Vy se nejezdíte jen Jizerskou padesátku, ale také řadu závodů prestižního seriál Worldloppet, kterých je padesátka součástí. Jak tyhle akce prožíváte?
Kochám se krajinou. Protože, když třeba běžíte po trase v König Ludwig Lauf v německých Alpách, to prostředí, jaké vás obklopuje, je skutečně nádherné.

Vybavil jste se nějak proti případnému mrazu, který nás letos sužuje? Jako lékař pečující o lidské srdce asi sám nejlépe znáte rizika takových podmínek.
Samozřejmě. Když jsem pro změnu absolvoval francouzský La Transjurassienne, zažil jsem 23 stupňů pod nulou a přemrzlý sníh. Jako operatér jsem pochopitelně cimprlich na prsty, takže od té doby raději pro jistotu používám takové speciální tříprsté rukavice. A ověřil jsem si, že jsou opravdu velmi užitečné. Vlastně si je nemohu vynachválit.

Jaký máte vztah k našemu regionu, ve kterém Jizerská padesátka proběhne?
Mám vřelý vztah k liberecké nemocnici, protože s tamním kardiocentrem už několik let úzce spolupracujeme v oblasti péče o pacienty. A nesmírně blízký mi je také Jablonec nad Nisou, kde mám řadu skvělých kamarádů a přátele na Dukle.

Čím konkrétně vás láká pak samotná Padesátka? Tento závod bude v jizerské stopě váš v pořadí pátý oficiální, i když přihlášku podáváte pošesté.
Ano, jednou byl závod zrušen. Samozřejmě si cením její atmosféry i organizace, ale kromě jiného, když sbírám zkušenosti na zahraničních akcích, byla by ostuda jestliže bych nejel na domácí půdě.

Kromě lyžování – jakým sportům se ještě věnujete?
Můžete mě považovat i za běžce na suchu. Běhám maratóny i půlmaratóny. A to opět jak u nás, tak i ve světě. V prvním případě jsem si oblíbil akci v Rokytnici nad Jizerou. V tom druhém jsem zase zažil i aténský maratón, který je proslulý svojí dokonalou organizací. Každých dva a půl kilometru je tam například občerstvovačka. Tento servis je zde ale vykoupený vpravdě vražedným stoupáním od osmého až do 32 kilometrů. Tam zažíváte opravdovou beznaděj – vidíte jen silnici, která stoupá stále vzhůru, jako by už nikdy neměla končit.

Pořádně zabrat dává i velmi disponovaným běžcům z africké Keni, takže není divu, že rekord této trati zůstává na 2'12 hodinách. Jinak si občas dám také triatlon, který mám hodně rád. Před nějakým časem jsem ale skončil se všemi kontaktními sporty. Kdysi jsem často hrával i pozemní hokej, ale ta věčná zranění při nich vás po čase už trochu otráví.

Autor: Ivan Šiler