Filmové štáby z Čech i zahraničí si v posledních letech oblíbily Liberec a jeho okolí. Vznikalo tu několik seriálů, historických filmů, ale i hollywoodských trháků jako napříkald poslední filmové zpracování příběhu Petera Parkra alias Spidermana.

Na tom, že filmaři přijíždí na sever Čech, má velkou zásluhu Pavlína Sacherová (dříve Kuchtová), která doslova ze země vybudovala v krajském městě Filmovou kancelář.

Kdy a jak vás napadlo založit Liberec Film Office?
Našla jsem výzvu do soutěže Film friendly region, a protože jsem velice soutěživá, napadlo mě Liberec přihlásit. Bohužel jsem při vyplňování přihlašovacího dotazníku zjistila, že úřad se o titul ucházet nemůže, protože více jak 3/4 služeb nijak uceleně neposkytuje. Měla jsem pocit, že je to velká škoda, proto jsem se o tohle téma začala více zajímat.

Odkud se vzal váš zájem o film?
Často chodím do kina, takže možnost přiblížit se realizačnímu týmu byla velice lákavá.

Co bylo hlavní motivací pro oficiální „odbor“ na magistrátu, který by pomáhal filmařům?
Zdání klame. Máme název, logo, výsledky, ale filmová kancelář jako taková je součástí agendy oddělení cestovního ruchu a hlavní činnost vykonává pouze jeden člověk. Samozřejmě v součinnosti s kolegy ze zainteresovaných odborů a vedením města. Motivace pro mě byla od začátku zcela prostá, chtěla jsem pro Liberec vyhrát titul Film Friendly Region.

Co je konkrétně náplní vaší práce?
Z počátku to byla pouze pomoc filmařům zorientovat se v Liberci, pomoci jim s formuláři a kolegům z úřadu usnadnit práci. Komunikace filmaři vs. úřad je někdy chaotická. Postupně se můj záběr činností rozšířil natolik, že pokud se natáčelo v Liberci, očekávalo se ode mě, že obstarám kompletní koordinaci. V současnosti je naší činností i reprezentace našeho kraje. Jezdíme na filmové festivaly a veletrhy, aktivně lákáme producenty k nám do kraje. Zároveň také zajišťujeme edukativní činnost děláme semináře pro žáky, účastníme se besed, ale také městských zasedání. Snažíme se vysvětlovat přínosy spolupráce s filmaři. Pořádáme komentované prohlídky „Po stopách filmu…“, vydáváme brožury. Těch aktivit je velká spousta.

Kde a případně od koho jste se učila, jak komunikovat s filmovými štáby? Přece jenom mají asi specifické požadavky, že?
Měla jsem obrovské štěstí, protože první dva štáby, se kterými jsem jako úplně nezkušená pracovala, byly velcí profesionálové. Film Makers, ale především Stillking Film byly moji učitelé. S každým projektem pak přicházely nové zkušenosti, takže mi postupem času už bylo na první pohled jasné, kterou produkci „můžeme do Liberce pustit“ a koho tu určitě nechceme. Obrovskou zkušeností pro mě byla také účast na filmovém trhu při filmovém festivalu v Cannes.

Jak jste vlastně uspěla v soutěži Film friendly region?
V roce 2015 jsem získala ocenění „skokan roku“ a kolegyně z Czech Film Commission mi za odměnu zařídily setkání s filmovými kancelářemi z Evropy. Největší přínos pro mě mělo seznámení se s prací tirolské a vídeňské filmové kanceláře. Velkou a stabilní oporou je pak samozřejmě Czech Film Commission, která nad námi po celou dobu drží ochranná křídla.

Kdy nastal moment, že jste si řekla, tak a teď už mě nic nepřekvapí?
To u filmu nikdy říct nemohu, protože každý projekt přinese novou zkušenost. Některé jsou úžasné vyhrála jsem pro Liberec soutěž, byla jsem na červeném koberci v Cannes, viděla jsem při práci oskarové režiséry i herce a vlastně díky tomu všemu jsme byli ve hře, když se vybíraly lokace pro poslední díl SpiderMana. Na druhou stranu při každém projektu řeším nepříjemnosti. Stává se, že na mě během natáčení občané velmi nevybíravě křičí. Vymýšlí způsoby jak se na filmařích obohatit. Setkala jsem se i s vyhrožováním. Je to často velký stres, ale především obrovská škola života.

Nastal někdy naopak případ, kdy jste nevěděla, jak problém nebo požadavek filmařů vyřešit?
Filmaři očekávají, že pokud jsem jim k dispozici, dokážu pomoci s řešením všech jejich problémů nebo požadavků. To ale neznamená, že jim ve všem vyhovím.

Končí vaše práce příjezdem filmařů nebo jste s nimi na place a zařizujete hladký průběh?
S příjezdem filmařů moje práce určitě nekončí. Jsem jim plně k dispozici, ale hodně záleží na tom, kde se točí. Pokud jsou na náměstí nebo na radnici, mám na starosti i kontrolu přípravných prací, takže je to náročnější. Během natáčení komunikuji s médii, s veřejností, s kolegy z úřadu, ale také třeba s policií. Moje práce na projektu většinou končí maximálně do 14 dnů po odjezdu štábu z Liberce, když je vše vyúčtované, uklizené a dořešené.

Koordinace filmového štábu a jeho pohybu ve městě nebo v okolí není pravděpodobně jen o povolení z magistrátu. S jakými dalšími subjekty musíte vyjednávat?
Velmi záleží, kde se natáčí a jak je štáb velký. Těm menším pomáháme s ubytováním, propojujeme je s místními dodavateli služeb, pomáháme jim hledat lokace atp. Pokud se jedná o velký projekt, který s sebou nese uzavírky dopravy a objízdné trasy MHD, je samozřejmě příprava obsáhlejší a zahrnuje informování i složek IZS, rezidentů a podnikatelů. Já ale nikdy za filmaře nejednám. Poskytuji kontakty, doprovázím je na schůzky, zjišťuji případné kolize termínů dá se říct, že jsem v realizačním týmu ta, co musí vidět za roh. Mojí povinností je při plánování natáčení, co nejméně omezit běžný chod města.

Na přednášce ve Frýdlantu jste zmiňovala, že stále hledáte zajímavé lokace, které byste nabídla filmařům. Jaký je zájem veřejnosti o tuto možnost?
Lidé se nám ozývají především na konkrétní výzvy, které sdělujeme na našem facebookovém profilu. Stále ale tvoříme portfolio Libereckého kraje, takže vítáme každé zajímavé místo, ať už jde o vilu, továrnu, kostel nebo sklepení.

Mohla byste říci, jaké všechny objekty máte ve svém portfoliu potenciálních filmových míst?
Těch míst je spousta. Díky grantu od Státního fondu kinematografie jsme mohli pořídit kvalitně zpracované virtuální prohlídky objektů, které filmaři ještě nemají okoukané a jejich majitelé jsou filmování nakloněni, což je priorita. Jsou mezi nimi například CO kryt pod Sokolovským náměstím, kostel v Horní Řasnici, kino v Hodkovicích nad Mohelkou nebo areál Curia Vítkov. Ve své databázi ale máme i historický hangár na letišti v Ostašově.

Za relativně krátkou dobu se podařilo do Liberce přivést velké hollywoodské hvězdy. Co je největším „tahákem“ Liberce a jeho okolí?
Liberec má několik zásadních výhod, které ho staví na špičku mezi možnými filmovými lokacemi. Snadná dopravní dostupnost, která je pro filmaře velice důležitá. Rozsah ubytovacích služeb, kdy jsme schopni kvalitou obsloužit hollywoodské hvězdy a kapacitou velký realizační tým. Zachovalá architektura v centru města i v okolí a dnes je to i kvalitní servis a dobré jméno Liberec Film Office.

Na koho nebo na co nejraději vzpomínáte?
Moc ráda vzpomínám na atmosféru, která panovala při natáčení posledního dílu SpiderMana. Lidé večer korzovali po náměstí, potkávali staré známé a hezky si u toho povídali. V tu chvíli Liberec žil filmem a z toho jsem měla velkou radost.

V současné době se všechny filmové produkce zastavily kvůli koronaviru, jak si myslíte, že to ovlivní návrat filmařů na sever Čech?
V tuto chvíli je těžké cokoli odhadovat, zvlášť u filmu. Je totiž běžnou praxí, že dnes nemáte žádnou poptávku po lokaci a během příštího týdne se ozvou tři velké projekty a vy musíte řešit, kterému dáte přednost, protože všechny se do Liberce nevejdou. Státní fond kinematografie dělá co může, aby filmový průmysl udržel nad vodou a během následujících týdnů by se do Čech mohly začít vracet i zahraniční štáby, takže není všem dnům konec a já se snažím být optimista.

Vy jste nyní na rodičovské dovolené, spolupracujete stále nějak s filmovou kanceláří? Hodláte se k vaší práci vrátit?
Nad návratem do práce zatím nepřemýšlím, synovi ještě nebyl ani rok, ale s oddělením cestovního ruchu včetně filmové kanceláře jsem stále v kontaktu. Pomáhám s čím je třeba a pravidelně provázím filmové fanoušky po liberecké radnici, při prohlídkách „Po stopách filmu“, které teď po vynucené pauze budeme k 17. 6. obnovovat.

Pavlína Sacherová
Narodila se v roce 1987.
Vystudovala vysokou školu a získala titul Bc.
V Liberci založila Filmovou kancelář, předtím byla vedoucí informačního centra ve městě.
Mezi její koníčky patří cestování, sport, četba, hudba, divadlo, muzika.