Nejdřív přišlo fotografování a pak létání. Jak tě vůbec napadlo dostat se do vzduchu?
Nejdřív jsem se naučil fotit, než mě vůbec napadlo létat. Fotografoval jsem od mala, zhruba od deseti let, a pak mi děda půjčoval i lepší foťák. Když jsme nedávno měli třídní sraz, vytahoval jsem fotky ze školních výletů z páté třídy, a bylo to super. V té době totiž nikdo moc nefotil. Ale celé roky jsem fotografoval jen tak, nic závratného. Později jsem začal jezdit na romantické výlety na motorce. Vždycky jsem vyjel na nějaký kopec a koukal se někam do dáli. Líbily se mi rozhledny, ale mrzelo mě, že ta vzdálenější místa nevidím. A pak se stalo, že jsem dostal možnost letět.

Kdy jsi tedy poprvé vyletěl v motorovém rogalu?
V roce 2013 měl vzal poprvé kamarád motorkář do vzduchu na rogale. A tam jsem zjistil, že to je přesně to, co od toho čekám. Že si tu rozhlednu vezmu a přesunu si ji někam jinam. Třeba když se koukám z Ještědu a dívám se do Máchova kraje, řeknu si: Škoda, že Bezděz není blíž, chtělo by se mi vidět, jak to vypadá dál. A teď se podívám dál, letím na Bezděz a vidím to.

A letadlo bezpečnější?
To je zajímavé. Je to asi stejný rozdíl, jako když máte jet na motorce nebo v autě. Letadlo má kokpit, lidé jsou uvnitř stísnění, letí to příliš rychle a příliš vysoko. A letadlo, až na pár výjimek, padá, když mu vypne motor. Rogalo nepadá, rogalo je kluzák a může se doklouzat bez motoru. Tím pádem se může pohybovat v nižších výškách. A hlavně s rogalem člověk vnímá vzduch kolem sebe. Jako na motorce. Oproti motorce má však jednu zásadní výhodu - ve vzduchu tě nemá kdo porazit. Můžeš doplatit na svou chybu, ale ne na chybu někoho jiného, což se mi na motorce už několikrát stalo.

Z hlediska fotografování je asi u rogala lepší, že kolem není kabina a dělají se lépe fotografie…
Přesně tak. I když oproti letadlu má rogalo i nevýhody. V rogalu držím neustále jednou rukou hrazdu a druhou se snažím pořídit nějaký záběr. Někdy počasí umožní, že můžu pustit hrazdu úplně, a pak si fotit třeba zrcadlovkou.

Rogalo letí klidně, téměř se nehne. Důležitý je také výběr foťáku. Já mám raději, když někdo letí se mnou a fotí. Pak je to plnohodnotný fotograf, který se může věnovat pouze focení. Domluvíme se, co chceme fotit, jaký vzít objektiv, v jakých výškách se budeme pohybovat… Podle toho letíme, a já pak jen pilotuji. Fotograf sedí za mnou, může fotit přese mne, kolem mě, není tam nic, co by mu překáželo.

Párkrát se mnou letěl i někdo se dvěma zrcadlovkami, a to se pak jedna dá vzít na klín. Jsou to tak dva kilogramy navíc, ale to rogalo ani let nijak neovlivní.

Jak rychle se letí při focení? Napadlo mě, že v pohybu by mohly být snímky rozmazané.
Není to žádná stíhačka, rogalo letí 80 kilometrů v hodině, když se dělají fotky. Abychom se dostali na nějakou rychlost, kdy se dá rogalo bezpečně ovládat a zároveň fotit, letíme ve 150 – 300 metrech. A objekt si nadlétneme několikrát, obkroužíme jej, aby bylo možné brát jej fotograficky z několika úhlů. Většina z nás, když fotí, točí se doleva, a když mám i kameru přidělanou na hrazdě, tak ji mám také otočenu doleva.

Když se dostanu pod rychlost šedesáti kilometrů v hodině, je to pádová rychlost, když se dostanu výš, rogalo je horší na ovládání. Když si představíme osmdesátikilometrovou rychlost v autě, je to na dálnici relativně pomalé. Ale když letíš osmdesát ve výšce, přijde ti to, jako když stojíš.

Když třeba letím na Trosky, vystoupám z letiště po bývalé sovětské armádě v Hradčanech. Trosky hned vidím, ale ještě čtyřicet minut k nim letím.

close Rogalo Honzy Melši. info Zdroj: Se svolením Jana Melši zoom_in Rogalo Honzy Melši.

Četla jsem v některém z tvých leteckých příspěvků, že je nahoře pěkná zima a nemůžeš tam být dlouho. Jak to tedy je?
V zimě nelétám. Ale když je třeba na zemi 25 stupňů, ve výšce, kde létám je 22 stupňů. Kdybych letěl výš, tak mě z hlášení meteorologů zajímá teplota, kterou hlásí v tisíci metrech na horách. Do takové výšky se dostanu, když jsem nad nějakým kopcem, který má třeba 500 metrů nad mořem. Sice mám vyhřívání a létám zhruba od chvíle, kdy sleze sníh, ale optimální je to od chvíle, kdy začne kvést neoblíbená řepka. Pro mě to je index toho, že poletím. A také si představte Sychrov, Suché skály nebo Český ráj… Co s tím, když je všechno kolem šedivé? To je spíš fotka pro zajímavost, že jsou stromy bez listí, že vykoukne silnice, která normálně mezi zeleným listím není vidět. Ale pěkná barevná fotka je ideální v době, kdy všechno kvete, anebo na podzim, kdy se to vybarví. Já osobně mám z pohledu počasí nejraději podzim.

Jsou i další aspekty proč nelétat v zimě, kromě chladu?
Rogalo potřebuje mít místo, kam doklouže, kdyby mu vysadil motor. Takže abych doklouzal na louku, která je pokrytá sněhem, potřeboval bych lyže. Ideální je, když sníh sleze a půda je trochu vyschlá, to pak vím, že jsou bezpečná pole nebo louky, kam můžu dosednout, a v ten okamžik můžu nahoru.

Ale pak když chci zasněžené fotky, potřebuji, aby louka byla bez sněhu, ale kopce ještě zůstaly zasněžené. To znamená letět brzy zjara nebo na podzim.

Sníh je na přistání to nejhorší, co může být, horší už je jen voda. Než přistát do vody, tak bych to raději zahodil někam na stromy.

Výhodou je, že si pořád držím bezpečnou výšku. Když jsem ve tři sta metrech a letím 80 kilometrů v hodině, tak při pádu pěti metrů za vteřinu mám asi minutu a 1,8 kilometru na to, abych si našel místo, a v klidu tam přistál. A to je rozdíl proti letadlu, které by po vysazení motoru bylo dole daleko rychleji.

Když se vrátíme k fotografování, předpokládám, že nejčastěji asi fotíš region?
Já fotím, co je zajímavé a kam letím. Když jsem letěl do Žiliny, fotil jsem Boskovickou přehradu a hrad Helfštýn. Nejdál jsem zatím byl na Slovensku, ale jinak běžně létám do Německa či Polska. Ale je to i tím, že létám tři roky a v době, kdy byl covid, se nedalo moc cestovat. Navíc rogalo má dolet plus minus dvě hodiny na pohodu. Ano, dá se s ním letět šest, sedm hodin, ale to závisí na termice. Aby fotka byla jednoduše proveditelná, potřebuji, aby byl klidný vzduch, správné světlo a aby to bylo něco zajímavého. Ideální jsou proto místa, která máme všichni prochozená zespoda. Nic nepotěší člověka víc, než když to, co dávno zná a má k tomu citový vztah, vidí z jiného pohledu. I proto mají mé fotky úspěch u místních lidí, protože ta místa dávno znají.

Jistě ale nemůže jen tak letět rogalem kdokoli a kdykoli?
Musím mít klasický pilotní průkaz a rogalo musí mít technickou, oboje se každé dva roky obnovuje. Musím mít zdravotní povolení, což je příloha leteckého průkazu. Provádí to doktor specialista na létání, který zkoumá i věci, které běžný lékař neřeší.

Z hlediska létání nemůžu letět úplně, kam chci. Jsou prostory, které umožňují let pouze s vysílačkou, kterou jsem si pořídil. Zakázaný prostor jsou třeba některé vojenské objekty, pak je třeba zakázaný prostor trhací jámy v Ralsku, kde pyrotechnici likvidují munici. V Praze je zakázaný prostor nad Pražským hradem a podobně.

A když zaletíš za hranice?
Mám navigaci a dnes je spousta možností najít na internetu co v té zemi platí a co ne. Třeba Maďarsko je specifické v tom, že se tam musí podávat letový plán za všech okolností. My na naše létání letový plán nepotřebujeme. Do některých prostor máme omezenou výšku, je to třeba Krkonošský národní park. Na české straně nesmím jít pod hranici 305 metrů nad krajinou, z ekologických a jiných důvodů, a pokud bych šel, musím být 600 metrů od hřebenu. Na polské straně mají letovou hranici nad národním parkem jinou. Z mého pohledu je v Krkonoších zbytečné se pouštět do Polska. Je tam zima, víc tam fouká a ani fotky nejsou to pravé, všechno je malé.

Hodně záleží i na tom, s kým člověk letí. Když nefotím, mám svého oblíbeného fotografa Liberečana Štěpána Krejčíka řečeného Pecha. Je už se mnou slétaný natolik, že vím, jaké výšky držet i podle toho, jaký vezme objektiv.

Chceš, aby na tvých fotkách bylo poznat, že jsou focené z rogala?
Na fotkách, které používám pro sebe, musí být vidět alespoň kus křídla nebo hrazdy. Pro fotky využitelné třeba na kalendář potřebuji, aby rogalo vidět nebylo. Takže je to tak padesát na padesát, podle toho, co s fotkou zamýšlím.

Co výstavy nebo knihy z fotek. Neplánuješ?
Já si létám i fotím pro radost. Jsou to moje zážitky, moje fotky, stejně jako videa. I proto létám nad místy, která mě těší a baví. Z těch nejhezčích fotek si dělám kalendář pro sebe, pro rodinu.

Honza Melša se věnuje fotografování od dětských let, avšak vždy jen jako koníčku. Zhruba tři roky se věnuje létání na motorovém rogalu. Při té příležitosti spojil své dva koníčky a fotografuje ze vzduchu. Jeho snímky můžete sledovat na facebookových stránkách Rogalo – motorové kluzáky a motorová rogala – na profilu Šelma Honza.