Co mají společného Ralph Lauren, Lacoste, Adidas a Stella McCartney či Alpine Pro? Podílejí se na tvorbě olympijských kolekcí. Olympijské hry nebyly nikdy jen o sportu, ale i o reprezentaci dané země. Mezi těmi, komu se nelíbily české stejnokroje pro Letní olympijské hry 2020 v Tokiu, byla i studentka Textilní fakulty Technické univerzity v Liberci Rebeka Hanková. „Úbor sportovců funguje jako poznávací znamení. Je to prestižní záležitost a vizitka každé země,“ svěřila se v rozhovoru pro Týdeník Liberecko. 

Kde se zrodil prvotní impuls k tomu, že stvoříte alternativní kolekci pro sportovce?
To bylo ve druhém ročníku, kdy jsem začala uvažovat nad tématem bakalářské práce. Nejsem typ, co by čerpal inspiraci v přírodě či nějakém citu. Potřebuji si stanovit cíl, ke kterému bych mohla kráčet,a který bude mít smysl. Dva roky jsem tu myšlenku nosila v hlavě a pohrávala si s ní. Chtěla jsem to zkusit po svém a zajímalo mě, zda na to mám či nikoliv. Kolekce vznikala rok, ale šlo by to rychleji. Půl roku jsem přemýšlela, jak nápad uchopit a s pomocí šicího mistra jsem pak čtyři měsíce oděvy šila. Spojila jste oděv se sportem.

Sportujete vy sama nebo jste se pohybovala jen v teoretické rovině?
Odmala jsem hodně sportovala, ke sportovnímu prostředí mám blízko. Olympiádu sleduji od dětství, kromě samotných disciplín mě bavil ten olympijský duch. A co jsem se začala zajímat o oděv, zjistila jsem, že kolekce určené pro letní olympijské hry se mi osobně nelíbí. U zimních ten problém nemám.

Co vám osobně na nich vadí?
Mají vždy skvělý prvotní nápad, který se váže na Českou republiku, její historii či významné osobnosti. Ale v návrhářském procesu se to kouzlo vždy vytratí. Přijdou mi překombinované a nejsem spokojená se zpracováním potisku a grafickou úpravou. Esteticky mě neoslovily designové prvky. 

Olympijské hry nebyly nikdy jen o sportu. Jak to vnímáte vy?
Přesně tak! Samozřejmě sportovní výkony jsou důležité, ale hry představují komplexní téma. Stále více se projevuje i komerční stránka her, které si nadále drží svůj duch a atmosféru. Navíc představují ideální možnost k reprezentaci všech účastnických zemí. Zahajovací a uzavírající ceremoniál sledují miliony lidí, kteří hodnotí i vizuální vzhled.

Co znamená, že se jedná o alternativní kolekci?
Nebude se používat. To, že se vůbec dostala informace o jejím vzniku do médií, je pro mě překvapivé. Už od začátku projektu jsem věděla, že sportovci ji nebudou mít na sobě a nebyl to ani hlavní cíl. Chtěla jsem zjistit, zda existuje i alternativní cesta, možnost vydat se odlišným směrem.A ukázalo se, že ty možnosti existují…

Zvolila jste jako symbol kolekce písmeno V odkazující na Věru Čáslavskou. Čím vás zaujala?
Předchozí kolekce také pracovaly s významnými osobnostmi, ať už to byl František Kupka a jeho Amorfa, Alfons Mucha a československá známka či Emil Zátopek. Na to jsem chtěla navázat, využít započatou tradici. Věra Čáslavská závodila v Tokiu, vyhrála a místní Japonce učarovala svou přirozeností a bezprostředností. Starší generace stále ví, o koho se jedná, stejně tak jako Češi. Navíc na písmeno v začínají všechny důležité atributy, které se dotýkají závodníka: výkon, výdrž a vítězství. 

Někde jsem se dočetl, že odkazujete i na Václava Havla. Má kolekce politický podtext?
S politikou rozhodně vůbec nesouvisí. Maximálně se jedná o asociaci spjatou se slovem vítězství. 

Jak byste popsala tu kolekci?
Jednoduchý, o zbytečné věci osekaný styl, kdy jsem se snažila o zmírnění barevnosti. Inspirovala jsem se i japonským filosofickým směrem wabi sabi, který oslavuje nedokonalost a dbá na jednoduchost, asymetrii a střídmost. 

Skončilo pro vás toto téma obhájením bakalářské práce nebo v tom hodláte pokračovat?
Ráda bych nahlédla do zákulisí designérských týmů, měla možnost sledovat ten výrobní proces. Uvidíme, jak to dopadne. Každopádně si uvědomuji, že moje představa o vzniku sportovních kolekci může být naivní. Proto chci zjistit, jak to celé doopravdy funguje.

Kolekci jste nazvala Můj olympijský sen. Splnila jste si jejím navržením i svůj sen?
Tak jsem ji pojmenovala pro Instagram. Každý sportovec má svůj sen, a to jet na olympiádu, závodit a vyhrát. Já měla svůj olympijský sen taky, jen se netýkal sportování. A ano, splnila jsem si ho. Třešničkou na dortu by byla šance jet do Tokia, vidět naživo jednotlivé sportovní kroje a porovnat různé kolekce. 

Zmínila jste Instagram. Jaké s ním máte zkušenosti?
No už jsem si vysloužila kritiku od lidí, co nepochopili námět nebo mají určité asociace. Není to příjemné, ale rozhodně si z toho hlavu dělat nebudu. Občas, když čtu komentáře u jiných příspěvků, mi přijde, že komentující jsou až zlí. 

Oslovila vás nějaká zahraniční olympijská kolekce?
Typickým příkladem, kde se jim podařilo skloubit tradiční styl, je Anglie. Zde se na kolekci podílí Adidas a Stella McCartney. Také se mi líbí italská kolekce, která podtrhuje národní styl.

Zajímají se Češi o módu?
Já se pohybuji ve své sociální bublině, kde mají lidé oděv rádi. U nás je problém, že zatím nevznikl a možná ani nevznikne jednotný typický styl, který by korespondoval s českým národem. A upřímně si nejsem jistá, zda by k tomu mělo dojít, tlačit a nutit lidi, aby byli jednotní. Myslím si, že v Čechách respektujeme tu různorodost, ale móda stále stojí na pokraji zájmu většinové společnosti. Rozhodně to není problém, pokud někoho nezajímá, ať se jí nevěnuje. 

Mají Češi styl?
Řekla bych, že ne. Ale v tom smyslu, kdy styl vnímáme jako jeden směr. Kdy i ten jednotlivec razí jeden styl oblékání a tomu přizpůsobuje svůj šatník, který udržuje konstantní.

close Rebeka Hanková se při návrhu alternativní sportovní kolekce inspirovala i japonským uměním wabi sabi, které oslavuje nedokonalost a dbá na jednoduchost, asymetrii a střídmost. info Zdroj: Eliška Hauserová zoom_in

Máte tendenci jako člověk, který se pohybuje v textilním odvětví, lidi odsuzovat?
V hlavě si občas řeknu, co to má znamenat. Ale jinak neodsuzuji, ať si každý nosí, co chce, a v čem se cítí dobře. Kolekci jste předváděla i na Fashion Weeku, že? Připadala jsem si jako v Jiříkově vidění. Byli jsme tam celá škola, reprezentovali jsme Technickou univerzitu. Poznala jsem zákulisí, viděla, jak to funguje. Získala jsem zkušenosti k nezaplacení. 

Sledujete tvorbu českých návrhářů?
Snažím se mít rozhled. Čeští návrháři se trendů nedrží, což je v pořádku. Vytváří kvalitní kolekce z českých zdrojů, dobře ušité, padnoucí. Navíc je obohacují o designérskou složku. Aktuálně se roztrhl pytel s českými handmade značkami.

Myslíte si, že jsou lidé ochotni si připlatit za originální kousky, nebo spíše upřednostní sériovou výrobu?
Řada lidí má v oblibě unikátní kousky ruční výroby. Na druhou stranu hodně lidí odradí finanční stránka. A jsme opět u stylu. U kvalitních kousků nepotřebujete mít velký počet, stačí okleštit šatník, stylizovat, dát mu směra zaměřit pozornost na oblečení využitelné pro více příležitostí. Ty věci vypadají často podobně, ale liší se kvalitou a materiálem. 

Směřovaly vaše kroky na textilku?
Já si to upřímně vůbec nepamatuji. Měla jsem podporu rodičů (jsem z lékařské rodiny), ale jak vznikla možnost, že jsem oděv chtěla dělat, to netuším. Měla jsem období, kdy jsem se vyjadřovala skrz oděv. A pak, když jsem si nemohla v obchodech nic vybrat, navrhla jsem si oblečení sama. A tak jsem se z osmiletého gymnázia v Praze přihlásila na textilku v Liberci a úspěšně složila přijímací zkoušky. Přijde mi to jako osud.

Baví vás navrhování nebo šití?
Oboje. Když to šijete, vzniká vás něco pod rukama a je to skvělý pocit. Navrhování naopak pro mě představuje takový relax. 

Může se člověk uživit textilem?
V oboru ta práce je. Ale záleží jen na vás, zda se k ní dostanete. Když je člověk šikovný, ochotný něco obětovata opravdu to chce, uplatnění si najde. 

Kde vidíte svou budoucnost?
V tomto okamžiku upřímně netuším. Baví mě textil, ale zároveň inženýrské studium otevře možnosti do jiných oborů. Může se stát, že zůstanu věrná textilu, ale zároveň budu působit v jiném průmyslu.

Rebeka HANKOVÁ

• Narodila se 1. srpna 1995 v Praze.
• Vystudovala textilní a oděvní návrhářství na Technické Univerzitě v Liberci. Nastoupila na navazující program Textilní inženýrství.
• Mezi její koníčky patří chalupaření, běžky, kviff, cestování a oděv.