Nedá se tu bydlet, nedá se tu dýchat, být na zahradě, otevírat okna na tom všem se shodují obyvatelé v okolí závodu Oleo Chemical v Liberci Rochlici. Areál nyní provozuje společnost Temperatior, které Oleo továrnu pronajala, aby se tak stáhla do pozadí, než se vyřeší její vlastní problémy komu Oleo patří. Společníci jsou rozhádaní a navzájem se obviňují z tunelování. Navíc je Oleo Chemical propojené i se jménem lobbisty Ivo Rittigem, který měl spolu s dalšími vyvést z Olea 20 milionů korun. Hlavní líčení má proběhnout v listopadu. Pro lidi bydlící v okolí fabriky se tím ale nic nezměnilo. Jak Oleo, tak Temperatior totiž vyrábí bionaftu. Ne však s příměsí řepky olejné, ale z živočišných tuků. Jde tak o bionaftu druhé generace. Do biopaliva se přimíchávají tuky z kafilátů, tedy z tuku mrtvých zvířat, který se do Rochlice vozí z kafilerií. Zhruba dvanáct kamionů denně. V Česku je ale použití bionafty s příměsí živočišných tuků zakázané, proto ji Oleo, potažmo Temperatior, vyváží do zahraničí Francie, Itálie, Belgie, Velké Británie, Nizozemska.

„Já jim jejich obchodní úspěch přeji, ale štve mě, že svojí výrobou otravují, a to doslova, nás všechny, kteří tu bydlíme," rozčiluje se František Chlum z vedlejší Karafiátové ulice. „Z toho areálu jde takový zápach, že je to tu k nevydržení." Jeho sousedka Eva Alaxová to jen potvrzuje. „Když teď byla ta hrozná vedra, bylo tu doslova k zalknutí. To byl takový smrad, že jsme na zahradě nevydrželi ani deset minut. Už jsme psali několik stížností na všechny možné strany, ale nic se neděje."

Stížnosti nepomáhají

Stížnosti obyvatel šly jak na magistrát, tak na Českou inspekci životního prostředí, hygienu i drážní úřad. Do areálu totiž vede železniční vlečka a hlučné posunování vagónů je další věcí, která místním vadí. „ Otřásají se tu domy, když dvakrát denně posunují. Vůbec nechápu, jak někdo povolil, aby výroba chemických látek byla uprostřed rodinných domků," zlobí se další obyvatelka Jana Rousová.

V minulosti objekt v Kociánově ulice vlastnila Benzina Praha, která zde uskladňovala pohonné hmoty a oleje, žádná výroba tam ale nebyla. Chemická výroba tam začala až v roce 2007 na základě povolení stavebního úřadu. Do roku 2012 probíhal zkušební provoz, který podle magistrátu žádné závady nevykazoval, proto také byla v roce 2013 vydána kolaudace a souhlas s trvalým užíváním.

Podle České inspekce životního prostředí se všechny plyny a páry z výroby, manipulace a skladování odsávají a odvádí do spalovacího zařízení na snižování emisí. Teplota je nastavena na 800°C, což má zajistit rozklad vstupních látek. „Při kontrolách výskyt zápachu nebyl zjištěn, inspekce však nevylučuje, že při provozu může tento zápach vznikat. Z tohoto důvodu vykoná inspekce na místě další šetření a kontroly," stojí ve vyjádření ČIŽP v reakci na stížnosti obyvatel. Jediná věc, kvůli které ČIŽP provozovateli udělila pokutu, byla za znečišťování Doubského potoka, do kterého tekly odpadní vody z továrny.

Pomůže petice?

„Nenecháme si to líbit," říká Chlum. „Zápach není konstantní, někdy to smrdí deset minut, někdy dvě hodiny, někdy půl dne, je to různé. S vedením firmy jednáme už dva roky o nápravě. Pořád slibují, že vymění filtry, že se to zlepší, ale nic se nestalo."

Lidé tak chtějí kvůli nesnesitelnému zápachu sepsat petici a předat ji primátorovi Liberce. „Už nevíme, kam se obrátit, z hygieny slyšíme, že to není zdraví závadné, ale zkuste v tom bydlet. To se nedá," dodává Eva Alaxová.

„Před čtrnácti dny jsem už v zoufalství přivolal o půlnoci městskou policii, úplně jsme se tím zápachem zalykali, nemohli jsme spát. Sice se mnou šli na vrátnici fabriky a sepsali protokol, ale nic víc v tom nemůžou. Petice je naše poslední šance." Vyjádření vedení podniku k řešení problematického zápachu se redakci přes několikadenní snahu nepodařilo získat.