„Financování stavby je pro letošní rok vyřešeno, práce budou hrazeny z prostředků státního podniku Povodí Labe a Ministerstva zemědělství,“ sdělila Deníku mluvčí státního podniku Hana Bendová.

Aktuálně probíhají jednání, jak se budou financovat stavební práce v dalších letech. „Znovu napuštěna by přehrada měla být v roce 2025,“ doplnila mluvčí.

Bezpečí a větší objem

Cílem samotné obnovy je zajištění větší bezpečnosti vodního díla a zároveň navýšení retenčního objemu nádrže. Příští pondělí, tedy 21. srpna, by se měl liberecký primátor Jaroslav Zámečník setkat s ministrem životního prostředí Petrem Hladíkem a jedním z diskutovaných témat bude právě i financování přehrady.

„Byl jsem se podívat na symbolické osazení první z kamenných desek podél části břehu liberecké přehrady. Vyrovnány budou ve třech stupních, čímž vznikne nejen komfortní prostor pro vstup do vody, ale i místo, které mohou v budoucnu návštěvníci využívat třeba k opalování,“ řekl Zámečník s tím, že dohromady jich bude umístěno 256 kusů.

Délka každé z nich je dva metry, váha přibližně 1 200 kilogramů a jsou vyrobeny z liberecké žuly. „Tohle se fakt musí pochválit. Mnohdy jsem byl k mnoha věcem dopravních staveb a řešení kritický, ale tady se to moc povedlo. Konečně to bude vypadat tak, jak si to liberecká přehrada za ta léta zaslouží,“ okomentoval na Facebooku budoucí podobu vodního díla Vlastimil Malý.

Obnova srdce Liberce probíhá podle harmonogramu, přesto se neobešla bez komplikací. Jelikož během více než stoleté existence přehrady nedošlo k jejímu vypuštění, nebylo možné se při projektování rekonstrukce dostat k některým jejím částem. Jednalo se například o spodní výpustě a předsypy hráze, které byly pod vodou a pod vrstvou sedimentů. Projektant rekonstrukce proto musel vycházet z původní projektové dokumentace. „Po vypuštění vody a odstranění usazenin bylo zjištěno, že původní projektová dokumentace neodpovídá zcela skutečnému stavu. Bylo proto nutné operativně provést drobné změny v současném projektu,“ podotkla Bendová s tím, že se to už podařilo a na harmonogram stavby to nemělo podstatný vliv.

Stavaři pokračují na odbahnění nádrže těžením sedimentu, na výstavbě opěrné pravobřežní železobetonové zdi včetně kamenné obezdívky a na budování staveništních komunikací. Probíhají práce očištění návodního líce a věže hráze, bourání zdiva, zemní práce, dolamování a odklízení skály pro dosažení základové spáry pro zkušební pole injektáže. Pokračuje čištění a spárování kaskády bezpečnostního přelivu. „Přístupová šachta se dočká montáže výztuže. Hráz získá moderní vybavení pro obsluhu a provoz, například nové osvětlení, nové prvky pro automatický vodohospodářský a technickobezpečnostní dohled a kompletní opravy se dočká i elektroinstalace včetně řídicího systému,“ popsala změny Bendová.

Přestože dělníci a těžká technika nahradili vodní život už v loňském roce, někteří Liberečané si posteskli, že se v aktuální vlně veder nemají kde smočit. „Nedovedu si představit, že budeme bez přehrady ještě další dva roky. Jsem sice ráda, že bude nová, ale chybí mi možnost jít si zaplavat. Na Lesní koupaliště to je daleko,“ netajila rozčarování Markéta z Liberce. „Rekonstrukci a návrhy, které jsem viděl, vnímám jako jednoznačné pozitivum. Technický stav přehrady si to dlouho vyžadoval. Přehrada má z hlediska sportovního i kulturního vyžití velký potenciál, který zůstával dlouho ne zcela využit,“ svěřil se naopak zpěvák liberecké opery Jiří Bartoloměj Sturz.

K rekonstrukci se připojilo i město Liberec, které má v plánu zrenovovat pláž, levý břeh přehrady a upravit nástupní místa do vody. Na pláži bude vyčleněn prostor s dětskými herními prvky, v celém okolí přehrady budou nové koše, lavičky a veřejné osvětlení.

Liberecká přehrada Harcov vznikla jako první z pěti (původně jich mělo být šest, ale přehrada na Jeřici se nakonec nepostavila) přehrad v Jizerských horách. Důvodem jejich výstavby byly opakující se ničivé povodně, v případě Liberce pak padlo rozhodnutí o nutnosti stavby přehrady po povodni z 30. - 31. 7. 1897, největší, která kdy město postihla.
Projektováním přehrad byl pověřen nejlepší evropský přehradář, profesor Otto Intze z Cách, který plány na stavbu předložil Vodnímu družstvu Liberec a veřejnosti 13. ledna 1901. Protože se jednalo o stavbu vůbec prvních tížných, zděných přehradních hrází v Evropě, vzbudil plán na jedné straně nadšení a na druhé obavy. A tak bylo úkolem denního tisku vysvětlit lidem, proč jsou betonové hráze lepší než sypané a že hráz vyklenutá proti vodě je pevnější než tehdy obvyklé rovné hráze.
Intzeho plán byl oficiálně odsouhlasen 4. března 1901 a stavba neprodleně začala. Na stavbě pracovaly „elektřinou poháněné stroje různých druhů“, činilo se zde 360 dělníků, barabů, většinou z Itálie, Chorvatska či Německa. Přípravné práce šly rychle, a tak 27. června 1903 byl za účasti stovek pozvaných hostů a přihlížejících Liberečanů položen základní kámen nejen liberecké, ale i ostatních jizerskohorských přehrad. Kolaudace proběhla v dubnu 1904.
Hráz je i s podzemními základy vysoká 20,5 metru a dlouhá 157 metrů, koruna se zvedá 13 metrů nad terén. Je schopná zadržet maximálně 630 000 m3 vody.