Začneme trochu zlehka. Pokud se nepletu, měl jste angažmá v Divadle F. X. Šaldy, navíc často vystupujete v Libereckém kraji. Jak se vám v Liberci líbí?
MM: Liberec mám rád, bylo to mé první angažmá v životě. Zahrál jsem si tady Romea, sice to nebylo moc úspěšné, ale Romeo je prostě Romeo. Kdybych nežil v Praze, tak žiju v Liberci.

To se vám zde až tak líbí?
MM: Mám to město rád, nemám rád rovinu. Z Liberce jsem šel do Pardubic a byl jsem zoufalý z té roviny. Tady jsou kopce, skály, deset minut za městem jste v přírodě, to je děsně fajn. Podtrženo sečteno: Jezdíme sem často a rádi!

Nějaké nostalgické vzpomínky…
MM: Často v začátcích kapely jsme jezdili Hradec Králové a Liberec, to byly naše oblíbené štace. Lidé na nás pozitivně reagovali, zatímco jinde nás ještě nebrali…

Můžete tedy přiblížit, na co se mohou nejen liberečtí fanoušci těšit na koncertech?
MM: Bude to největší. Když se nám podaří vydat desku, tak ji chceme předvést ve vší parádě. Tak jsme si vymysleli velké halové koncertní turné, a tomu přizpůsobili všechny výrazové prostředky. Nechali jsme si postavit podium podle našeho návrhu, máme ty nejlepší světla, zvuk, projekční plochy. Je to pojaté ve velkém. Jednou za pár let to je potřeba udělat, je to otázka prestiže.

Takže do toho dáváte všechno…
MM: Určitě, vlastně se i těšíme. My hrajeme rádi, klidně i v klubu pro sto lidí, ale jednou za čas si udělat velký koncert a tvářit se jako velká kapela je prostě fajn. (úsměv)

To věřím… Na koncertě, předpokládám, zazní i starší hitovky jako Klára, První signální atd. Jaký máte vztah k těmto písním? Neomrzelo Vás jejich hraní stále dokola?
MM: Zahrajeme samozřejmě většinu písniček z nové desky. Ale zazní i starší tvorba, přece jenom každý člověk si chce na koncertě přijít na své. Já když jdu na koncert oblíbené skupiny, chci slyšet jejich nejznámější písně, a když je nedají, jsem zklamán.
Na druhou stranu pokud nám nějaká píseň leze krkem, tak už ji nehrajeme. První fáze je, že ji předěláme do jiné aranže. Kláru jsme hráli jako neopunk a teď ji nehrajeme vůbec. Máme tu výhodu, že těch písniček máme hodně, takže když Kláru nebo Dlouhej kouř nezahrajeme, nic se nestane, a já mám potom lepší náladu. (smích)

Takže Klára a Dlouhý kouř jsou na černé listině?
MM: Ano. Jeden čas jsme toto zažili s Tabáčkem. Už ho bylo tolik, že jsme ho dva roky nehráli, a pak se nenápadně zase vrátil do playlistu.

Stalo se někdy, že by Vás za to fanoušci kritizovali, když nějakou píseň vynecháte?
FT: Ještě se nám to nestalo, že by to někdo vyčetl. My těch hitů máme naštěstí tolik, že si toho ve finále ani nevšimnou.

Je super, že můžete playlist přizpůsobit sobě…
MM: Člověk musí najít ideální kompromis. Mít písničky, které si kapela s chutí zahraje a pak i ty, na které se posluchači těší. Prostě to správně nakombinovat.

To už zní skoro jako věda…
MM: Jsou dvě skupiny lidí. Jedni, kteří mají rádi staré věci a novou tvorbou pohrdají a pak skupina lidí, kteří mají rádi poslední dvě desky a moc netuší, co bylo předtím. Každý, kdo na ten koncert přijde, si musí přijít na své. Je to poskládané tak, aby tam ze všech těch období bylo něco.

Výběr písní tedy odráží váš hudební vývoj, dá se říci evoluci.
MM: Přesně tak. Některé písně přežijí a některé ne. Takže snažíme se hrát ty, co přežily a do toho zamíchat co nejvíce nových, co baví nás. Úplně se klepu na to, až budeme hrát nové písně.

Je nějaká píseň, u které litujete, že vznikla?
FT: Těch je spousta, ale ty nehrajeme (smích).
MM: Já neposlouchám staré nahrávky, na to nemám žaludek, ale když se to občas stane, někdy mě to překvapí a říkám si: Ježíši, to je blbina, jak jsme to mohli vůbec vypustit, vždyť to je úplný nesmysl. A někdy zase naopak si říkám, že ta píseň není tak špatná, za jakou jsem ji považoval. Člověk to po letech vnímá jinak.

Co si rádi aktuálně poslechnete?
MM: Když jsme jeli sem do Liberce, poslouchali jsme dvě sólové desky Dana Auerbacha, což je kytarista skupiny The Black Keys. Já přibližně poslední rok jedu Black Keys či Jacka Whitea, tomu jsem úplně propadnul.

Sledujete tedy dění v hudebním světě?
Ano, ale spíš kytarové kapely nebo ty, co mají podobné obsazení jako my.

Před rozhovorem jsem si pouštěl váš poslední videoklip na Youtube. Je tam řada komentářů od lidí, co si stěžují, že klip nepochopili. Můžete ho přiblížit?
MM: Já bych to nejradši nechal na každém, ať si v tom najde, co chce. Nedávno jsem byl na nákupu, přišel ke mně jeden kluk a říká: Hele, ta písnička Venku je na nule, to je o pionýrském táboře, viď? A já jsem na něj koukal, a ptám se proč? No, když to slyším, vybaví se mi pionýrský tábor. Jako zima, vlhko, chci a zároveň nechci tam být. A já jsem si říkal, vždyť jo, může si to tak někdo vyložit a je to bezvadný.

Takže necháte na každém, ať si to přebere po svém?
MM: Víte co, kdybych vám měl úplně logicky krok po kroku vysvětlit, o čem ten klip je, tak sám to nevím. Cílený záměr tam nebyl.
FT: V Britských listech vyšla recenze, a ta si myslím sedla úplně nejvíce. Tam to pojmenovali tak, jak bychom to my nedokázali. Ať si ten, koho to zajímá, zadá do Goooglu Britské listy a Chinaski a ono mu to vyjede.
MM: Mně vždycky na našich klipech vadilo, že jsou popisné. Co se zpívá, to se ukazuje. Vždycky tam musí být nějaká holka atd.

No s tímhle se Vám povedl přesný opak…
MM: Teď jsem nadšený, že máme klip, který obrazově funguje perfektně, v lidech vyvolává emoce. Přesně nevědí, a když nevědí, tak se pídí a ptají. Takhle mi to přijde lepší než přímý popis.
FT: Udělali jsme to poprvé, a proto to možná ty lidi tak šokovalo. Vyvolalo to debatu, což je fajn. Když to nevyvolá žádnou reakci, je to nejhorší.

Petr Čtvrtníček byl jasná volba?
MM: No my jsme oslovili více lidí, ale bylo to na začátku prázdnin. Nakonec byl z nouze ctnost, ale díky Bohu za něj. Oslovili jsme Jana Krause či Miroslava Donutila. Jako zhýčkaný milionář by byl Donutil číslo jedna, ten byl to zahrál skvěle.

Takže nakonec spokojenost s výběrem a výkonem Čtvrtníčka?
MM: Byla s ním úžasná spolupráce. A i díky němu má videoklip takové ohlasy.

Jak dlouho už působíte v aktuálním složení?
MM: 17, respektive 15 let. Bubeník tam je 9 let.

Na nervy si ještě nelezte?
MM: Lezeme, tak jako když je 6 chlapů pohromadě v jednom autě, v jedné šatně, na jednom hotelu, tak ta ponorka musí přijít. My jsme se naučili za ta léta to řešit. Neposlat se do všech pekel a porvat se, ale najít způsob, jak to vyřešit, abychom se nerozpadli, a to se zatím daří (zaťukání do stolu).

Tak konstruktivní hádka se očividně ukázala jako ideální řešení…
MM: Říkám si, proč jsme to vydrželi my a jiná kapela ne. My se hádáme a třeba spolu nemluvíme i několik měsíců, ale za půl roku je zase vše jinak. K fyzickému násilí ještě naštěstí nedošlo (smích).

Vracíte se často do minulosti nebo se spíše soustředíte na přítomnost a budoucnost?
FT: Snažíme se v minulosti nebabrat. Nás baví dívat se dopředu.
MM: Nás stále baví psát písničky. Když jsme dotočili desku Rockfield, říkal jsem si, že bude trvat léta, než ji překonáme. A hele, uplynuly dva roky a povedlo se to. O nápady nouzi nemáme a psaní a vymýšlení nových věcí nás opravdu stále baví. Nechce se mi hrát dokola staré písničky, mám touhu psát nové.

Necítíte tedy ještě syndrom vyhoření?
MM: Pamatuji si období, asi před deseti lety. Za dva roky jsem nenapsal nic, jen jeden text o tom, že jsem se ztratil a nevím, kudy dál. A nejenom že jsem neměl nápady, o čem psát, já neměl ani chuť, úplně to ze mě odešlo. Naštěstí to vzal Pavel Grohman a začal psát hodně on. Vznikly songy jako 1970 či Tabáček a kapele to hodně pomohlo.

Blíží se další ročník Slavíku. Jaký máte na tuto cenu popularity názor?
MM: Jsme rádi, že nám lidé pošlou hlasy a přijde nám hloupé tam nejít, je to vůči nim neuctivé.

Slavík vs. Anděl. Fanoušci vs. lidé z branže. Jaká cena má pro vás větší váhu?
MM: Obojí mi udělá radost, ale víc si cením toho Slavíka. Od posluchačů, pro ně to vlastně děláme, to oni chodí na koncerty. Kdybychom nikdy nedostali Anděla, tak mi to je asi mnohem víc jedno než nedostat Slavíka. Slavík je tradice, fenomén. Že ho vyhrajeme, by mě nikdy ve snu nenapadlo. Je to více než splněné sny.

Čím byste na závěr nalákali lidi, aby dorazili na koncert?
MM: Jestli si chcete přijít zazpívat, přijďte, budeme tam jenom pro Vás.