Mladý kapitán David Engoran nebyl po náročné cestě Polskem unavený, naopak měl dobrou náladu a těšil se na volný večer ve městě. V exkluzivním rozhovoru pro Deník vysvětlil, co jednotky dělaly v Pobaltí a jak probíhal přesun zpátky na německou základnu.

Můžete vysvětlit, co přesně americká armáda v Pobaltí dělala?

Naše armáda se právě vrací ze severního Polska, kde jsme prováděli misi Atlantic resolve, která trvala celkem 3 měsíce. Americké jednotky „předváděly" munici a techniku našim aliančním spojencům.

Čeho jste za tři měsíce mimo základnu v Bavorsku dosáhli?

Bylo to náročné, ale naše mise se už pomalu chýlí ke konci. Navíc bylo velice přínosné, že jsem mohli cvičit s našimi polskými spojenci a dalšími jednotkami z NATO. Měli jsme možnost se zapojit a spolupracovat s místními.

Jak dlouho už sloužíte v Evropě? Jak vaše působení tady hodnotíte? Jste spokojen?

Jsem v Evropě už tři a půl roku. Je to zajímavé. Moc se mi to líbí. Lidé jsou příjemní.

Setkal jste se během přesunu s negativními reakcemi na přítomnost americké armády?

Potkali jsem zvlášť v Čechách několik lidí s nápisy: Jděte domů! To je ale přesně to, co děláme, jedeme domů na základnu. Nejvážnější co se nám stalo, bylo, když se nám jeden muž snažil dát pivo a nepovedlo se mu to. Celý náš přesun od Baltu zpátky do Německa byla skvělá zkušenost. Ukázalo to naši schopnost, rychle a efektivně se přesouvat přes hranice a našim spojencům z NATO jsem dokázali, že dokážeme dobře a efektivně manévrovat. Navíc jsme využívali skvělé komunikace a spolupráce s polskou, estonskou, litevskou a samozřejmě českou armádou, se kterou udržujeme skvělé partnerství.

Jak velkou silou disponuje vaše základna v Bavorsku? Kolik vojáků tam je?

Máme tam celý regiment. Řekl bych, že je to několik tisíc lidí.

Pozoroval jste nějaký rozdíl v zemích, kterými jste projížděli?

Ve všech velkých městech přicházeli lidé a vítali nás. Jakmile jsme se ale začali blížit k českým hranicím, viděli jsme lidi, jak čekali podél silnic a cest a byli hrozně natěšení, aby nás pozdravili a zamávali americkou, polskou nebo českou vlajkou.

Jaký je to pocit, vidět lidi v Evropě, jak vás vítají s americkou vlajkou?

Nebylo to jen kvůli tomu, že jsme Američani, ale také to ukázalo, jak silné partnerství máme uvnitř NATO.

Co myslíte, že bylo hlavním důvodem, že lidé vydrželi celý den čekat v dešti na váš příjezd? Byla to otázka USA nebo Rusko?

Myslím si, že ne. Spousta z nich nebude nikdy znát moje jméno, ale důležité je, co naše přítomnost symbolizuje. Partnerství mezi Českou republikou a Spojenými státy je ohromně silné a to ve spoustě lidech vzbuzuje silné emoce.

Jak dlouho jste vlastně na cestě?

Asi 3 a půl měsíce. Poslední zastávka v Polsku byla úžasná. Měli jsme skvělou příležitost seznámit se s místní jednotkou, poznat místní a seznámit se s jejich kulturou. Doufám, že budeme mít dnes stejnou příležitost v Liberci.

Co máte v plánu? Budou mít vojáci rozchod a pustíte je na pivo?

Těšíme se, že vyrazíme do města. Pít nemají zakázáno, ale pohlídám si vojáky, kteří zítra budou řídit.