Kliknutím zvětšíte„Nemám rád donekonečna natahované série. Když jsem napsal Čarostřelce a uvědomil jsem si, že mě postavy baví natolik, že bych si s nimi ještě nějaký příběh střihl, řekl jsme si jasně, kolik knížek dohromady bude. A sérii zakončím tak, aby na ni už za žádných okolností navázat nešlo,“ nastínil své plány rodák z Rychnova nad Kněžnou a milovník Jizerek Jan Horníček.
Od vydání Čarostřelce uplynuly dva roky, teď se na pultech objevil Kapitán Stellwerther. Jak moc navazuje na první knihu? Pokud by člověk nečetl Čarostřelce, pochopí příběh?
Rozhodně pochopí. Napsal jsem to tak, aby příběh fungoval sám o sobě. Na druhou stranu čtenáři, kteří znají Čarostřelce, si nejspíš Kapitána ještě o trochu víc užijí.
Odehrává se nový příběh opět v Jizerských horách?
Tam příběh začíná. Ale postupně se přesuneme do Prahy a pak přes Schwarzwald do Paříže. Je to tak trochu detektivka na cestě. Zápletku prozrazovat nebudu, ale čtenář se může těšit na pár krvavých vražd, intriky tajné policie, léčebnu choromyslných, pařížské stoky, konvent i gilotinu.
Jan Horníček (*1989) se narodil v Rychnově nad Kněžnou, vystudoval matematické inženýrství a vyučoval na strojní fakultě VUT v Brně. Zájem o humanitní obory – historii, psychologii a filozofii – jej přivedl k historickým románům.
Bylo samotné psaní a vydání knihy jednodušší, když už nešlo o prvotinu?
Proces psaní je pro mě asi pořád stejně obtížný. Jsem velký fanoušek Ericssonova záměrného tréninku. Čili v každou chvíli se snažím psát nejlépe, jak dovedu, neustále se zlepšovat. Navíc Čarostřelce jsem psal s naivní lehkostí mládí. Jen sám pro sebe. A najednou vím, že co napíšu, se dostane na pulty knihkupectví. Mnohem silněji tak na mě doléhá pocit odpovědnosti za tvořený text. Vydávání je jednodušší o to, že jsem v pravidelném kontaktu s nakladatelstvím. Když něco napíšu, tak se tomu můj skvělý redaktor Jindřich Jůzl věnuje.
Jak dlouho kniha Kapitán Stellwerther vznikala?
Prvotní nápad se objevil zhruba rok před tím, než jsem začal psát. Psaní si vzalo další rok. A potom ležela knížka ještě rok na stole v nakladatelství. Na druhou stranu to nebylo zbytečné ležení. Úpravy a korekce, k nimž během té doby došlo, byly knížce značně ku prospěchu. Čili rok pohrávání si s nápadem. Rok psaní. Rok ladění výsledné formy.
Je tímto série Jezuita Vilém uzavřena, nebo plánujete další díl?
V tuhle chvíli můžu říct tolik, že Kapitánem příběh našich hrdinů nekončí. Další knihu už má nakladatel na onom příslovečném stole, tak uvidíme, kdy se dostane ke čtenáři.
V knihkupectví bývá kniha zařazena na pomezí historického románu a detektivky. Souhlasíte s tímto zaškatulkováním?
Jo. A když ji člověk nenajde tam ani tam, může ještě zkusit regál české literatury (smích). Je to taková věc na pomezí. Možná proto, že obecně nemám rád škatulky. Nejdůležitější je pro mě nakonec příběh: to, co je řečeno o srdci člověka. Případně výsledný umělecký čin nebo jen potěcha čtenářova.
Proč jste si zvolil zrovna tento žánr? Neláká vás třeba fantasy či knihy pro děti?
Kniha pro děti určitě ne. O fantasy jsem se svého času pokoušel hned několikrát. Ale pro mě je to trochu ošidný žánr. Naprostá většina běžné produkce je jen značně nešikovná a otřepaná recyklace Tolkiena, Sapkowského nebo Martina. Napsat skutečně svébytné a funkční fantasy, to už znamená věnovat budování svého světa tolik času, kolik mu dal Tolkien nebo Martin.
Nedávno se v Praze uskutečnil festival Svět knihy. Byl jste se podívat? A kde čerpáte inspiraci?
Byl, měl jsem tam i besedu. A navíc jsem potkal Kateřinu Tučkovou (zamilovaný pohled). Což by se vlastně dalo zařadit i do té inspirace. Inspirují mě dobré knihy a zajímaví lidé. Rád čtu a poslouchám. Sbírám slova, charaktery, emoce i různé typy interakcí. A pak to všechno hodím do velikého hrnce a koukám, co vypadne.
Snažíte se sledovat tvorbu svých kolegů?
Snažím se, ale je to boj s větrnými mlýny. Býval jsem dyslektik a dosud čtu dost pomalu. Zvládám tak maximálně 60 knih ročně. A to ještě řada z nich je odborná nebo seberozvojová. Takže na beletrii už zbývá prostor značně omezený. Musím si hodně vybírat.
Četl jste například Bílou vodu právě od Kateřiny Tučkové?
K Bílé vodě se určitě během léta dostanu, tři předchozí Kateřininy knížky přečtené mám. Jen se na ni musím dobře připravit. Abych si odnesl všechno, co si odnést chci… Ještě jsem si nejvhodnější čtenářské oči nevybral.
Venku už je i audiokniha Čarostřelec, kterou namluvil český herec Martin Pechlát. Jak jste spokojený s výsledkem?Moc. Ono to původně vzniklo jako četba na pokračování pro Český rozhlas a na CD se to dostalo až ex post. Adaptace byla provedená velmi citlivě a jakkoli došlo k určitému zkrácení, výsledek je v některých ohledech lepší než originál. Martin Pechlát byl skvělý. A navíc bych bez rozhlasového zpracování nikdy neměl šanci oslovit prvotinou tolik lidí. V daném časovém období šlo o knihu na Rozhlase vůbec nejposlouchanější.
Neuvažoval jste, že byste pověsil učení na hřebík a stal se spisovatelem na plný úvazek?
(smích) Jakkoli si psaním něco přivydělám, hlavním zdrojem obživy je pro mě stále práce. Učení sice na hřebík teď po sezóně věším, ale jen proto, abych se nechal na plný úvazek zaměstnat jinde. Za současné situace mi knížky nevydělají ani na nájem.
Čeho byste chtěl na literárním poli dosáhnout?Chci získat Nobelovu cenu za literaturu (smích). Po ní touží každý spisovatel, ne? Ale vážně. Pro mě asi nejsou tak důležité dosažené cíle jako spíš proces. Neustálé zlepšování se. Čtu si po sobě Čarostřelce a říkám si: tahle pasáž je super, tu si závidím, ale tohle bych dokázal napsat líp. Jednotlivé knihy jsou pak vlastně milníky na cestě k tomu, stávat se lepším. A je moc potěšující vidět, že dnes píšu líp, než jsem psal před dvěma třemi roky. Na druhou stranu je to i někdy trochu depresivní. Musím se smířit s vědomím, že knihy, které píšu teď, nejsou dokonalé. Aspoň ne z pohledu mě samého za pár let, kdy už budu v psaní opět trochu zdatnější.
Jaké máte v plánu další knihy?
Mám v plánu pokračování vilémovské série. A po letech jsem sáhl do šuplíku a vylovil odsud svůj velký historický román z období antiky. Ten teď ve volných chvílích po kouskách přepisuji.
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
