Rozhovor byl vzhledem k aktuální situaci veden telefonicky, a to v pátek 20. března dopoledne.

Jak to teď v Žitavě vypadá?
Asi jste zaznamenal, že se tam ve čtvrtek objevil první případ, takže se ta situace možná trochu změní. Celkově je ale ten přístup nejen v Žitavě, ale asi v celém Německu dost laxní. Nosit roušky jsem tu téměř nikoho neviděl, naopak pokud se člověk v rouše objeví, dostává reakci, že to vyvolává paniku, že je to zbytečné a že roušky patří doktorům a ne civilnímu obyvatelstvu. Myslím si, že Němci jsou v tomto o nějakých čtrnáct dní za námi, stejně jako my jsme čtrnáct dní za Itálií.

Mají v Německu pořád otevřené školy a obchody, nebo se i to už změnilo?
Školy jsou zavřené od pondělka, obchody, kromě těch základních, tuším zavíraly ve čtvrtek. Restaurace, pokud vím, mají nějakým způsobem omezený provoz, sportovní a kulturní akce už jsou také zakázané. Zákaz vycházení tu zatím není, byť je to teď ve fázi, že nárůst případů je v Německu veliký. Starosta Žitavy nebo i Angela Merkelová vystupují a říkají, jak je potřeba být solidární, ale lidi to zatím moc nereflektují.

Čím si to vysvětlujete?
Asi jsou Němci na restriktivní opatření vůči obyvatelstvu opatrní. Navíc se na opatřeních musí dohodnout federální vláda s těmi zemskými. Ale už se proslýchá, že probíhají jednání o omezení volného pohybu osob.

V obvyklém stavu jsou parkoviště před žitavskými supermarkety plná českých aut. Zavření hranic asi ovlivní i místní obchodníky?
Ještě jsem ve velkém obchodě nebyl, snažím se tomu vyhýbat. Ale na místní facebookové skupině se objevují fotky vyprodaných regálů. Zřejmě to, co nekupují Češi, teď v panice vykoupili Němci. Ale jak to bude dál, se uvidí. Asi supermarkety výpadek kupní síly z Čech pocítí.

Jak trávíte čas vy a vaše děti, kterým se zavřely školy?
Když jsem v Německu, tak dodržuji karanténu, jsme zavření v bytě nebo jdeme na zahradu, a to jen v momentě, kdy tam nejsou sousedi. Kontakty se snažím omezit. Domácí výuka tu běží podobně jako v Česku. Jednu dceru máme v první třídě, druhé je už osmnáct. Ta starší už si to řeší sama, do toho ji nezasahujeme, mám pocit, že to jede formou zadávání úkolů přes e-maily. U té mladší je to nastavené přes nás, chodí nám maily a máme si s ní opakovat. Jeden učitel už zkusil i skypovou hodinu.

Každý den dojíždíte za prací do Liberce. Jde to bez problému?
Naštěstí se podařilo vyjednat, že je pro pendlery od 5:00 do 23:00 otevřený hraniční přechod v Petrovicích, kde to probíhá v klidu. Potkávám tam česká auta, která ho využívají, ale přechod je otázka tří minut, žádné fronty se tam netvoří. Policisté i členové armády jsou vstřícní.

Obvykle se z Žitavy do Liberce jezdí přes Polsko a hraniční přechod v Hrádku nad Nisou. Jak komplikované je objíždění přes Petrovice?
V porovnání s Hrádkem je to o nějakých deset, maximálně patnáct kilometrů dál. Tedy nějakých dvacet minut navíc. Je to schůdné řešení. Když se původně plánovalo, že bude otevřen jen přechod Jiříkov/Neugesdorf, byla vy to zajížďka nějakých devadesát kilometrů a cesta do Liberce by trvala dvě hodiny. To by bylo horší.

Od páteční půlnoci má být přechod umožněn na základě takzvané knížky přeshraničního pracovníka. Už jste si zjišťoval, o co půjde?
Dneska jsem se policistů ptal a říkali, že to budou zařizovat oni. Bude to papír, kde se bude zaznamenávat vjezd a výjezd, a to i pro pendlery jako jsem já, tedy z opačné strany hranice.

V Liberci vedete obecně prospěšnou společnost Návrat, která provozuje dva azylové domy – mužský v Široké ulici v centru města a azylový dům pro ženy a rodiny v Ruprechticích. Fungují zařízení stále?
Zatím fungujeme, snažíme se udržet základní služby, aby tu lidé mohli bydlet, obstarat si jídlo, hygienu. Vydali jsme nařízení jak pro zaměstnance, tak i pro klienty, snažíme se je edukovat a instruovat, abychom to tu zvládli. Šili jsme roušky, takže v tuto chvíli jsou jimi všichni vybaveni. Při vstupu do zařízení je desinfekce s rozprašovačem, kde je každý povinen vydezinfikovat ruce.

Jak jsou domy aktuálně obsazené?
Oba domy jsou plné. V mužském azylovém domě v Široké je 25 klientů, z toho je patnáct důchodců, další mají zdravotní potíže, takže jde o nejohroženější skupinu.

Jaký mají klienti režim?
Když někam vychází, zaměstnanci se jich ptají, kam jdou a jestli je to nezbytně nutná pochůzka. Řešíme nákupy, zatím to zkoušíme vlastními silami, zaměstnanci starším klientům nakupují, aby ven nemuseli. Pokud by to nešlo, obrátili bychom se na nějakou dobrovolnickou skupinu.

A uvnitř?
Uvnitř zařízení nemá smysl klienty oddělovat od sebe, to je natolik kolektivní a propojený organizmus. Nejde oddělit pokoj od pokoje, protože třeba v Široké je kuchyňka společná, sociální zařízení je společné, televize je společná… Zakázat třeba přístup k televizi, to už by se klienti zbláznili. Nový azylový dům v Ruprechticích má to zázemí trochu modernější, je tam herna a zahrada a pořád se dá jít formou vycházky do přírody. Jsou tam i bytové jednotky pro rodiny, což je ale pořád garsonka s koupelnou, takže když je tam čtyřčlenná rodina, tak taky není k udržení být tam zavřený 24 hodin denně.

Nechtěl bych nic přivolávat, ale připravujete se nějak na situaci, kdyby se u vás nákaza objevila? To byste museli celý dům zavřít, předpokládám.
Nedokážu si to moc představit. Abych vybral zaměstnance, který tu bude čtrnáct dní zavřený s klienty v jednom domě, to můžu po někom těžko chtít. Budu kvůli tomu kontaktovat hygienickou stanici, aby nám poradila.

Zaměstnanců máte aktuálně dostatek, nebo jsou někteří v karanténě?
V karanténě zatím nikdo není. Kdyby bylo personálu méně, tak by se asi přes krajský úřad řešilo doplnění stavu ze stran studentů nebo možná zaměstnanců jiných služeb, které v tuto chvíli zavřely.

Jak jste na tom s ochrannými pomůckami?
Dostali jsme v pátek přes Komunitní středisko Kontakt 180 roušek, za což děkujeme. Dezinfekci v tuto chvíli máme a myslím, že jsme schopni v rámci možností fungovat, jsou teď asi ještě potřebnější zařízení než my. Roušky ale potřebujeme vyvářet a máme zde jen indukční desky a malé hrnce. Takže kdyby nám byl někdo ochoten půjčit obyčejný plotýnkový vařič s nějakým větším hrncem, tak by nám to velmi usnadnil.

Pokud by se hypoteticky zavřely hranice i pro pendlery, jaký to bude mít na vás osobně dopad?
Pro mě to bude znamenat se rozhodnout, kde být, což v toto chvíli nemám rozseknuté. Práce na dálku je do jisté míry možná, už se na to s kolegyněmi připravujeme. Některé věci se ale na dálku vyřizují obtížně a i z hlediska podpory zaměstnanců je dobré tady být. Na druhou stranu, kdybych se uchýlil do Čech, tak v Německu nechám zbytek svojí rodiny, takže by to bylo těžké.