Zatímco dříve například hledal cestu k tomu, jak zvýšit počet míst v mateřských školkách, nyní je jeho povinností postarat se o to, aby se město úplně nezastavilo. A ještě přitom něco ušetřit.

Nebylo vám na kultuře líp?

Kultura a školství jsou obory o lidech a hezkých věcech, kdežto ekonomika představuje suchopárná čísla. Nelituji, do divadla chodím dál a s náměstkem Svobodou ještě spolupracuji.

Budete ale jako bývalý náměstek pro školství určitě chápat třeba to, že je potřeba někde vzít peníze na nová místa ve školkách.

Ještě dokončuji některé akce. Například od prvního dubna zkoušíme na Mateřské škole Broumovská jako pilotní projekt takzvanou odpolední školku. Dvakrát týdně sem mohou maminky dát své děti na dvě hodiny. Za to platí sumu 50 až 70 korun. Peníze zůstávají školce. Po prázdninách chceme zkusit odpolední školky i jinde.

Vaši předchůdci počítali v rozpočtu s příjmy z dražeb a prodejů městského majetku, které ale posléze stopli. Kolik milionů tak nyní v městské kase chybí?

Příjmy se skládají ze dvou kapitol, jednou jsou daňové a druhou kapitálové, a ty právě tvoří výnosy z hospodářské činnosti. Bývalé vedení města navrhlo v této kolonce příjmy ve výši 33 milionů korun, ale do teď není suma naplněna ani z deseti procent. Když budeme konat rychle, máme šanci, že do podzimu chybějící peníze dodáme, a to prodejem nepotřebného majetku.

Neohrozí tento výpadek chod městských organizací? Nemůže se stát, že by se tramvaje zastavily, zvířata v zoo pošla hlady a květiny v botanické uschly?

Příspěvkové organizace města by měly tento výpadek přežít, vydrží. Teď je naší největší starostí centrum Kontakt, jemu stačí peníze jen do konce června. Pro Kontakt musíme najít finance urychleně. Ke konci roku se dozvíme, kolik dostaneme z daní, a pokud bychom získali víc, než jsme plánovali, přidáme příspěvkovým organizacím.

Na jedné straně šetříte, kde se dá, ale na druhé straně vás víc stojí odměny pro občany za práci ve výborech a komisích. Není to paradox?

Za vlády primátora Kittnera dostávali zastupitelé za tuto práci odměnu asi osmkrát vyšší než občané. S Janem Korytářem jsme se dohodli, že tuto nespravedlnost narovnáme, takže teď tisícovku berou měsíčně všichni. Pro město to ale znamená výdaj 330 tisíc korun každý měsíc a to je příliš. Hledáme cesty, jak tuto částku snížit.

Když je na tom městská pokladna tak zle, nevrátíte na stůl prodej libereckého letiště?

I když vypadá situace dramaticky, zůstal nám z loňska přebytek v hospodaření 3 miliony. Peníze rozpustíme do Centra zdravotní a sociální péče a do Kontaktu. Přestože je krize, neplánuji prodej letiště. To bych se sám před sebou styděl, musel bych si naplivat do očí. Jen v jediném případě bych byl ochoten ustoupit, sice kdyby městu hrozil konkurz.

Máme vůbec na spoluúčast při dostavbě bazénu a revitalizaci Městských lázní, pokud by antimonopolní úřad povolil letos v projektech pokračovat?

Nemáme, museli bychom vzít peníze z revolvingového úvěru, z kontokorentu.

Co plánujete s kinem Varšava?

Varšava je zahrnuta do IPRM, měl by se z ní stát Spolkový dům. Spravovat jej bude ZUŠ. Rekonstrukce bude stát asi 600 milionů.

Co jsme všechno u povídání stihli

Čtyřiatřicetiletý náměstek mne čekal nejen se svou manželkou, ale i s nejmladším dítětem, teprve devítiměsíčním Vítkem.

Jiří Šolc tak musel synka místy chovat, houpat a nosit po kanceláři, a především dávat pozor, aby třeba při lezení na stole neupadl a neublížil si. Jednou se praštil do hlavy, ale bral to sportovně.

Vítek je moc roztomilý a pěkný chlapeček, tak jsem se neudržela a kladla občas otázky i jemu, a dočkala se přímočarých odpovědí. Například „jé“, „á“, „hmmm“ a tak nějak podobně.

Během rozhovoru jsme zvládli i kojení, přesněji řečeno mladá paní Šolcová. Vítek je první syn, ale třetí dítě v řadě, takže maminka je v kojení úplná profesionálka.