Komentovaný cyklistický výlet do Horního Maxova, procházku s jabloneckými architekty či běh Libercem nabídne už tuto neděli nultý ročník Dne architektury. Koná se poprvé v rámci Světového dne architektury, který tradičně připadá na první říjnové pondělí. Podle organizátorů je cílem přiblížit lidem, odborníkům i naprostým laikům významná díla i samotné architekty.

Pořadatelem akce je občanské sdružení Kruh, které už deset let zprostředkovává zájemcům informace o současném dění v architektuře.
„Naším cílem je, aby si návštěvníci odnesli kladný vztah k architektuře, aby se o ní dokázali bavit a aby případně dokázali na svých radnicích a úřadech vznášet kritické názory na vývoj města,“ řekla iniciátorka projektu a předsedkyně sdružení Marcela Steinbachová.

Rolí průvodců se ujmou současní čeští architekti, kteří zájemce seznámí s významem a historií architektonických skvostů více než 30 českých měst, ale i s budovami, které veřejný prostor spíše hyzdí.

Podle Evy Novotné ze sdružení Kruh bylo určujícím kritériem pro výběr jednotlivých architektů, kteří se rolí průvodců ujmou, dvě věci. Aby za sebou měli kvalitní stavby, tedy nikoliv průměrné natož špatné a dále, aby to byli lidé, kteří z daných měst pocházejí nebo k nim měli nějaký citový vztah.

V Praze staví jen tři lidé…

Den architektury má ale ještě jeden významný aspekt. Seznámit laickou i odbornou veřejnost s novými jmény, která se v české architektuře objevují. Seznámit je s jejich originálními díly, novými nápady. „Říct, že jsou tu noví, vystudovaní kvalitní architekti. Nemusíte práce zadávat stále stejným lidem. Třeba v Praze v poslední době staví jen tři lidé,“ říká Novotná.

„Nevím jak je tomu ve vašem městě, ale obecně se vypisuje čím dál méně veřejných zakázek a určující není kvalita, ale často jen cena. A pak tu zůstane na dalších sto let něco, co není pěkné a co lidi obtěžuje místo aby je pohled na stavbu těšil,“ dodává .

Liberec, rozpuštěný a… opuštěný

Liberec, to nejsou jen výstavné stavby na Masarykově třídě, tradiční dominanty Liberce. Není to jen Ještěd považovaný za jednu z nejkrásnějších staveb Evropy. To jsou i zapomenutá místa, která ve vývoji města znamenala velmi mnoho. Například čtvrt vyrůstající od kavárny Nisa ke kostelu na Sokolském náměstí. „Až do roku 1952 se tomu klidně mohlo říkat Malá Strana Liberce. Bylo to půvabné místo s malými domky a úzkými uličkami, kde by dnes neprojelo ani auto. Zůstalo jen torzo. Celá čtvrť vzala za své při nikdy nerealizovaných plánech na výstavbu bytových komplexů v padesátých letech,“ vysvětlil Ivan Rous ze Severočeského muzea v Liberci. Řada demolic podle něj navíc proběhla zcela zbytečně. Jen aby zamaskovala výstavbu krytu civilní ochrany. Ta byla tak utajená, že nakonec se musel změnit zákon o civilní obraně, protože by civilisté v případě konfliktu vůbec neměli šanci úkryt najít,“ dodává historickou perličku Ivan Rous.

Z Bronxu se možná stane dobrá adresa

Co se nepodařilo stranickým buňkám, dokonalo stěhování romských rodin, které čtvrť změnily do podoby Bronxu. Přesto tu ale zůstávají architektonické lahůdky a pokud se nepodaří prosadit šílené plány na nesmyslnou novodobou polyfunkční výstavbu, má čtvrť šanci ponechat si svého genia loci a potenciál stát se dobrou adresou.

Jak upozornil architekt Jiří Žid ze sdružení na záchranu čtvrti, v rámci nedělní procházky budou například představeny plány na obnovu nádherných teras pod zdravotní školou. Ta je mimochodem jednou z nejstarších školních budov u nás. A co dalšího vás na procházce po dvou zapomenutých libereckých čtvrtích čeká?

„Pomalým během po schodech zakusíme kopce Liberce. Občerstvíme se u antické hlavice a komody od Adolfa Loose. Po očištění bot o rohožku z Obecního domu si dáme kávu v budoucí kavárně, kterou uvidíme pomocí Brunelleschiho přístroje. Zažijeme atmosféru italských paláců, navštívíme klasicistní zahradu a náš běh zakončíme v Kühnově kostele Máří Magdalény,“ zve spolu s architekty liberecký rodák a zakladatel sdružení na záchranu starého Liberce Rudolf Hůlka. Sraz na akci je v neděli 2. října v 10.00 za kavárnou Nisa, v Lucemburské ulici „u bunkru“.

Jablonec – město bez koncepce

Ani procházka Jabloncem s mladými architekty Idou Čapounovou a Jakubem Chuchlíkem nebude tradiční exkurzí po krásách jabloneckých staveb (a že jich ve městě z minulosti není málo), ale naopak po místech, v nichž „domy nejsou, a mohly by být“.

Procházka začne na Horním náměstí. „Je to symbolické, protože právě tady chceme představit návrh Davida Pavlišty, letošního vítěze v soutěži Young Architect Award, který zpracoval možné využití plochy pro výstavbu nové knihovny a kulturního centra,“ prozradil k tématu přednášky pod širým nebem architekt Jakub Chuchlík.

“Jablonec nemá po rozpadu bižuterního průmyslu vizi, jakým městem by se mělo stát. Je tu určitý slet prázdných míst, které třeba v minulosti byly řešeny, dlouhodobě se řeší nebo prostě jen váznou,“ zmiňuje architekt, podle kterého má Jablonec z pohledu architektonické výstavby obrovský potenciál, ale jak dodává, chybí peníze i vize…

Spirála nezájmu se ro

ztáčí

„Na vztahu obyvatel k městu jsme zaznamenali určitý spirálovitý efekt. Čím méně lidí v centru žije, tím méně do něj investoři chtějí dávat peníze na nové obchody nebo kavárny a tím pádem slábne zájem lidí se v centru pohybovat. Tento vývoj bychom chtěli nějak zastavit,“ říká architekt podle něhož se nabízí příležitost v novém územním plánu města. „I proto jsme na naši akci pozvali kromě veřejnosti také jablonecké zastupitele,“ dodává.

Cesta povede mimo jiné i k diskutované ploše někdejší Jabloně, kde má vyrůst nové obchodní centrum. „Jeho podoba je už nezvratná, trochu nás mrzí to, že bude mít kompaktní tvar uzavřený směrem ven. Na západě už tato centra mění tím, že je propojují s byty a to velké bloky zlidšťuje,“ dodává Chuchlík.
Komentovaná procházka, která nese v podtitulu název „Po prolukách, prázdných domech a ospalých náměstích“ startuje v neděli 2. října ve 14:30 z jabloneckého Horního náměstí. Společně s architekty bude průvodcem také Václav Vostřák, který doplní informace z historického pohledu.

Zlobte! Postavte si hráňový dům

Inspirací pro netradiční stavby architekta Martina Rajniše byla osobní vzpoura proti byrokracii i nadhodnoceným cenám domů. „Vymyslel proto hráňový dům, což je technologie, kdy je dřevo poskládáno do hranice – hráně. Nejde vlastně o stavbu, ale – sklad na dřevo a na ten nepotřebujete stavební povolení,“ říká o dnes už slavných hráňových stavbách architekta Rajniše, jeho spolužák a kolega Tomáš Foltýn. Ten také povede procházku s názvem Exkurze Sever do Horního Maxova, kde se nacházejí tři z mnoha hráňových staveb, které Martin Rajniš po Česku buduje.

Nejznámější je právě zdejší rozhledna, na níž je technologie stavby zřetelná. Stavby určené k bydlení využívají kromě dřeva také sklo. „Není to samozřejmě typ domu pro každého, ale může se stát inspirací pro mnohé otázky a alternativní možnosti ke klasické výstavbě,“ přibližuje Tomáš Foltýn.

Inspirací mu byli Papuánci

Inspiraci pro tento typ staveb našel architekt Rajniš při jedné z mnoha cest po světě. Konkrétně to byla Papua – Nová Guinea. „Zjistil, že tam domorodci nemají na domy peníze ani povolení, a přesto staví,“ říká s jistou nadsázkou Foltýn.

Rajnišovy stavby zaujaly i finské architekty. „Čekali tu nějaké roubené stavby a našli hráně,“ dodává architekt, podle kterého jsou Rajnišovy stavby důkazem toho, co všechno dokáže člověk s tvůrčím přístupem vymyslet a dokázat.

Sraz na prohlídku hráňových staveb a setkání s architektem Tomášem Foltýnem je rovněž 2. 10. ve 14:00 v Lučanech nad Nisou před hotelem Maxov.

S architekty na kole

Pokud chcete na prohlídku vyrazit na kole, můžete se do Maxova vydat s architekty libereckého studia Mjölk. Cestou si prohlédnete také interiéry vily Schowanek z roku 1908 a přilehlé továrny na výrobu dřevěných hraček firmy Johann Schowanek. Sraz je rovněž v neděli ve 14:00 v Jiřetíně pod Bukovou.

Z organizačních důvodů odpadá avizovaná zastávka v Jablonci nad Nisou, která měla zprostředkovat interiéry známých funkcionalistických Háskových vil.