Logo Libereckého kraje.Zdroj: Liberecký krajČím se u vás klienti mohou zabavit?
Kromě všech služeb, které nám ukládá zákon, se snažíme pro naše obyvatele zajistit činnosti, které je baví. Jedná se o keramickou dílnu, hudební klub, práci s bylinkami a pár mužů se věnuje i truhlařině. Nechybí i společné akce, jako jsou výlety na oblíbená místa klientů či návštěvy zoologické či botanické zahrady. Dále pořádáme koncerty a další vystoupení, spolupracujeme s mateřskými školami, střední zdravotnickou školou a Technickou univerzitou v Liberci. V domě máme i krásnou kapli, kam jednou týdně dochází i farář na bohoslužby. Probíhá společné cvičení, hrajeme společenské hry, šipky apod.

Co patří mezi hlavní náplň práce ředitele domova?
Řekl bych, že kromě obvyklého papírování, kterého bohužel stále přibývá, je to hlavně to, abych uměl najít a ukázat směr, jakým se má Dům seniorů ubírat. Určit směr a priority. A proto bych měl umět nadchnout tým a dále ho povzbuzovat a vést. Součástí práce je samozřejmě jednání se zřizovatelem, příprava rozpočtu, příprava projektů, které by měly vést k větší kvalitě služeb či jejich rozšíření. Nedílnou součástí by měla být pravidelná komunikace s klienty a zaměstnanci, ale také s rodinami našich klientů. A samozřejmě jednání o všech smlouvách, hledání finančních zdrojů.

Jak jste se k této práci dostal?
K práci v sociálních službách mě přivedla manželka, která se kolem práce se seniory pohybuje snad celý život. Chopil jsem se příležitosti, kterou jsem dostal, a uvědomil si, že je to to, co jsem asi hledal, potřeboval. Je to práce krásná, úžasná, někdy těžká a složitá a bohužel mnohdy i nevděčná. Domovy seniorů jsou stále, někdy z neznalosti, někdy z touhy zviditelnit sebe, stále službou, která je chvilkami haněna, chvilkami nepochopena. A k tomu i přes dlouhodobě rostoucí platy jsou zaměstnanci za svoji práci podhodnoceni. Platí, že sociální služby jako takové stále musí bojovat a prokazovat svoji potřebnost, užitečnost, kvalitu. V mnoha zemích Evropy patří zaměstnanci v sociálních službách k těm lépe placeným profesím ve službách jako takových. V okolních zemích je zřejmá úcta a pokora k pomáhajícím profesím.

Co máte na své práci nejraději?
Určitě setkávání s klienty, povídání, společně trávený čas na akcích. Vidět je třeba tančit, přidat se k nim, tančit s klientkami na vozíčku, povídat si s klienty, kteří mnohdy tak rádi vzpomínají. Vidět jejich spokojené úsměvy a oči je úžasně strávený čas, který člověka nabíjí.

Jak hodnotíte aktuální situaci spjatou s epidemií koronaviru?
To by bylo na velmi dlouhé povídání. Myslím, že se nám všem podařilo zvládnout jaro, a pak všichni zapomněli, že nějaká pandemie existuje. Mám osobně pocit, že někdy některým lidem nedochází, že svým bezohledným chováním a nerespektováním pravidel mohou velmi ublížit. A nákaza pro každého staršího člověka či nemocného může být opravdu fatální.

Zaznamenali jste zvýšené obavy klientů?
Je to složité, někteří se bojí, někteří říkají: co má přijít, přijde. Smutek je, když kvůli zákazu návštěv nemohou vidět své blízké. Tak se snažíme zajistit alespoň spojení přes dnešní technologie, ale přeci jen to není ono.