Vypravit dítě do první třídy přijde rodiče na tisíce korun. Rozdíly v nákladech ale jsou. Hodně přitom záleží na městě, kde dítě do školy začne chodit, i na samotné škole. Deník spočítal náklady na prvňáka v Liberci a Frýdlantu. Rodiče dětí, které nastoupí povinnou školní docházku v malém městě, podle něj ušetří stokoruny.

Liberec 3190 korun

Při srovnání nákladů jsme využili seznam pomůcek, které vyžaduje Základní škola Husova. Vybavení včetně školní aktovky, penálu, bačkor a bot na tělesnou výchovu přijde rodiče na téměř 3200 korun. Do celkové sumy není započítáno oblečení na tělesnou výchovu ani podsedák na židličku nebo polštářek na sezení na koberci. Započítána je ale jedna liberecká městská karta, která slouží ke vstupu do školy. Potřeba jsou přitom minimálně dvě, druhá pro rodiče vyzvedávající dítě.

Frýdlant 2550 korun

Při kalkulaci nákladů na prvňáka vycházíme z potřeb, které požaduje škola v Purkyňově ulici, vedená pod jednotnou hlavičkou MŠ, ZŠ a ZUŠ Frýdlant. Výsledek je 2550 korun. Ani v tomto případě není v ceně zahrnuto oblečení na tělocvik.

Rodiče budoucích frýdlantských prvňáčků mají ale oproti libereckým výhodu. Dostanou od města 800 korun jako „pastelkovné", tedy příspěvek právě na potřeby pro prvňáka, které nakoupí škola. „Rodičům takhle vypomáháme už druhým rokem. Loni jsme rozdávali celou tisícikorunu, letos stačí méně. Rozhodli jsme se k tomu poté, co „pastelkovné" přestal vyplácet stát," řekl starosta Frýdlantu Dan Ramzer (ODS).

Výdaje zdaleka nekončí

Rodiče novopečených školáků se ale musí připravit ještě na další výdaje. „Určitě už vím, že budu muset zaplatit zálohu na klíč od skříňky, zálohu za čip na obědy. A také samozřejmě obědy a s největší pravděpodobností i příspěvek na SRPŠ. A bude toho asi ještě víc," říká Kateřina Andršová, jejíž dvojčata vyrazila dnes poprvé do frýdlantské první třídy.

I v liberecké škole v Husově ulici dojde na další náklady. Za pomůcky, které nakoupí škola zaplatí rodiče dalších 745 korun.

Už během prvních zářijových dní pak rodiny napříč regionem zaplatí zálohy za družiny nebo obědy ve školních jídelnách. Nezřídka i za první kroužky pro své ratolesti. Bez započítání nakonec zůstávají i další výdaje rodičů, a to na oblečení pro dítě. Šatník dosud školkových dětí se totiž razantně proměňuje.

Šel jsem do první české školy. Psal se rok 1919

Jako prvňáček šel do školy poprvé v roce 1919 a měl to štěstí, že se jako syn vlastenky dostal do jedné z prvních českých škol v Liberci po první světové válce. František Šťastný oslavil před nedávnem sté narozeniny, dodnes si ale pamatuje obdivuhodné detaily ze své školní docházky.

Psalo se na tabulky

Stoletý František Šťastný

Prvních pět let školy strávil František Šťastný v Rochlicích. „Tam otevřeli v roce 1919 po první světové válce první českou školu. Kousek od ní byla německá, ale já to měl jasné. Maminka, která se za léta německy nenaučila a byla velká Češka, jinou variantu nepřipouštěla," usmívá se pamětník.

Ve škole ale patřil k těm, kteří dávají kantorům trochu zabrat. „V té první třídě se mnou byl kříž. Nedokázal jsem sedět na jednom místě v lavici. Učitelka si na to mamince stěžovala, ale později už nad tím mávla rukou a nechala mě, ať si přesedám," vzpomíná Šťastný. Ani později nebyl ideálním žákem, i když známky měl díky své skvělé paměti vždy dobré. „Byl jsem ale prostě živé dítě, což jsem později na měšťance odnášel dvojkou z mravů," směje se. A hned doplňuje, že tenkrát s sebou zlobení neslo i tělesné tresty. „Dostávali jsme přes prsty, když jsme zlobili. Ale naštěstí jsme přitom měli dlaně nahoru, tak to ještě nebylo tak hrozné," vypráví.

Škola tenkrát a teď se nedá srovnat

A jak se změnily školy od té doby? Za těch 94 let k nepoznání. „Když jsem já chodil do školy, seděli jsme v takových těch starých lavicích a místo inkoustem na papír psaly na tabulky. Inkoust jsme v té době skoro neznali, protože ho používaly až starší děti. Třídy byly velmi chudě vybavené, hlavní pomůckou byla tabule s křídou a třeba počítadlo," zamýšlí se František Šťastný.

Dnešní doba, kdy mají často už děti v první třídě počítač nebo mobilní telefon, se tak s tou jeho vzpomínkou na první školní léta nedá vůbec srovnávat.

Něco je ale přece jen podobné. Už tehdy vznikala ve škole přátelství, která doprovázela celý život. „Můj kamarád na spoustu dalších desetiletí se jmenoval Josef Růžička," sype jméno z rukávu Šťastný, který si dodnes pamatuje i jméno své učitelky v první třídě a to, že přišla od Prahy.

Pak už se ale omlouvá, že o mnoho víc z paměti nevyloví. Musím se usmát. Pamatovat si ve stovce desetinu toho, co vypráví tenhle čiperný stařík, budu si gratulovat.

ANKETA: Vzpomínáte si na svůj první školní den?

Markéta Tallerová, herečka

Na ten první, úplně první den ve škole si nepamatuji, ale pamatuji si, že každý rok prvního září pršelo. Měla jsem pokaždé připravené takové krásné šatičky, které jsem si kvůli dešti nemohla vzít. No ale abych měla památku, tak mě do nich pokaždé navlékli druhý den a šli mě vyfotit. Takže mám všechny fotky z prvního školního dne pořízené až ten druhý.

Roman Hlinovský, ředitel Hasičského ZS LK

Vzhledem k tomu, že mi je přes čtyřicet let, si to moc nepamatuji. Oproti ostatním jsem ale měl výhodu ve svém bydlišti, škola se nacházela nedaleko, zhruba sto padesát metrů od mého domova, takže jsem to měl kousek. Na první školní den jsem se ale celkem těšil.

Olga Lounová, herečka a automobilová závodnice

Vzpomínám si na krásný kornout plný sladkostí, který jsem ten den do školy nesla. Jinak asi na nic dalšího konkrétního. Škola mě obecně docela bavila, záleželo na učiteli. Někteří nám hodiny dokázali opravdu znechutit, jiní naučili mnoho do budoucího života. Už jen svým chováním učitel vychovává a učí.