Přitahuje mě nekonečná možnost úpravy fotek

Jsou to zhruba tři roky, kdy se novinář a fotograf Tomáš Tesař začal intenzivně věnovat fotografii pořízené smartphonem. Za tu dobu jejímu kouzlu podlehl natolik, že dnes malým chytrým telefonem úplně nahradil klasickou zrcadlovku. A to i přesto, že zpočátku patřil k velkým odpůrcům.

„Fotit iPhonem se začalo někdy v roce 2007, kdy se objevil první model tohoto telefonu. Nejdřív s tím začali lidé, kteří se zabývali street artem nebo grafitti. Tenkrát ale nebyly aplikace příliš vyvinuté, takže první fotky byly strašidelné, katastrofální. Já osobně jsem byl jednoznačně proti tomu, používat je někam do novin," vypráví Tesař, jehož snímky se později i na celostranách objevovaly v časopise Reflex.

Jak rozdílné je focení iPhonem nebo smartphonem a klasickou zrcadlovkou či digitálem?

Největším rozdílem jsou při něm odlišné technické parametry. U telefonu musí člověk počítat s řadou omezení, které jsou limitující. Třeba s tím, že nelze vyfotit (nebo jen výjimečně) dobrou fotku v horších světelných podmínkách, s čímž u některých zrcadlovek problém není. Zároveň má ale telefon řadu výhod. Jednou z největších je nesporně jeho malý rozměr. Je vždy a všude po ruce. Při chůzi na ulici, na dovolené, na výletě s rodinou. Na drtivou většinu běžných snímků stačí. Je ale jasné, že když někdo chce pokročit a fotkám se více věnovat, musí začít pracovat i s jinými věcmi, než je jednoduché nastavení telefonu a jednoduché aplikace. Ale abych se vrátil k otázce. Důležité je podotknout, že principiální základy focení jsou vždy stejné.

Lze se naučit dělat dobré fotky mobilem, aniž by měl člověk nějaké základy?

Asi ano, ale rozhodně to mají lehčí ti, kteří mají základy z focení zrcadlovkou. Vím to i z vlastní zkušenosti. Teď je hodně těch, kteří si pořídí smartphone nebo ho dostanou a přihlásí se ke mně do workshopu. A teprve s ním chtějí začít fotit. Je pak vidět, že nemají základní návyky. Nevědí, co je kompozice, nepřemýšlí o tom, jak pracovat se světlem. A to jsou právě ty věci, kterými by se lidé před tím, než stisknou spoušť, měli zaobírat. Protože když tohle netuší, je to jen cvakání a čekání na náhodu. Na to, až se podaří udělat dobrý snímek.

Už jste zmínil, že pořádáte workshopy pro majitele iPhonů a smartphonů. Co se na nich dozvědí?

Nabídnu jim celkový přehled o tomto fotografování. Kdy a proč tohle focení vzniklo, jací tvůrci jsou ve světě populární, jaké aplikace má a nemá cenu v základu požívat. A vůbec, jak s telefonem při focení a úpravě fotek pracovat. Workshopy pořádám jednou za dva měsíce, příští mě čeká zrovna teď v sobotu. Jsou celodenní a probíhají v Praze. Ale nejsou určeny jen začátečníkům, i když těch je většina.

Vy máte svoji stránku, která je focení iphonem a následnému editaci fotek věnována. Zní www.iphonefoto.cz. I tam lze najít nějaké vychytávky?

Jasně. Nedávno jsem tam nastartoval takovou fotoškolu. Ale je to spíš taková motivační věc. Ochutnávka toho, co všechno lze. Třeba tam vložím sérii vzniku jedné fotky, od původního snímku přes jednotlivé úpravy až po výsledek.

Kolik úprav u fotky můžete udělat?

Je to nekonečné množství. A to je právě to, co mě na tom přitahuje. Zároveň ale i odrazuje. Protože ono to někdy trochu svádí k tomu, že člověk už utíká z fotky spíš do obrazu, mixu jedniček a nul. Najednou se z obrázku dostává do digitálních souborů. Ale zase je to zajímavá výzva. Jednou za čas si řeknu, že budu fotit jen černobíle a používat jeden základní postup editace a s tím si musím vystačit. Pak musím z dané aplikace vytěžit maximum, bez možnosti použít spoustu dalších věcí, i když by ten výsledek mohl působit zajímavě.

Je to těžší, udělat dobrý snímek při použití minima aplikací a úprav?

Je, použitím více aplikací můžu vždycky obrázek změnit a zdeformovat tak, že může vypadat dobře. Tedy pokud splňuje základní pravidla, není úplně rozmazaný a se špatnou kompozicí. To je také to, co říká spousta kritiků tohoto způsobu fotografování, že je to „kurvítko" fotografie. Že každá fotka, kterou tím protáhneš, vypadá dobře. Ano, na první signální to může hodně pomoci. Ale stejně tak dobře tomu mohou pomoci i jiné programy mimo telefon. Tady je to jen rychlejší.

Pozná se dobrý fotograf podle toho, že nepoužívá horu aplikací?

Může to tak být vnímáno, ale pozor. Existují třeba různé podskupiny jako iPhone art, když už výsledek není o fotografii, ale spíš o umění. Tomu se věnují lidé, kteří na finálním obrázku dělají třeba týden, 14 dní v kuse. Procházejí jednotlivé postupy a sety aplikací, vymýšlejí. Ale tam už to opravdu není moc o té samotné fotce. Spíš než že dobrý fotograf se pozná podle toho, že nepoužívá množství aplikací, platí to, že se pozná podle toho, že zvládne jednoduchou fotku i bez nich. Při tom se ukáže, kdo je jak zdatný. To je ostatně podobné jako u zrcadlovky. Když dám do ruky laikovi nastavenou zrcadlovku, není to rozhodně záruka, že udělá dobrou fotku. Má sice v ruce foťák za 150 tisíc korun, ale je dost pravděpodobné, že bude muset mockrát cvaknout, než dobrou fotku udělá.

Na začátku byla zmínka o tom, že jste byl odpůrcem fotek ze smartphonů. Čím to, že teď jste úplně obrátil?

Je to asi vývojem téhle fotografie. Postupně se prodrala přes různé skupiny street artistů, fotografy dělající novinařinu až k hlavnímu proudu. Hodně tomu určitě pomohl vznik obrázkových sociálních sítí jako třeba Instagram. A také tohle focení zpopularizovali novináři, kteří některé typy aplikací začali používat ke své práci především v momentech, ve kterých by bylo použití klasické zrcadlovky nevhodné nebo nešlo. Dnešní aplikace se také nedají s těmi původními srovnat. Chytlo mě to a dnes už si třeba ani nechci kupovat zrcadlovku. Vystačím si s iPhonem. Ostatně už jsme si s bývalým kolegou Janem Šibíkem v Reflexu vyzkoušeli, že ustojí tisk. To co jsem dával do časopisu já, byly spíše statické věci, ale Honza fotil iPhonem i tři reportáže. A je to použitelné, přestože v telefonu je malý čip a trochu jiný typ objektivu, jiná skladba skel. Vytisknutí na papír to klidně snese.

Myslíte si, že se chytré mobilní telefony stanou budoucností fotografie? Že postupně převálcují klasické zrcadlovky?

Nemyslím, i když se to tak může někomu jevit a vývoj v médiích tomuhle pocitu nahrává. Dnes jsou z novin a časopisů propouštěni fotografové, tak jak tomu bylo třeba u nás v Reflexu. A mnohde je nahrazují redaktoři. Vedení jim nakoupí chytré telefony a požaduje po nich fotky, text i videa. Může to fungovat, ano, ale jen v případě, že dostanou bezvadné školení, klidně roční a hodí se k tomu. Redaktora, který 30 let komentuje politiku, těžko předěláte na dobrého fotografa, který ovládá dokonale smartphone za 15 tisíc. I když to je cesta, kterou bohužel média často jdou. Ve snaze ne zlepšit kvalitu obsahu, ale ušetřit. Já si myslím, že to může fungovat vedle sebe. Na aktuální, rychlé věci použít smartphone, klidně redaktorem, ale další věci udělat kvalitně fotografem. Věřím, že kvalitní fotka nezanikne ani v novinách.