Změna se nesetkala s pochopením veřejnosti, obavy o budoucnost textilních oborů má i současná ředitelka školy Jana Kočí. „Je pravda, že naši školu si mnoho rodičů pro své děti vybírá hlavně pro její charakter a velikost. Jsme totiž školou relativně malou a hlavně rodinného typu, což řada studentů oceňuje. Na naší škole není student číslem, ale živou bytostí se svými trápeními, starostmi i radostmi,“ říká Jana Kočí v exkluzivním rozhovoru pro Deník.

close info Zdroj: Deník zoom_in Ještě než kraj oficiálně představil svůj záměr, objevila se petice proti reorganizaci Střední průmyslové školy textilní v Liberci. Jak jste se vy sama o celé situaci dozvěděla?
Máte pravdu. Petice vznikla ještě před oficiálním oznámením o optimalizaci středního školství, které pro mě ale znamená faktický zánik liberecké textilky. Vše začalo 13. dubna, kdy za mnou přišli kolegové, že se doslechli o případném zrušení školy. Bohužel jsem neznala odpověď. Když se mě na totéž přišel zeptat i jeden student, zavolala jsem na odbor školství, mládeže, tělovýchovy a sportu Libereckého kraje a požádala jsem o setkání s náměstkem Jiřím Čeřovským. Na schůzce, která proběhla následující týden, jsem se oficiálně z úst náměstka dozvěděla o záměru zrušení Střední průmyslové školy textilní v Liberci s ujištěním, že oba vzdělávací obory, které škola nabízí, budou zachovány. V původním záměru zaznělo, že obor Oděvnictví připadne pod Střední školu gastronomie a služeb v Liberci a obor Textilnictví pod Střední průmyslovou školu strojní a elektrotechnickou v Liberci. A celý areál ve zlatém kříži Liberce, který 113 let patřil výhradně textilní škole, připadne Střední průmyslové škole strojní a elektrotechnické. Kolegům jsem dlužila odpověď na jejich dotazy, proto jsem je o záměru odboru informovala a tím tak potvrdila informace, které k nám do školy přišly zvenčí.

Překvapila vás osobně tato iniciativa veřejnosti?
Ano i ne. Nepřekvapila z toho důvodu, že když inteligentní lidé mají podezření na konání něčeho nespravedlivého, tak konají. A zároveň i mile překvapila. Potěšilo mě, že během těch téměř pěti let se nám spolu se skvělým pedagogickým sborem podařilo u veřejnosti rozšířit kladné povědomí o textilní škole a pozvednout její prestiž, o čemž svědčí komentáře u on-line petice s téměř 2500 podpisů. Když k tomu přidáme papírovou petici se 1955 hlasy, je to krásná ukázka toho, že 4 500 lidí škole fandí, spatřuje v ní budoucnost a staví se proti jejímu sloučení. Velmi mile mě překvapili i studenti, kterým není jedno, pod jakou hlavičkou školy studují, a jsou pyšní právě na svou školu. Svou iniciativou zajistili mnoho podpisů petice. Jejich podpora je obrovsky nabíjející.

Zmínila jste hlavičku. V případě odsouhlasení ponese škola název Střední průmyslová škola strojní, elektrotechnická a textilní a Vyšší odborná škola, Liberec. Předpokládáte, že by to mohlo některé uchazeče odradit?
Nejdůležitější je každý obor budoucím studentům představit jak v odborné části, tak i ve všeobecné části. Budoucí studenti musí být seznámeni s tím, jak pestré a popřípadě náročné studium je čeká, co vše se během něj naučí. Jaké mimoškolní možnosti škola nabízí k rozvíjení se v oboru, jak bude vypadat jejich maturitní zkouška, jaké budou jejich možnosti po ukončení studia. Jestliže si uchazeč dává přihlášku na konkrétní obor na konkrétní škole, potom samozřejmě očekává, že za těchto podmínek bude zvolený obor i školu ukončovat. Je pravda, že naši školu si mnoho rodičů pro své děti vybírá hlavně pro její charakter a velikost. Jsme totiž školou relativně malou a hlavně rodinného typu, což řada studentů oceňuje. Na naší škole není student číslem, ale živou bytostí se svými trápeními, starostmi i radostmi. Všichni se ve škole navzájem známe a v případě potřebnosti si navzájem pomáháme. A to je důležitá hlavně v této době, kdy řada mladých lidí jsou křehkými bytostmi.

Zaznamenala jste nějaké náznaky ze strany zřizovatele, že třeba není spokojen s děním ve škole či kvalitou výuky?
Jsem ve funkci ředitelky čtyři roky a deset měsíců. Během té doby nebyl jediný náznak ze strany zřizovatele, že bychom něco dělali špatně. Naopak, všechny jeho požadavky byly a jsou vždy plněny. Příkladem je zvýšení naplněnosti školy, rozvíjení spolupráce se sociálními partnery, zhodnocení technického zázemí školy, zapojení se do projektů či dovybavení textilní laboratoře. Naplno spolupracujeme se všemi katedrami Fakulty textilní Technické univerzity v Liberci a rozvíjíme spolupráci s Katedrou textilních a jednoúčelových strojů Fakulty strojní. Informace o sloučení škol mě tedy velmi zaskočila a následně mě překvapilo, že ke konečnému rozhodnutí by mělo dojít už 30. května a po schválení bude škola zrušena k 30. červnu. Tedy ani ne dva měsíce od oficiálního oznámení. Stále nechápu proč…

V minulosti jste vyslovila obavy o obor Oděvnictví, o jeho budoucnost při případném sloučení škol. K čemu by podle vás mohlo dojít?
Nejdříve musím zmínit, že mám obavy o oba obory. Přestože obor Oděvnictví je na naší škole převážně technicky zaměřený, určitá část kreativity je nedílnou součástí vzdělávání. Studenti oboru musí znát historii odívání i kultury obecně. Z těchto znalostí následně s podporou výuky nejen figurální kresby, ale i estetiky a stylingu tvoří návrhy oděvů i oděvních doplňků. Zde jistá část kreativní tvorby končí. Nastupuje část technická, příprava výroby, technické dokumentace, konstrukce střihů, technologie výroby, seznam strojů a zařízení pro výrobu a samotná realizace výrobku. Každý student a každá studentka musí ovládat všechny stroje a zařízení, které slouží k výrobě oděvu, a zároveň musí prakticky zvládnout výrobek zhotovit. A opět přichází na řadu část kreativní. Výrobek prezentovat a prodat. Tedy samozřejmostí jsou módní přehlídky a další prezentace. Neumím si představit, že to vše včetně módních přehlídek bude pod hlavičkou nové školy, zaměřené především na strojní a elektrotechnické vzdělávání.

Jak to je aktuálně s oborem Textilnictví? Jestli se nepletu, v minulosti prošel úpravami…
Pro obor Textilnictví byl ve spolupráci s textilními firmami před dvěma lety aktualizován školní vzdělávací program tak, aby naši absolventi byli v co nejvyšší míře připraveni na stále se rozvíjející textilní průmysl. Takto postavená výuka včetně jejího uplatnění v praxi je vhodná pro studium děvčat i chlapců. Tedy je to jeden z mála ryze technických oborů pro děvčata. Trochu mě znepokojuje záměr současného ředitele Střední průmyslové školy strojní a elektrotechnické, který na tiskové konferenci zmínil, že by chtěl obor Textilnictví více zaměřit na strojnickou část s textilní nástavbou. Která děvčata budou studovat strojnictví? Obávám se, že opět ubude technický obor atraktivní pro dívky.

Kam směřují, popřípadě mohou směřovat kroky absolventů liberecké textilní školy?
Část našich absolventů směřuje pochopitelně na libereckou univerzitu. Po absolvování magisterského studia někteří na textilní fakultě zůstávají a pokračují ve studiu doktorandském. Část absolventů se uplatňuje v oboru. Ať už na pozicích techniků, technologů, konstruktérů, laborantů, stylistů, desinatérů, nebo po absolvování magisterského studia ve funkcích ředitelů. Tak jako na jiných školách i u nás část absolventů pracuje mimo svůj obor. To je běžné. Je pro mě ale velice důležité, že naši absolventi, na rozdíl od jiných škol, nekončí na úřadech práce. Vytváříme ve škole takové podmínky a klima, které podporují naše studenty ke vzdělávání, ke kreativnímu tvoření i kritickému myšlení. Podstatné pro nás je také to, že studium naše studenty baví, vidí ve svém vzdělávání smysl a během čtyř let na naší škole se vyrýsují v charakterní bytosti, které se v životě o sebe dokážou smysluplně postarat a nekončí právě na úřadech práce.

Postavíme-li vedle sebe strojní a textilní obor, jak to je plánováno, jsou opravdu oba obory natolik rozdílné, nebo vykazují nějaké podobnosti?
Když vedle sebe postavím obor Oděvnictví a obory ze strojní a elektrotechnické průmyslové školy, jediné společné je, že oděv se šije na šicím stroji, který se skládá z ozubených koleček, vaček, táhel atd. a je zapojený do elektrického proudu. Nicméně připouštím, že současný chytrý textil, který ochraňuje a kontroluje naše životní funkce nebo se stará o naši bezpečnost, se bez elektroniky neobejde. Jedná se ale o spolupráci dvou odborníků, oděváře a elektronika. Není ale nutné, aby tito dva odborníci studovali pod jednou hlavičkou školy. Obor Textilnictví má k oboru strojírenskému trochu blíže. Stroje na zpracování textilu, ať už v technologiích přádelnických, pletařských nebo tkalcovských, jsou velmi složité stroje, kterým naši studenti musí rozumět a umět je obsluhovat a seřizovat se základní údržbou. Součástí vzdělávacího programu je tedy vedle jednotlivých textilních technologií a zušlechťování i předmět zaměřený na strojnictví právě textilních strojů. V současném školním vzdělávacím programu jsou tomuto předmětu poskytnuty tři hodiny během studia. Praktické dovednosti poté studenti aplikují na strojích ve školních dílnách.

Kraj argumentuje tím, že v tomto školním roce je naplněnost 37 %. Jsou nějaké možnosti, výzvy, jak přilákat více studentů?
Naplněnost 37 % je nesprávný údaj, tedy přesně výpočet z nesprávných čísel. Abych vše uvedla na pravou míru, dovolím si vás trochu zasvětit do světa školství. V rejstříku škol a školských zařízení, které spravuje ministerstvo školství, jsou uvedeny údaje všech škol včetně kapacit budov a kapacit jednotlivých oborů. U naší školy je dlouhodobě uvedeno, že kapacita školy je 500 žáků. Tento údaj pochází z minulého století a už dávno neodpovídá kapacitě budov. A neodpovídá ani z hlediska hygienického zázemí ani požárního. Během čtyř let jsem dvakrát dávala podnět ke zřizovateli, aby se kapacita školy aktualizovala podle skutečnosti. Bohužel ani jednou nebylo žádosti vyhověno.Druhá kapacita uvedená v rejstříku je kapacita oborů. Tedy pro obor Textilnictví dle rejstříku může škola v jednom školním roce vyučovat pouze 120 žáků a pro obor Oděvnictví může škola v jednom školním roce vyučovat pouze 200 žáků. To je dohromady pouze 320 žáků v jednom roce. Když to vztáhneme k našim současným 186 žákům, vychází zaplněnost 58 %. To je již úplně jiné číslo. K tomuto údaji odpovídá i současný počet tříd v hlavní budově a ve školních dílnách. Tedy ať počítám, jak počítám, zbývá mi 134 míst pro žáky. Přesně pro jednu třídu v každém ročníku.

Spatřujete nějakou alternativu, která by mohla celou situaci vyřešit?
Při první schůzce s hejtmanem a následně i na jednání Rady Libereckého kraje jsem navrhla otevření technického lycea na Střední průmyslové škole textilní v Liberci. Tedy rychlé a bezbolestné řešení v již nyní trochu bezvýchodné situaci. Byly by tak uspokojeny potřeby a požadavky rodičů žáků základních škol, kteří volají po otevření dalšího všeobecně vzdělávacího oboru. Zároveň by tak byli spokojeni i naši studenti, jejich rodiče, přátelé školy i široká veřejnost, která nechápe ukvapené kroky kraje.

Co z hlediska technického vybavení? Nedojde k polepšení?
Dost často jsme označováni jako muzeum. Určitým způsobem tomu rozumím. Za prvé do dílny, kam špatnou střechou ani tak neteklo, ale přímo pršelo, vlhkost byla na 90 % a na stěnách se nacházela plíseň, nebylo možné zajišťovat a pořizovat stroje za několik milionů. To vám opravdu nikdo nezapůjčí. Nyní rok po rekonstrukci střechy školních dílen jsme s kolegy vytipovali stroje, které už nelze použít k výuce a máme na ně revizní zprávu k protokolu o vyřazení. Po odstranění strojů, kdy o jeden má zájem muzeum v Bílém Potoce, vznikne prostor, který bude k dispozici pro nový stroj, o kterém už běží jednání. Za druhé stroje staršího data výroby jsou pro výuku vhodnější. Nejsou zcela tak zakrytované jako moderní stroje a studenti tak lépe a rychleji pochopí princip jejich funkčnosti. Pro studium a pochopení principů jsou tyto stroje nedocenitelné a nepostradatelné.

Setkáváte se u uchazečů o studium, popřípadě u jejich rodičů, s obavami, předsudky, že textilní průmysl je upadající oblast?
Obavy a předsudky o upadajícím textilním průmyslu mají se vší úctou skutečně jenom Liberečané. Zbourali nám Textilanu, to znamená, že textilní průmysl zmizel. Vždyť jenom v Hrádku nad Nisou jsou dvě textilní firmy a v Žitavě, potažmo kousek za Žitavou, tři textilní firmy. V Turnově je jedna z poboček JUTA a ONTEX CZ. A abychom zůstali v Liberci, v jižní průmyslové zóně je sídlo firmy Nano Medical specializující se na výzkum, vývoj a průmyslové využití pokročilých nanotechnologií v textilní oblasti. Ráda bych ale ještě zdůraznila, že jako jediná škola vyučující obor Textilnictví musíme pokrýt poptávku po odbornících v textilním průmyslu po celé republice. Proto už třetím rokem máme strategii fyzického náboru v oblastech rozvíjejících se textilních firem. Patnáctiletý žák má mnohdy rodičovské péče dost a výzvu „Pojď studovat textil na čtyři roky do Liberce, města sportu a kultury“, rád přijme. Po absolvování naší školy se absolventi mohou vrátit do svého rodiště a mohou se uplatnit v rozvíjející se textilní firmě s možností profesního růstu. A jestliže se ještě vrátit domů nechtějí, přeběhnou v Liberci pár křižovatek a mohou úspěšně pokračovat v plně navazujícím studiu v některém bakalářském a následně magisterském programu na Fakultě textilní Technické univerzity v Liberci.

Část veřejnosti argumentuje tím, že v okamžiku sloučení škol zanikne textilní tradice v Liberci. Jak se k tomu stavíte vy osobně?
S tímto tvrzením zcela souhlasím. Jenom bych ho upravila. Zanikne textilní tradice v České republice. Mrzí mě, že náš zřizovatel hledí pouze na zájmy svého kraje. To je trochu krátkozraké. Na Střední průmyslovou školu textilní v Liberci, jedinou v celé republice, je nutné pohlížet z mnohem širšího hlediska a naopak využít existence školy coby unikátu, který jiný kraj nemá.