S koronakrizí je nucen častěji zavádět nové postupy a opatření. Také školí personál a velkou část jeho pracovního času si ukrojí i logistika personálu a materiálu. „My zdravotníci přinášíme péči našim pacientů a nakonec se většina uzdraví. Nezoufejme a držme spolu,“ vzkazuje.

Setřela se už ta hranice mezi situací na hraně a okamžikem za hranou?
Zdravotníci dlouhodobě pracují tvrdě a myslím, že to zvládnou. Dokážeme poskytnout péči všem, kteří ji potřebují. Hrana je pro mě okamžik, kdy nebude kapacita a k někomu se pomoc nedostane. Obávám se, že sebevětší počet ventilátorů bez erudované obsluhy nám bude k ničemu. Největší břímě teď visí na zdravotnících v intenzivní péči. Sestry i lékaři pracují na nejvyšší možný výkon. Celá nemocnice se vzepjala a většina oddělení poslala své nejvzdělanější a nejzkušenější sestry na ARO a JIP. Počet pacientů ve vážném stavu roste a personální rezervy se tenčí. Pevně doufám, že se za hranu nedostaneme, ale musíme mít i pro toto krizové scénáře. Už teď se ukazuje, že eskalace druhé vlny bude mít vliv na zdraví mnoha lidí.

Jakub Kopecký.
Lidé přede mnou plakali, že ještě nechtějí umřít, říká zdravotník Jakub Kopecký

Na jaře jste zmínil, že lidé před vámi plakali, že nechtějí umřít. Někteří zdravotníci tvrdí, že během první vlny koronaviru lidé jejich práci obdivovali a byli vděční, a teď cítí přesný opak. Máte obdobné pocity?
Dlouhodobá mediální masáž a zmatky v zavádění opatření otřásly důvěrou veřejnosti. Lidé jsou už unavení dalšími zákazy a opatřeními. Některé krize zasáhla i finančně. Toto musí vyvolávat v lidech pocity nedůvěry, naštvání a beznaděje. Chápu, že tak reagují. Bohužel to musím potvrdit, že každý den se dostáváme do konfliktních situací, kdy pacienti nechtějí nasadit ústenku nebo si na ambulanci ventilují zlost na zdravotníky.

Řada lidí odmítá roušky nosit. Vy v nich přitom pracujete celý den. Jak se stavíte k této problematice?
Já na roušky vzpomínám s nostalgií. U nás už máme nějakou dobu pouze respirátory a věřte mi, že přes ně se dýchá ještě hůř. Miluji první nádech čerstvého vzduchu po pracovním dni. Existují studie, které vyvracejí účinnost roušek. Já vidím v praxi pravý opak. Od jara trasujeme rizikové kontakty, a kde nebyla rouška nebo respirátor, tam byla nákaza. Jednoduché a jasné. Z dlouhodobého hlediska je důležité, aby lidé zapracovali na své imunitě a virům se uměli bránit, pak bude společnost odolná a roušky nebudou potřeba. Teď je krize, plní se nemocnice a je nutné šíření bránit právě třeba rouškou. Doufám, že to lidé pochopí.

Jakub Tláskal, prkatický bratr, ARO NsP Česká Lípa.
Nezlehčujte to. Na kyslíku může skončit kdokoliv, říká zdravotník z České Lípy

Když porovnáte situaci na jaře, kdy počet nakažených byl menší, ale o nemoci se moc nevědělo, a teď, kdy už o ní víme více, ale počet nakažených je vyšší, které období se jeví jako horší?
Situace je zcela jiná. Dnes máme okolo sebe řadu nakažených kolegyň a kolegů. Každý den k nám proudí nakažení pacienti a především nápor na lůžkovou kapacitu je enormní. Jaro představovalo pro většinu personálu nemocnice trénink. Teď jde do tuhého. Jedno oddělení za druhým se mění na covidovou jednotku. Intenzivní péče rozšiřuje kapacity na dříve nepředstavitelnou úroveň. Každý den řešíme personální situaci. Kdo má ruce a nohy, pomáhá.

Přesto se stále najdou lidé, kteří věří, že covid je hoax. Jak byste je přesvědčil o opaku?
K čemu je nám věda, když se její výsledky relativizují? Běžný člověk, který nemá možnost vidět na vlastní oči desítky lidí v těžkém respiračním selhání, těžko nachází jasný postoj k situaci. Diskutující na internetu budou do krve tvrdit, že covid-19 je podvod. Nedokážu říct, jestli je to virus z laboratoře, jestli na tom někdo chce vydělat finančně nebo mocensky, to opravdu nevím, ale vím, že je tu zákeřná nemoc, která umí rychle zabít a poškodit lidem zdraví. To vidíme v nemocnici každý den. Při tom průšvihu, který teď probíhá, si možná mnozí uvědomí, že šířením hoaxů situaci zhoršili, ale navenek to nikdo nepřizná. Potřebujeme se semknout a dodržováním hygienických a epidemiologických zásad šíření zpomalit.

Myslíte si, že společnost nadále koronavirus podceňuje?
Část zcela jistě. Myslím, že zdravý respekt a ohleduplnost by měl mít i mladý a zdravý jedinec. Nikdo nevíme, jak naše imunita zareaguje. Už jsem viděl i mladé pacienty, které to naprosto položilo. A v druhé řadě je to o ohleduplnosti k ohrožené části společnosti. Možná takový jedinec nakazí osobu, která pak zemře. To je fakt. Žijeme v době do sebe zahleděného egoismu. Vlastně to i naše instituce a systém podporuje. Koronavirus je podle mě důsledkem krize společenské i environmentální. Útočí se na hodnoty, jako je humanita, láska a soucit. Jenže právě skrz ně můžeme celou krizi zvládnout. 

Hana Opatrná.
Dobrá kniha může být velká psychická opora, říká bývalá knihovnice z Liberce

Ve zdravotnictví působíte delší dobu. Představuje nastalá situace tu největší výzvu vašeho dosavadního profesního života?
Ano, cítím to jako největší výzvu ve svém profesním životě. Za dvacet let jsem se s ničím podobným nesetkal. Pro většinu zdravotníků je to první zkušenost s krizovým řízením, psychickou a fyzickou zátěží, která nikdy předtím nedosáhla takové míry. A bohužel v dalších týdnech to bude i setkání s umíráním v míře, kterou mnozí ještě nepoznali. Ve Francii nebo Itálii už vědí, co to je odchod blízkých na covid. My jsme tuto zkušenost na jaře ve větší míře neměli, a proto se to tolik podceňuje. 

Máte na závěr nějaké rady, poselství, pozitivní slova?
Konec této epidemie přijde, to je jisté. Nepřestaňme žít už dnes. I když se zdá, že je vše v krizi, tak v každém okamžiku můžeme najít poklad. Skutečné štěstí nenajdeme vně, ale uvnitř. Bude nám lépe, když každý přinese svoje dary pro ostatní. Nečekejme, že to za nás udělá někdo jiný. Chceme přátelství, tak ho přinesme pro ostatní. Chceme lásku, tak milujme celým srdcem. Chceme radost, tak jděme a potěšme lidi okolo nás. My zdravotníci přinášíme péči našim pacientů a nakonec se většina uzdraví. Nezoufejme a držme spolu.