Pár kilometrů za hranicemi upadl v Polsku z kola český turista. Je zraněný a bude potřebovat převézt do nemocnice. Česká sanitka je nedaleko, ale do Polska k zásahu přijet nesmí. Cyklista si počká, polští zdravotníci jedou z velké dálky.

Tento problém řeší zdravotníci v pohraničí Česka, Polska a Německa častěji, než by chtěli. Podle ředitele Záchranné služby Libereckého kraje Stanislava Mackovíka je zakopaný pes v legislativě. „Naše zákony nepamatují na přeshraniční spolupráci, nemůžeme tam standardně provádět zásahy,“ řekl v rámci mezinárodní zdravotnické konference záchranářů Euroregionu Nisa, která se konala v Hejnicích.

Záchranáři mohou přes hranice pouze při velkých katastrofách, jako byly povodně, či lavina v Krkonoších. „Bohužel to řešíme již osm let a je to stále stejné. Doufáme ale, že do dvou let k té změně dojde. Máme zájem o každodenní spolupráci,“ dodal Mackovík.

I pro Dariusze Kawku ze záchranné služby ve Zhořelci má taková spolupráce velký význam. „Každý rok v oblasti Zhořelce překročí hranice dvacet milionů lidí. Je důležité spolupracovat, učit se jazyk. Vyměňujeme si i zkušenosti,“ řekl. Podle něj by možnost zasahování přes hranice velmi pomohla. „Já mám ve Zhořelci jedinou sanitku s doktorem a ta dojezdová vzdálenost je dlouhá. Přitom ve Frýdlantě je také sanitka z doktorem,“ dodal lékař.

Mackovík si postěžoval na liknavost vlád. „Za celých dvacet let stále není zákon o záchranné službě. Je na stole třetí návrh a nic. Stále se jen jedná, a výsledek žádný.“ Zdravotníci jsou přesto optimističtí. „Já myslím, že už se to konečně povede,“ řekl například Jiří Waschmut, který celý projekt řídí.