Když ve čtvrtek obešel svůj rajón, nevěřil svým očím. Jeden z hřibů vážil přes půl kila. A zdaleka nebyl největší. „,Měl jsem vyrazit o týden dřív, ty největší mohly mít tak půl druhého kila, už byly shnilé," zalitoval. I tak se ale pyšnil úlovkem, nad kterým každý duší houbař ztuhne závistí. „Takovouhle úrodu jsem od pětačtyřicátého našel podruhé v životě. Naposledy to bylo před pár lety," dodává.

Svůj „revír" má prochozený od klukovských let. „Přistěhovali jsme se sem v 45. roce a s kamarádem jsme chodili na houby, abychom obohatili poválečný jídelníček. Od té doby jsem vášnivým houbařem," usmívá se. Většinu hub rozdá rodině, kamarádům nebo závistivým redaktorům… A jak je má nejraději? „Klasicky smaženici, řízky. Mám malou vychytávku, než je dám zamrazit, na tři minuty je hodím do vroucí vody, jen tak bez ničeho. Když je v zimě vyndám, jsou jako čerstvé," tvrdí se šťastným výrazem nad plným košem. „To je snad dárek k narozeninám," dodává. Právě za rok totiž oslaví tenhle vitální houbař neuvěřitelné osmdesátiny.