy, hudební koncerty, divadelní a humoristická představení a varieté. Pohostinské podniky všech stupňů se vyznačovaly viditelnou snahou se co nejvíce odlišit a prosadit svoji jedinečností, k přilákání hosta přizpůsobovaly i interiér a názvy. Vznikala nová neutrální pojmenování hospod podobná domovním znamením nebo podle různých měst, která měla přilákat cizí návštěvníky. Konec 19. a počátek 20. století je rovněž zlatý věk výletů. Velmi oblíbené byly výletní restaurace v odlehlejších místech od centra, v nichž hosté s rodinami završovali nedělní vycházky posezením ve stinných zahradách. Konec 19. století se v Liberci vyznačoval napodobováním velkoměstského životního stylu a společenského života Vídně, který se projevil i v pohostinských zařízeních.

Narazil jste během výzkumu na něco, co vás samotného překvapilo?
Velkým překvapením bylo pro mě zjištění, že v Liberci podnikal Anton Dreher mladší. Patřil tehdy k největším pivovarským producentům a exportérům piva na světě a dodával pivo i na císařský dvůr. Na dnešním náměstí Dr. E. Beneše naproti radnici v bývalé budově knihovny provozoval od roku 1884 pivnici, kde se čepovalo pivo z jeho pivovaru ve Schwechateru. V téže budově vlastnil v letech v letech 1893 až 1903 i hotel Zentral. Další zvláštností byla existence samoobslužných restaurací nebo-li Automaten-Restaurant. Poprvé se objevily v roce 1895 v Berlíně a odtud se tato novinka rozšířila i do Rakouska-Uherska. V Liberci jsou doloženy v letech 1911–1918 dvě - jedna v dnešním hotelu Praha v jeho křídle v Železné ulici a druhá v Moskevské ulici. Podle dobových reklam patřily k nejpřednějším restaurantům tohoto druhu v Čechách. Velmi mě zaujala v dnešní Riegrově ulici restaurace Meinningerovo Varieté z počátku 20. století s přilehlou halou s velkým sálem, kde se konala vyhlášená kabaretní vystoupení umělců z různých zemí.

Odvážné nápady, přízeň i obvinění z korupce. Hejtmanem je Půta už deset let

Dá se říci, že mezi hospodami některá vynikala?
Bylo by jich více, ale snad bych poukázal na bývalý mistrovský dům Společenstva libereckých soukeníků na Sokolovském náměstí, který byl po přestavbě nově otevřen v roce 1871 a tehdy ho navštívil korunní princ Rudolf. Podle něj byl pak nazván nově otevřený hostinec Zum Kronprinz Rudolf. Škoda, že dnešní provozovatel Budvarky nenavázal na slavnou minulost a význam tohoto objektu pro Liberec. No a samozřejmě bych poukázal na můj oblíbený Radniční sklípek, jehož výzdoba se mezi lety 1893 a dneškem velmi změnila.

Jaké máte další plány na literárním poli?
Je mnoho dosud neobjasněných míst v dějinách Liberce. Nyní bych se chtěl pokusit pomocí dochovaných pramenů zrekonstruovat stavební a demografický vývoj Liberce od roku 1552 do roku 1622. Do budoucna se spíše zase zaměřím na příspěvky k dějinám našeho města v regionálním sborníku. Pokud někoho má publikační činnost zaujme, budu tomu samozřejmě rád.