Kliknutím zvětšíteDlouhá léta působil jako knihkupec. Po určité době mu začala chybět práce, při které by mu pod rukama něco vznikalo. Svou pozornost zaměřil tímto směrem. Ručně vyrábí lžíce z lokálních dřevin a suchých větví, praktické i dekorativní pro potěchu duše.
„Každá lžíce, kterou ručně vytvořím, je neopakovatelný originální kus,“ řekl Břetislav Jansa z Turnova v rozhovoru pro týdeník Liberecko.
Můžete popsat cestu směřující k výrobě dřevěných lžící? Jestli se nepletu, vystřídal jste i předtím jiná zaměstnání.
Asi každý kluk, kterému se dostane do ruky nůž, zkusí řezat do dřeva. Lodičky z kůry, praky, píšťalky a podobně. Tím jsem si samozřejmě prošel taky. Pominu-li však následné krátké období práce s kovem po vyučení, dřevo ani jiné materiály mě pak nijak zvlášť nezajímaly. Chtěl jsem se věnovat muzice a starat se o zvířata. Nějaký čas jsem pracoval v pražské zoo a nejdéle jsem se věnoval prodeji knih. Téměř dvacet let. Je to krásná práce, ale po jisté době mi začala chybět tvorba vlastními rukama, prostě ta ruční práce. Vytvářet krásné předměty, které dělají radost. Myslím si, že takový pocit přijde během života na každého chlapa.
Jak a kdy se zrodil ten nápad na ruční výrobu dřevěných lžic?
Nejspíš to byla náhoda. Prostě to přišlo samo. Dřevo jako materiál mě fascinovalo vždy, a lžíce jako kulturní předmět taky. Svou první lžíci jsem vytvořil víceméně náhodně v roce 2014. Seděl jsem na louce, s kouskem březové větve a s obyčejným zavíracím nožem. Výsledek byl hrozné kopyto, ale po následné „domluvě“ brusným papírem nevypadala zase tak špatně. A dokonce se z ní dalo jíst. (smích). V té době jsem neměl nejmenší tušení, že se ze lžic stane posedlost, a že jich ještě udělám stovky.
Kde čerpáte inspiraci?
Fascinují mě lžíce různých kultur. Hlavně přírodních národů, jejichž lžíce jsou hodně zdobné a přitom si vystačí jen s „primitivními“ noži a nástroji. Jinak se ale nejčastěji nechám vést samotným materiálem, kresbou a strukturou dřeva.
Jak probíhá samotný výrobní proces?
Převážně používám lokální dřeviny. Suché větve, které spadly na zem, a které by buď časem shnily, nebo skončily v kamnech. Nic nekácet a neodřezávat, to je moje základní filozofie. Vhodného materiálu je všude dostatek, stačí jen hledat a sbírat. Člověk na něj narazí v lese, v sadech, občas staří probrat dřevník kamarádům. Dřevo musí být zdravé a dobře vyschlé, aby už nemělo tendenci pracovat a praskat. Jelikož nepoužívám žádné stroje a od začátku až po finální leštění se jedná o ruční práci, tvorba jedné lžíce zabere několik hodin. Jde o dost fyzicky náročnou práci, ale výsledek vždy stojí za to. Stroje nám sice práci usnadňují, zároveň nás ale vedou k jisté uniformitě. Nechci dělat jeden kus jako druhý. Každá lžíce, kterou ručně vytvořím, je neopakovatelný originální kus.
V čem je váš produkt originální?
Právě asi v té neopakovatelnosti, kvalitě zpracování. Jako konečnou povrchovou úpravu používám pouze oleje. Žádné laky ani vosky. Takže finálního lesku dosahuji jen jemnými brusnými papíry. Jde mi o čisté dřevo. Většinou si pamatuji i strom či keř, u kterého jsem větev sebral. Zákazník se dozví i o původu dřeva.
Všiml jsem si, že na některých fotkách máte zvířata-pomocníky. Tvoříte jen venku, nebo máte i dílnu?
Převážně tvořím venku. Nechci být něčím svázán a rád dělám tam, kde si mi právě chce. To si užívám nejvíc. Mám sice pronajatou jednu malou místnost, ve které tu a tam pracuji, ale to jen za opravdové nepřízně počasí. Nabyl jsem přesvědčení, že se prostředí, ve kterém pracuji, do výrobku promítne. Jde i o vaše rozpoložení. Prostě tvořit v přírodě je nenahraditelné.
Od roku 2017 nesou lžíce označení Regionální produkt Český ráj. Pomohlo vám to v něčem?
Pro zákazníka je to určitě o větší důvěře a také mě díky tomu oslovuje více organizátorů různých prodejních akcí.
Bral jste toto ocenění jako dosažení nějaké mety?
To ne, pro mě je důležitá hlavně má vlastní spokojenost s kvalitou práce a samozřejmě také spokojenost zákazníků. Nedávno mi jedna zákaznice řekla, že svou prací dělám svět hezčí. No není to to nejlepší ocenění? (úsměv)
Pořádáte i jednodenní kurzy. V čem spočívají, co se na nich mohu dozvědět?
Kurzy jsou super. Z počátku jsem si nebyl úplně jistý, jestli jsem tak daleko, že mohu znalosti předat dál, ale ono to jde dobře. Každý účastník je schopen za několik hodin vytvořit obstojnou lžičku. Od najití vhodného materiálu po finální leštění. Někdo pracuje téměř soběstačně, jiný potřebuje víc mé asistence a navést na tu správnou cestu.
Proč jste si vybral zrovna dřevo? Máte k němu nějaký vztah?
Dřevo mě prostě fascinuje a myslím, že to máme v sobě všichni. Jako materiál je tu s námi odjakživa. Nemluvě o kráse dřevin v živém stavu.
Co máte na té tvorbě nejraději? V čem spočívá to kouzlo ruční práce?
Baví mě tvořit a svobodně vytvářet krásné a originální předměty. Ručně, bez hluku, s použitím jen základních nástrojů. Z materiálu dostupného pro každého. Poctivá a kvalitní ruční práce je jistá forma relaxace.
S jakým druhem dřeva nejčastěji pracujete?
Nemám vyloženě nějaké oblíbené. Každé dřevo je krásné a originální. Samozřejmě se daleko lépe řeže třeba do břízy nebo lípy, ale zase se nedají tak krásně vyleštit jako tvrdé dřeviny. Snažím se nepoužívat dřevo jako materiál pro seberealizaci, ale přistupuji k němu jako k partnerovi. Spíš jen zvýrazňuji jeho vlastnosti a nesnažím se ho nijak znásilňovat. Až na výjimky se vyhýbám jehličnanům. Protože obsahují pryskyřice, které se teplem uvolňují. Takže polévka s příchutí smůly by někomu nemusela vyhovovat. (smích)
Máte to jako koníček nebo obživu?
Je úžasné živit se tím, co vás baví. Ono by to ani jinak nešlo. Tahle práce mě pohltila a věnuji jí téměř veškerý čas.
Jezdíte i na nějaké regionální akce, kde lžíce představujete a nabízíte?
Skvěle běží prodej přes webové stránky, ale nejlepší je jít s vlastní prací přímo mezi lidi a vidět tak jejich reakce. Proto rád jezdím na různé jarmarky, velké i malé akce. Krásné jsou třeba Tatrhy, které v Libereckém kraji pořádá několik tatržen nadšených kvalitou nejen zdejších regionálních tvůrců. Také rád pracuji a prodávám na hradu Vranov na Malé Skále.
Neuvažoval jste, že byste rozšířil sortiment a vyřezával i jiné věci?
Z počátku ano. Dělal jsem ručně dlabané mísy, měl jsem touhy dělat originální přírodní nábytek. Ale celkem rychle mi došlo, že je nejlepší dělat jen jednu věc. Dobře. Nejlíp. Pro mě jsou to právě dřevěné lžíce. Už jsem jich udělal hodně, ale daleko víc je těch, které jsem ještě neudělal.
Lžíce má z celého příboru poměrně zajímavou historii. Můžete ji stručně představit?
Lžíce nás provází od nepaměti. Její používání je doloženo už z mladší doby kamenné, zatímco vidlička, coby součást jídelního příboru, se rozšířila až v 17. a 18. století. Lžíce byly hliněné a dřevěné, v mladším pravěku už i kovové. V různých kulturách se objevují lžíce z kostí a rohů zvířat, lžíce z mořských mušlí, skořápek kokosových ořechů, slonoviny, bambusu, keramiky a dalších přírodních materiálů. Často bohatě zdobené, většinou náboženskými symboly.
Může dřevěná lžíce k člověku promlouvat i jako umělecký předmět?
V to také doufám. Jsem názoru, že to tak skutečně je. Přestože jde o tak jednoduchý předmět, tvar lžíce se dá uchopit nesčetnými způsoby.
Blíží se období Vánoc, mají lidé o lžíce zájem jako o vánoční dárek?
Hodně lidí obdarovává své příbuzné a známé mými lžícemi. Každá je uložena v dárkové krabičce s přiloženým „rodným listem“. Ten obsahuje informace o původu dřeva, popis vzniku a také rady, jak se o dřevěnou lžíci starat.
Co byste si přál do budoucna?
Pokud máte na mysli mou práci, tak bych asi nic neměnil. Mám jen dvě ruce, a co z nich vyjde, se u mě dlouho neudrží. Občas mě přepadne jakási romantická představa potulného řezbáře. Několik měsíců v kuse chodit krajinou a vyřezávat lžíce ze dřev, o které zakopnu.
Břetislav Jansa
• Narodil se 6. prosince 1972, žije v Turnově.
• Vystudoval SOU Turnov. Koníčky? Toulání a bloumání.
• Zaměstnání? Prý může být OSVČ. „Pokud bych se měl odvázat, napsal bych „potulný řezbář“. Jinak to spadá pod řezbáře, možná se specializací na lžíce. Takže asi jen řezbář.“
30
1
Čtenář reportér
Kafe
Kondice
Dům a zahrada
iReceptář
Celebrity
TN.cz
