Sedm let stará událost opět rozvířila vody. Tehdy došlo k výbuchu muničních skladů ve Vrběticích na Zlínsku. Explodovaly dvakrát, nejdříve v říjnu 2014 a poté v prosinci téhož roku.

Zdroj: DeníkPremiér Andrej Babiš nyní oznámil, že české bezpečnostní složky mají důvodné podezření, že do výbuchu byli zapojeni příslušníci ruské tajné služby GRU. K celé situaci se vyjádřil i politolog Jan Kubáček, který pochází z Turnova. „Potřebujeme se vyhnout situaci, že v tom zůstaneme sami a výhradně sami poneseme náklady,“ řekl v rozhovoru pro Deník.

Kauza Vrbětice aktuálně rezonuje v politicko-bezpečnostní sféře a mediálním prostoru. Jak ji vnímáte vy jako politolog?
Jako kauzu, která se potáhne. Bude se jednak řešit, jaké informace se jako široká veřejnost dozvíme a jakou formou. Tohle samo o sobě bude složité, má to velký bezpečnostní rozměr a jsou tu utajované skutečnosti. A druhá věc je, jak k nám přistoupí spojenci. Jedná se o sedm let starou událost, pro ně to nepředstavuje horkou novinku a bude do toho vstupovat pragmatismus. Navíc sami máme se spojenci zkušenost často velmi tragickou. Veřejnost bude sledovat, jak k celé situaci přistoupí partneři v rámci NATO a Evropské unie, jmenovitě například Německo či Francie. Tyto státy mají široké ekonomické vztahy s Ruskem. Kuriózně tím, že se jedná o starší záležitost, se už tolik neřeší dva zemřelí či miliardové škody, naopak se pozornost upíná k tomu, co vláda odtajní a jak nás podpoří spojenci.

To znamená velký tlak na českou diplomacii, která teď bude muset být velice proaktivní, že?
Bezesporu. Česká republika potřebuje vzhledem k tomu, že došlo k velkým škodám na diplomatických vztazích a akceschopnosti jedné z důležitých ambasád, vyzískat kredit a podporu sousedních států a partnerských spojeneckých států. Aby se vědělo, že tu taková kauza byla a česká vláda reagovala. Potřebujeme se vyhnout situaci, že v tom zůstaneme sami a výhradně sami poneseme náklady.

Zůstat sami. To mi trochu připomíná československou historii, například mnichovskou dohodu…
1938, 1948, 1968 a vlastně svého druhu i ten konec 80. let minulého století. To jsou příklady z minulosti, kdy jsme sami zůstali bez podpory spojenců. Skepsi Čechů by neskutečně eliminovalo to, kdyby se k nám spojenecké státy „přihlásily“ jako rovné k rovným, podpořily nás a „pomohly“ vykompenzovat diplomatické a ekonomické ztráty. Myslím si, že by to byl pro lidi zážitek a skutečnost, která řekne mnohem více než historie, fráze a symbolika.

Objevuje se názor, že se jedná o načasované zveřejnění. Jak to působí na vás?
Měl jsem možnost komentovat to bezprostředně po tiskovce premiéra a vicepremiéra, a když jsem viděl ten jejich způsob projevu a jistou zkoprnělost, přišlo mi, že to prezentují tak trochu pod tlakem. To hledisko sedmi let tomu nikdo neodpáře. Pro mnohé to je symbolické zveřejnění. Budou se sledovat kroky následující.

Někteří politici označili celou událost za terorismus. Jsou to silná slova, nebo naopak odpovídají skutečnosti?
Je to přiléhavé. Bezesporu z toho, co se ukazuje, to má charakteristiku cíleného promyšleného útoku. A to, jestli se odehrál na českém území nebo v Bulharku, nic nemění na tom, že nějaký stát, subjekt si zadal de facto teroristický čin na území a zájmech jiného státu. Ano, má to prvek řízeného terorismu s cílem ohrozit jiné. Nehraje roli, že cíl zadavatelů byl původně jiný.

Ke kauze se vyjadřovali politici a odborníci, hlava státu zatím stále mlčí. Jak tohle může působit na veřejnost?
Část lidí to vnímá jako selhání, zatímco někteří jako jistou absenci jednoznačnosti. Kdyby proběhla tisková konference ve složení prezident – premiér – vicepremiér, měla by úplně jinou váhu. Chování prezidenta vzbuzuje velký otazník nad samotnou kauzou. Mám trochu dojem, že příliš upřednostnil důraz na mediální zájem o jeho vystoupení.

Může aktuální dění ovlivnit volby do poslanecké sněmovny?
Nastane velmi složitá situace pro sociální demokracii a částečně pro ANO. Mají velkou část voličů, kteří vyznávají neutralitu a nejsou příznivci silných prohlášení a přiklánění se na jednu stranu. Sociální demokracie v minulosti získávala voliče právě na neutralitě, kritickém postoji k NATO. Voliči se mohou přiklonit ke KSČM či SPD. Logicky se posílí antiruská karta a pokaždé, když se tomu dělo, těžili z toho komunisté. Jejich voliči je manifestačně až mobilizačně podporovali.

Došlo k narušení česko-ruských vztahů, zamrzly. Hrozí sankce například v podobě pozastavení dodávek plynu?
Nemyslím si. Plyn je taková komodita a zafixována tolika mezinárodními smlouvami, že si to ruská strana nedovolí. Navíc stoupenci jaderné energetiky teď mají další argument, že jádro znamená nezávislost na Rusku. Dopady a omezení pocítíme v oblasti potravinářství, strojírenství a potravinářského průmyslu.

Může situace napomoci tomu, že budeme vnímáni jako stát západní Evropy?
Bezesporu se geopolitické kyvadlo posunulo více na Západ. Na druhou stranu ta strategická diplomacie se zužuje. Jsme pod tlakem toho, co udělají spojenci a jak přistoupí k Rusku.