Jde už o pátý díl tohoto unikátního díla, které dokumentuje stavební historii města. Je to zajímavé počtení pro všechny, kdo mají rádi své město.

„Architektura města totiž odráží nejen jednotlivé historické epochy, ale zároveň vypovídá o ekonomických, politických a kulturních událostech v dějinách města,“ říká v úvodu autor zajímavé publikace fotograf Karel Čtveráček.

Inspiraci pro vznik tak mimořádného souboru o historii města a jeho architektury našel před lety, během svého působení v Malé výstavní síni. „Zhruba jednou do roka se tu připravovala expozice o historii města. Za ty roky vznikl obrovský archiv a vybudoval jsem si řadu kontaktů mezi odborníky,“ přiblížil Čtveráček zrod ročenky.

Mezi zmíněnými odborníky stál nejen on sám, ale i historik umění Jan Mohr ze Severočeského muzea. Jeho jméno také naleznete pod řadou poutavých článků přibližujících zajímavé kapitoly z historie města. „Je studnicí znalostí historie města Liberce,“ vypráví Karel Čtveráček a přibližuje vydání první ročenky. „Koncepci jsme dávali dohromady zhruba čtyři roky. I když se struktura každoročně mění, shodli jsme se na základní podobě, která bude obsahovat jak kapitoly z historie, tak zároveň i ze současné architektury města,“ přiblížil fotograf.

Historismus – zlatá éra města Liberce

Poté, co první čtyři díly zmapovaly předchozí historický úsek, poslední pátý se věnuje období druhé poloviny 19. a přelomu 19. a 20. století, kdy díky mohutnému rozvoji textilního průmyslu nastal největší rozkvět města.

V té době se Liberec proměnil z malého městečka nejen v metropoli severních Čech, ale doslova v jedno z nejvýznamnějších měst českých zemí na území Rakouska – Uherska. Byla postavena radnice, divadlo, výstavné muzeum, spořitelna, dnešní galerie či bývalé lázně. Stavebním slohem té doby byl převážně historismus, tedy sloh, který hledal inspiraci zejména v gotice a renesanci.

„Bylo to období důležité nejen pro samotný hospodářský rozvoj města, ale i pro jeho rozhodující podobu. Historismus byl styl, který dával tvář všem evropským metropolím, a tak není divu, že se Liberec chtěl podobat tehdejšímu hlavnímu městu mocnářství – Vídni,“ vypravuje fotograf, zatímco si v ročence prohlížíme nesčetné fotografie. Náměstí Dr. E. Beneše, Sokolovské náměstí, ulici Železnou, Moskevskou, Pražskou a především Masarykovu.

O rozvoj města a jeho podobu se zasloužili nejen významní podnikatelé, včele s Johannem Liebiegem. Lehce kosmopolitní ráz mu vtisklo i osvícené vedení města. „Velká část významných budov města totiž vzešla z veřejných soutěží s mezinárodním zastoupením,“ zdůrazňuje Čtveráček. O jedné z nich, mezinárodní architektonické soutěži na budovu Severočeského průmyslového muzea pojednává jedna z kapitol ročenky. „Původní budova měla stát v dnešní Rumunské ulici a připomínala Národní muzeum v Praze,“ říká autor.

V publikaci můžete nalézt i zajímavé návrhy. Zvláště upoutá ten, na němž budoucí podoba muzea připomíná spíš gotický zámek… Historickou část ročenky doplní ohlédnutí za fotografickou výstavou Liebiegové a Liberec. Dočtete se tu také mnoho zajímavého o budově oblastní galerie, o historii vypálené synagogy, kavárny Pošta nebo o minulosti tramvajové dopravy.

Nová tvář města Liberce

Pestrost a zajímavost Architektonické ročenky 2010 dotváří kapitola Liberec 1989 – 2009. „V Liberci existuje spousta významných architektonických ateliérů a žije řada významných architektů. Mnohé potkáváme a netušíme, o koho jde,“ říká Karel Čtveráček. Do budoucna by chtěl dávat větší prostor jejich názorům a uvádět jejich medailony. Vždyť liberecká architektura to není jen Karel Hubáček.

„Taková osobnost je ale pro město nesmírně důležitá. Vždyť nebýt jeho, nebyl by SIAL,“ zmiňuje sdružení architektů z 60. let, kolem něhož se točili nejen odborníci, ale i kulturní život celého města. Přátelil se s nimi i bývalý prezident Václav Havel. I s ním je v ročence uveden rozhovor, zachycený během jeho návštěvy na Fakultě architektury Technické univerzity v Liberci. Jedna otázka směřovala k tomu, jak na architekturu, která je svědectvím doby, dopadá „neviditelná ruka trhu“.

Co na to říká Václav Havel:

„Často opakuji, že ona neviditelná ruka trhu mívá velmi viditelné následky. Města se neuvěřitelně rozrostla a jedu–li půl hodiny po silnici lemované nekonečnými montovanými halami a sklady, musím si klást otázku, zda je toto ještě město.

Je to obrovská neúcta k zemi, k půdě, ke krajině,“ říká v rozhovoru Václav Havel. Za neúctu k hodnotám považuje i zbourání obchodního domu Ještěd v Liberci. Jak to komentuje? „Jeho likvidace mě nemile překvapila. Děsí mě napřed, co bude na jeho místě,“ říká v rozhovoru z loňského roku bývalý prezident. Jistě by se divil…

„Určitě bych netvrdil, že všechno, co se v poslední době v Liberci postavilo, je špatné. Některé ze staveb překročily vysoce hranice běžné architektury,“ říká na žhavé téma Čtveráček. Jako příklad uvádí Krajskou knihovnu, základní uměleckou školu budovu odborného učiliště na Jablonecké, informační věž i nekonvenční řešení menzy v areálu technické univerzity. „Současná architektura není špatná. Špatná je chybějící vize, kam by se podoba města měla ubírat,“ dodává fotograf a autor Ročenky liberecké architektury pro rok 2009.

Soutěžte s Deníkem

Deník pro vás vyhlašuje soutěž o publikaci Ročenka liberecké architektury. Získá ji první autor správné odpovědi na otázku:
V které části Liberce naleznete tak zvané Liebiegovo městečko a kdy bylo vybudováno?

Své odpovědi zasílejte e-mailem na adresu: jana.svecova@denik.cz