Nedobrovolně ustrnul ve své profesi a s nadějí vyhlíží probuzení. DJ Hrusha se zapojil do projektu libereckého fotografa Radka Drbohlava Hibernace 2020. Ta ukazuje, co epidemie koronaviru vzala některým profesím.

Jakub Hruška neváhal, když mu jeho dlouholetý kamarád a spolupracovník nabídl účast na projektu. Do dvou dnů od telefonátu se sešli a vznikl další „hibernující“ snímek. „Celkově mě jeho nápad velice zaujal, takže jsem ani chvilinku neváhal a šel do toho. Zachycuje aktuální dění a to, co lidé právě zažívají a co je i bolí,“ řekl liberecký DJ.

Ze dne na den přišel o veškeré aktivity, které ho živí. Mimo jiné působí jako produkční libereckých klubů TopStar a Lípa a hraje na saxofon se skupinou Sebastian. Podle něj tato doba jeho profesní skupinu „pročistí“. „Vyřadí lidi, kteří DJování neberou vážně. Já se tomu věnuji už 17. rokem a nezastavil jsem se. Až teď. Nemohu to ovlivnit a začíná to být opravdu dlouhé a náročné,“ podotkl Hruška. Správný DJ podle něj dokáže dobře zahrát v daný okamžik, vystihnout atmosféru a umí hudbu prodat.

Jakub Hruška.Jakub Hruška.Zdroj: Radek DrbohlavPřesně si vzpomíná na den, kdy začala pandemie. V tu dobu si myslel, že to bude dvoutýdenní záležitost. Očekávání se nenaplnila. „Užil jsem si alespoň tu letní pauzu. Lidé měli hlad po kultuře. Hrál jsem na saxofon na zahrádkách restaurací či na jablonecké přehradě. To mě bavilo,“ dodal.

Přestože se nemůže věnovat hraní, neustrnul a nepropadl pesimistickým náladám. Pravidelně cvičí, aby byl po rozvolnění opatření zase o stupínek lepší. Na začátku udělal pár on-line streamů a nahrál vystoupení pro živý přenos z pražské Retro Music Hall při příležitosti oslav silvestra a konce roku. „Musím přiznat, že kdybych to měl cílit jen tímto směrem, už bych přestal. Chybí mi tam ta show, nejvíce mi dává komunikace s lidmi na parketu,“ svěřil se Hruška, který aktuálně připravuje nový projekt, jenž propojí jeho vlastní produkci a lidi z popové branže.

Oslava silvestra v Retro Music Hall

Zdroj: Youtube

Vadí mu, když lidé na sociálních sítí říkají, ať si umělci nestěžují a jdou pracovat rukama. „Nevidí za tím to úsilí a investici času i peněz. Nemám klasickou osmihodinovou dobu, neustále musím nad svou prací přemýšlet. Než vypukla epidemie, měl jsem cirkusácký život, přejížděl z města do města,“ doplnil Jakub.

Sice dosáhl na kompenzace od státu, ty ale nepokryjí všechny životní náklady, a tak chodí na brigády. „Nemám problém s manuální prací a vypomáháním. Paradoxně jsem docela manuálně zručný, a pokud by nebylo zbytí, půjdu i do výroby, abych se uživil,“ zdůraznil.

Každé ráno se probouzí a doufá v lepší zprávy, které řeknou, že se život pomalu začne vracet do normálu. „Nevzdám to a budu na sobě dál makat. Epidemie musí jednou skončit a já se pak vrhnu do práce po hlavě,“ uzavřel vyprávění Liberečan.