Kliknutím zvětšíte„Chápu, co to znamená utéct ze své země a nevědět, kdy se člověk může vrátit. Sáma jsem si tím prošla v roce 2020 a nyní chci Ukrajincům pomáhat se vším, co je v mých silách, třeba informacemi,“ svěřila se v rozhovoru pro Deník Jelizaveta.
Překvapilo vás, jak situace na východě Evropy eskalovala?
Spíš mě překvapuje, že Bělorusko přestalo být v tomto konfliktu neutrální. Po roce 2020 Alexandr Lukašenko ztratil všechny mezinárodní partnery a stal se zcela závislým na Putinovi. Nyní od našich hranic jezdí ruská vojenská vozidla a odpalují rakety směrem na Ukrajinu. Občas se setkávám s neadekvátními komentáři na adresu Bělorusů „no, chodili jste s květinami?“ s odkazem na pokojné protesty v roce 2020 a na to, že jsme Lukašenka neodstavili od moci. Ale kdo může zajistit, že ruské jednotky neproniknou do demokratického a svobodného Běloruska a neoznačí novou vládu za neonacisty?
Bělorusko patří ke státům, které podporují agresora. Nemrzí vás postoj vaší rodné země?
Bolí mě u srdce, že se vláda mé země postavila v tomto konfliktu na stranu agresora a Bělorusové to nemohou nijak ovlivnit. Demonstrace nebo veřejná prohlášení proti válce v Bělorusku mohou být pokutována nebo potrestána zatčením. Zpíváme v naší hymně „My jsme Bělorusové, mírumilovní lidé.“ A jak lze nyní použít řádky této hymny, jsou-li naši občané souzeni a pokutováni za hesla proti válce…
Vybavíte si první pocity, když jste se dozvěděla o ruské invazi na Ukrajinu?
Když začala válka, byla jsem na pracovní cestě v Turecku a nemyslela jsem si, že turecká média budou tento konflikt tolik pokrývat kvůli politické situaci v Turecku. Ale spletla jsem se. Skoro celý den v televizi běžely strašné záběry z války a moji turečtí kolegové se nás, Bělorusů, neustále ptali, jestli se cítíme dobře a jestli můžeme pokračovat v práci. Moje chaty s Bělorusy na Ukrajině byly plné zpráv jako „válka se začala“, „slyšíme výstřely a výbuchy“, „nemůžeme odejít, Kyjevu došel benzín“.
Myslíte si, že sankce uvalené na Rusko jsou dostatečné?
Pokud tomu dobře rozumím, průměrného Rusa sankce nezajímají. Nejezdí do zahraničí relaxovat k moři, ale raději odpočívají v Soči nebo na Krymu. Nekupují zahraniční auta přímo ze salonu, ale šetří si na ojetý vůz. Rusové z nižší střední třídy se v blízké budoucnosti svými schopnostmi vyrovnají těm, kteří si mohli dovolit více.
Proč jste se spolu s kolegy rozhodla podpořit Ukrajince prostřednictvím shromáždění na libereckém náměstí?Chápu, co to znamená utéct ze své země a nevědět, kdy se člověk může vrátit. Sáma jsem si tím prošla v roce 2020 a nyní chci Ukrajincům pomáhat se vším, co je v mých silách, třeba informacemi. Protože jsem v bezpečí a neohrožována politickým tlakem, a cítím, že musím mít veřejně říci, že Bělorusové jsou proti válce.
Zvedla se vlna nenávisti, která se často dotýká Rusů obecně, i těch, kteří jsou proti válce. Nebojíte se, že něco obdobného potká i Bělorusy?
S nenávistí a ponižováním Bělorusů jsem se v Čechách nesetkala. Ale znám několik situací souvisejících s nepřátelstvím mého národa v Polsku a Litvě. Můj otec pracuje v autodopravě a říká, že řidiči kamionů na hranici s Litvou mají konflikty kvůli své národnosti. Spolu s kolegou jsme 26. února odlétali z Turecka do „našich“ zemí, já do Česka a on do Rumunska. V důsledku toho mého známého zastavili pohraničníci na rumunském letišti a několik hodin ho vyslýchali ohledně jeho osobního života. Odkud pocházejí jeho příjmy, kdy a proč byl naposledy v Rusku a tak dále. A to vše proto, že má běloruský pas. Ale ani já, ani mí známí Bělorusové jsme se s tím v Česku nesetkali. Myslím si, že to je kvůli tomu, že Češi jsou tolerantnější než západní Slované.
Už rok studujte a žijete v Liberci. Jak se vám tady líbí?Než jsem se přestěhovala do Liberce, žila jsem pár týdnů v Kyjevě a Vilniusu jako migrantka. A můžu s radostí říct, že Liberec se mi líbí nejvíc. Po univerzitě v Bělorusku mám občas pocit, že teď studuji na jedné z nejluxusnějších univerzit v Evropě. Srovnávat běloruskou univerzitu s českou je naprosto tristní. Od žádného ze svých spolužáků v Bělorusku jsem nikdy neslyšela, že by se jim studium na běloruské škole líbilo. Na Technické univerzitě v Liberci jsem se konečně našla a chci dělat to, co se učím. Učitelé respektují studenty a jednají s nimi jako s kolegy. Česká univerzita není závislá na státní politice. Pro mě jako studentskou aktivistku je to dobrý příklad toho, jak by měly běloruské univerzity v budoucnu fungovat.
Myslíte si, že se situaci v Bělorusku někdy změní a vy se budete moci v klidu vrátit?
Chci pro svou zemi to nejlepší, a ideálně co nejdříve. Žijí tam moji příbuzní a přátelé a děsí mě, že situace v Bělorusku je čím dál horší, od politických represí až po ceny potravin, které se dotýkají kohokoli, dokonce i apolitického člověka. Představte si, že za koš výrobků v Bělorusku dají téměř stejnou částku jako v České republice, ale mzdy jsou několikanásobně nižší. A i když se za pár měsíců staneme demokratickou a svobodnou zemí, ještě pár let budeme mít problémy v ekonomice, za pár měsíců nezvládneme to, co všechno Lukašenko za 27 let zničil…
23
Čtenář 
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
