Albrecht z Valdštejna byl hned po císaři Ferdinandovi II. druhým mužem ve státě. Přesně tak, jak mu předpověděl astrolog Jan Kepler a hvězdy. Stejně jako obrovské bohatství, moc, vliv a krátký život. Zemřel v pouhých jednapadesáti letech. Kdo vlastně byl Albrecht, vévoda z Valdštejnu, a jak dosáhl svého politického vlivu i pohádkového bohatství?

Pocházel z chudých poměrů, ale brzy se projevil jako výborný organizátor, vojevůdce, politický spekulant a v neposlední řadě i zdatný podnikatel. I během válečných tažení například skupoval víno, které pak s výhodným obratem prodával. Spojoval v sobě nadprůměrnou inteligenci, pružnost a střízlivé uvažování s obdivuhodnou energií, rozhodností a činorodostí. Byl vždy velmi tvrdý, někdy až krutý ke svým podřízeným, ale současně i velkorysý k lidem, kteří odváděli dobrou práci.

Začátek kariéry

V roce 1604 vstoupil Albrecht k českému pluku v rakousko-turecké válce v Uhrách ve funkci nižšího důstojníka. Z války si přinesl zkušenosti ze strategie, taktiky a organizace. Ale také syfilis. Záhy byl českými stavy povýšen. Když 23. května 1618 začalo stavovské povstání, začal sympatizovat s protistranou císaře Matyáše. Pochopil totiž, že stavovské povstání nemá naději na úspěch, neboť čeští povstalci neměli žádné spolehlivé spojence doma ani v zahraničí. Proto Albrecht zůstal věrný Matyášovi, bratru Rudolfa II. a jeho nástupci Ferdinandovi II.

První zrada

V dubnu roku 1619 se Albrecht vypravil se svým plukem směrem k uherské hranici. Vynutil si klíče od zemské pokladnice a peníze moravských stavů odvezl císaři, který zoufale potřeboval prostředky. Moravští šlechtici mu jako zrádci zkonfiskovali jeho tamní statky. Zrada se mu vyplatila. Už po bitvě na Bílé Hoře v roce 1620 byl Albrecht z Valdštejna císařem bohatě odměněn. Získal velké pozemky zkonfiskované naopak českým stavům v severních Čechách. Majetek rodu Smiřických ze Smiřic, Redernů, Budovců z Budova, Berků z Dubé. Jeho panství se rozpíná od severních po východní Čechy.

Valdštejnovi nahrálo i to, že císař potřeboval stále více peněz pro válečná tažení. Proto se snažil prostřednictvím císařského místodržícího v Čechách, Karla Lichtenštejna, dostat od bohatých českých šlechticů půjčky výměnou za zástavu majetku vzpurné české šlechty. Albrecht z Valdštejna nabídl císaři celý svůj poklad stříbra a hotovost 60 000 zlatých. Zato ale požadoval Jičín. Další půjčkou získal Hrubou Skálu, Semily, Hořice a další města. Brzy získal i bohatá panství ve Frýdlantu a Liberci. Pomocí těchto finančních transakcí se z Valdštejna stal řečeno dnešní terminologií největší magnát v Čechách i v celé střední Evropě.

Jeho vliv stoupal. Byl jmenován dvorským válečným radou a v roce 1625 povýšen na vévodu z Frýdlantu a stal se nejvýznamnějším šlech〜ticem pobělohorské doby.

Valdštejn podnikatelem

Během třicetileté války se z frýdlantského vévody stal významný válečný dodavatel. V Liberci, ale i v jiných městech, soustředil vojenské sukno od místních tkalců. Krejčovské dílny v Jičíně šily uniformy, hamry v Raspenavě a ve Vrchlabí vyráběly zbraně i brnění. Albrecht se také pustil do těžby stříbra v okolí Vrchlabí, organizoval ražení mincí v Jičíně, údajně se dokonce pokoušel chovat i bource morušového! Záměr s výrobou hedvábí mu však nevyšel. V Praze si nechal vy stavět Valdštejnský palác. Provedl také velkolepou přestavbu Jičína jako svého sídelního města. Díky organizaci pracovního dne vykazovalo jeho podnikání až třikrát větší výkonnost než cechovní dílny. Do světa se vyvážely výrobky českých pláteníků a soukeníků.

Osm let po Bílé Hoře získal Valdštejn císařský titul „generalissimus Oceánu a Baltského moře“, ale jeho politický vliv začal slábnout. Podrývá ho německá šlechta. Jeho pozici oslabí i tajná jednání s protihabsburskou koalicí a českou emigrací. Ani kontakt Albrechta s agenty francouzského kardinála Richelieua se císařskému dvoru nezamlouvá. Podle císařského patentu je Albrecht z Valdštejna jako strůjce vzpoury zatčen a 25. února 1634 je v Chebu úkladně zavražděn.