Řada libereckých psychiatrů a psychologů se ohradila proti kampani, kterou město zahájilo na základních školách proti dětské šikaně. Nepřímo ji před pěti lety odstartovala sebevražda teprve 13leté Julie Moravcové v Liberci. I když šikana ze strany spolužáků nebyla hlavní příčinou, podle dívčiných deníků se na jejím stavu zásadně podepsala.

Právě dívčino jméno se stalo symbolem projektu, který má zmapovat situaci na jednotlivých libereckých školách a formou besed s odborníky na prevenci šikany informovat děti o tom, co je šikana a jak se proti ní bránit. Odborníci ovšem kampaň v otevřeném dopise označili za „nesystémovou a neprofesionálně pojatou“. A to i přesto, že někteří  z těch, kteří dopis podepsali, přiznali, že se s kampaní blíže neseznámili a znají ji pouze z médií nebo z interpretace své kolegyně.

Autor projektu, náměstek libereckého primátora pro oblast školství a kultury Ivan Langr, kampaň představil už v lednu. Podle něj má otevřít téma šikany, které na školách přibývá, a otevřeně s ním pracovat. "Jsem přesvědčen, že se před ním není možné donekonečna skrývat, ale že je nutné ho co nejdůsledněji řešit a detabuizovat," vysvětlil.

Divadlo by mohlo jitřit rány

Součástí projektu je mimo jiné i divadelní představení, které má formou pohádkového příběhu reflektovat celou událost. Podle autorky, herečky a režisérky Jany Hejret Vojtkové jasně akcentuje, že dobré by vždycky mělo zvítězit nad špatným, ne naopak. „V tom příběhu je katarze, ale zároveň je v něm i východisko a možné řešení. Je to představení pro ty, kteří se stále ještě bojí ozvat,“ vysvětluje autorka.

Připravovaná hra určená školním dětem, učitelům a rodičům se také stala předmětem kritiky ze strany odborníků na dětskou psychiku. „Vzhledem k tomu, že tento program má preventivní akcent, pracuje s traumatem a je určen žákům libereckých škol, byla bych ráda jako odborník i jako rodič seznámena s tím, kdy a kým byl tento preventivní program certifikován, kdo program superviduje, případně který konkrétní odborník připomínkoval a garantoval obsah,“ ptá se v otevřeném dopise zástupkyně primářky dětské psychiatrie v Liberci Šárka Konečná.

„Schvalovačky už tady kdysi byly,“ reaguje na kritiku představení náměstek libereckého primátora Ivan Langr a přirovnává podobné zásahy k cenzuře. Podle něj má právě divadlo otevírat závažná společenská témata a diskuzi o nich.

To potvrdil i Jan Cimr, umělecký šéf brněnského Divadla Polárka, které se zaměřuje na závažnější témata v dětských představeních. „Je pravda, že k jednomu představení týkajícímu se úmrtí dítěte jsme přizvali odborníky, ale není to nezbytné. Nevím, že by to někdo dělal systematicky. Divák musí mít všechny informace o tom, o čem představení je, a pak už je zodpovědnost na něm. V tomto případě na učitelích nebo rodičích,“ připomíná.

"Divadelní představení O vílách a Králi draků je typickou autorskou invencí, divadelním (tedy fantazijním) zpracováním příběhu s nezbytnou katarzí a dobrým koncem. Veškeré veřejné výstupy sám předem konzultuji s autorkou a režisérkou (v jedné osobě). Jsem nicméně domluven se zástupcem Majáku, že osobně představení zhlédne, aby s obsahem případně uměl pracovat," zdůraznil náměstek Langr.

Podle Jiřího Dvořáka, ředitele ZŠ Lesní v Liberci, kterou Julie Moravcová navštěvovala, by ale mohlo představení ještě zhoršit atmosféru na škole. „Oživovat věci, které už byly vyšetřeny a uzavřeny, by bylo pro naši školu spíš ke škodě,“ míní. Představení, které už předem vzbuzuje emoce, má přitom mít premiéru až v květnu. Dosud ho nikdo neviděl.

Na prvních dvou školách – podle abecedního pořadí – zatím v rámci kampaně proběhly první dvě debaty odborníků a městské policie s dětskými parlamenty, tedy zástupci tříd. I ty byly podrobeny kritice. „Tento formát nepovažuji za vhodný. Nevidím způsob, jak natolik komplikovanou záležitost vysvětlit stejnými slovy šestiletému a 16letému dítěti. Obecně podporuji spíše práci mezi vrstevníky a zejména v rámci bezpečného kolektivu jedné třídy,“ napsala Konečná.

Odborníkům se nelíbí strážníci v projektu

Podle Jaroslava Vykoukala, ředitele ZŠ Aloisina výšina, kde akce proběhla, se zatím ale nic takového neprojevilo. „Šlo o úvodní debatu, kde byl dětem celý projekt představen. Vzhledem k tomu, že se problematice dlouhodobě věnujeme, nebylo to pro naše děti nic nového. Naopak myslím, že tam zazněly užitečné informace kam a na koho se obrátit,“ hodnotí ředitel školy.

S dětmi o problému hovořili kromě náměstka Langra, který je původním povoláním učitel, také odborníci na speciální pedagogiku, přítomen byl i strážník. I v tom ale vidí kritici problém. „Na zveřejněných fotografiích mě také překvapila přítomnost městského policisty v uniformě a dokonce se zbraní,“ zaznělo v dopise podepsaném psychology, psychiatry a pracovníky pedagogicko-psychologické poradny.

„Přítomen byl i strážník, který má okrsek na sídlišti Kunratická na starosti. Děti ho znají, protože každé ráno dohlíží na pořádek před školou. Děti by měly vědět, že strážník je člověk, na kterého se mohou obrátit, když se cítí ohrožené,“ vysvětluje mluvčí Městské policie v Liberci Daniela Bušková.

Součástí projektu jsou rovněž semináře pro ředitele škol a třídní učitele šestých tříd a prvních stupňů víceletých gymnázií, jejichž žáci jsou podle Langra přechodem na jiný stupeň či do nové školy šikanou ohroženi nejvíce.

S městem na projektu spolupracují kromě preventistů městské policie například odborníci na prevenci mládeže z center Maják či Advaita. Podle ředitele ZŠ Aloisina výšina jde o dobře propracovaný projekt a problém, který se kolem něj vytvořil, je podle jeho mínění záležitostí nedostatečné komunikace mezi oběma stranami.

Otevřený dopis Šárky Konečné náměstkovi primátora Ivanu Langrovi
Vážený pane náměstku, z médií a z informací ze svého okolí jsem zaznamenala existenci projektu Princezna Julie, probíhajícího aktuálně na libereckých základních školách. Projekt reflektuje tragédii, která se v našem městě před časem udála. Obracím se tímto dopisem na Vás, abych vyjádřila obavy a pochybnosti, které ve mně tento projekt vzbuzuje. Stejný názor zastává v tomto smyslu i mnoho dalších odborníků zabývajících se psychologickou problematikou dětského věku a duševními poruchami u dětí a adolescentů.

Úvodem bych chtěla sdělit, že naprosto podporuji práci se školáky s cílem poučit je o nebezpečí šikany. Je velmi důležité naučit děti, jak ji rozpoznat a jak se jí postavit, jak ji řešit. Ze své praxe vím, že v Liberci se této činnosti věnuje mnoho kvalitních odborníků, a jejich práci považuji za velmi přínosnou.

Za nešťastně zvolený považuji již samotný název projektu. Přestože je nepochybně mediálně vděčný, z profesního úhlu pohledu se o vhodný název nejedná. Slovo „princezna“ dává projektu punc výjimečnosti. Název může u některých dětí, zvláště u dětí s disharmonickým vývojem osobnosti, vyvolat mylný pocit, že zoufalým činem, jakým sebevražda bezesporu je, získají pozornost, soucit a obdiv. Ještě více je však nebezpečný pro děti v pozici obětí šikany či v jiné krizové životní situaci, neboť jim poskytuje nerozumný návod na řešení jejich problémů. Vím, že to jistě nebylo cílem, ale je nutné snažit se domyslet všechny důsledky toho, jak by již samotný název mohl na děti zapůsobit.

V současnosti v rámci projektu probíhají medializovaná setkání preventistů městské policie se školními parlamenty. Tento formát nepovažuji za vhodný. Nevidím způsob, jak natolik komplikovanou záležitost vysvětlit stejnými slovy šestiletému a šestnáctiletému dítěti. Obecně podporuji spíše práci mezi vrstevníky a zejména v rámci bezpečného kolektivu jedné třídy. Na zveřejněných fotografiích mě také překvapila přítomnost městského policisty v uniformě a dokonce se zbraní. Diskuze o takto citlivém tématu by rozhodně neměla probíhat z pozice nadřazenosti. To je v naprostém kontrastu s přístupem ostatních organizací, které naopak navozují maximálně přátelskou atmosféru, včetně např. oslovování preventistů křestním jménem. Zároveň není ani rozumné, aby na členech parlamentů škol (tj. dětech různého věku – od 6 do 15 let) byla odpovědnost zprostředkovat a vysvětlit toto složité téma spolužákům.

Dále mi dovolte vznést několik dotazů k plánované divadelní hře „O vílách a králi draků“. Jakou cílovou skupinu má toto představení oslovovat? Co má být jeho účelem a co si mají návštěvníci odnést za zkušenost? Vzhledem k tomu, že tento program má preventivní akcent, pracuje s traumatem a je celoplošně určen žákům libereckých škol, byla bych ráda jako odborník i jako rodič seznámena s tím, kdy a kým byl tento preventivní program certifikován, kdo program superviduje, případně, který konkrétní odborník připomínkoval a garantoval obsah. Obávám se, aby představení nenapáchalo více škody než užitku. Vážně je naším cílem děti na základní škole „šokovat“?

Z výše uvedených důvodů považuji projekt Princezna Julie za nesystémový a neprofesionálně pojatý. Na základních školách probíhají projekty prevence šikany a rizikového chování, kde s žáky pracují odborníci, kteří disponují vzděláním a zkušeností, které jsou pro tuto činnost potřebné. Z vlastní zkušenosti vím, že na tyto projekty se mnohdy nedostávají finanční prostředky a jsou finančně podporovány např. Spolkem rodičů při ZŠ, tedy financemi vybranými přímo od rodičů. Jakou výhodu přináší financování dalšího projektu v porovnání se zvýšenou podporou existujících programů?

Některé části projektu Princezna Julie a divadelní hra „O vílách a králi draků“ bohužel vzbuzují spíše pochyby. Dovolte mi vyjádřit hlubokou soustrast s tragédií, která byla tomuto projektu motivací. Chceme-li však zabránit opakování lidského neštěstí, o to více je potřeba dbát na kvalitu práce s dětským kolektivem i širokou veřejností.

Proto Vás žádám, abyste před pokračováním tohoto projektu konzultoval vznesené připomínky s odborníky na prevenci sociálních patologických jevů a dalšími odborníky, kteří se na libereckých školách prací s dětmi zabývají.

S pozdravem MUDr. Šárka Konečná
zástupce primáře dětské psychiatrie Krajské nemocnice Liberec

Se souhlasem a podporou:
prim. MUDr. Jaromír Hons, Ph.D. , lékařský ředitel Krajské nemocnice Liberec
prim. MUDr. Jana Prouzová, primář dětské psychiatrie Krajské nemocnice Liberec
Mgr. Jana Hlavová, speciální pedagog, ředitel PPP Liberec
Mgr. Aleš Vaněk, vedoucí lektor specializačního studia pro školní metodiky prevence
Mgr. Anna Jirsáková, krizový intervent, metodik prevence PPP Liberec
Mgr. Alexandra Krejčová, speciální pedagog , etoped PPP
PhDr. Jitka Havlová, klinický psycholog dětské psychiatrie Krajské nemocnice Liberec
MUDr. Daniela Jouzová, lékař dětské psychiatrie Krajské nemocnice Liberec
MUDr. Eva Kubrtová, lékař psychiatrického oddělení Krajské nemocnice Liberec
Mgr. Kateřina Skočdopolová, psycholog Mgr. Hana Heindorferová, psycholog, psychoterapeut
Mgr. Žaneta Henyšová, psycholog dětské psychiatrie Krajské nemocnice Liberec
MUDr. Zuzana Medůnová, lékař dětské psychiatrie Krajské nemocnice Liberec, psychoterapeut
Mgr. Petr Šolc, etoped
Mgr. Marta Vaňková, vedoucí Střediska výchovné péče Frýdlant
Mgr. Eliška Vaňková, psycholog SVP Frýdlant
Bc. Eva Koubková, vedoucí programů primární prevence SVP Frýdlant

Odpověď náměstka Ivana Langra
Vážená paní doktorko,
děkuji Vám za Váš dopis, ostatně jsem o jeho přípravě byl informován už dříve, stejně jako o motivech, které k tomu vedly. Nijak to nerozporuji, ale je mi líto, že náš projekt místo podpory vzbuzuje takové obavy, rozhodně to nebylo jeho cílem. Jsem přesvědčen, že tomu tak je jen z důvodů nižší míry informovanosti Vás i kolegů signatářů dopisu (výjimkou je jen Petr Šolc, kterého jsem od začátku o spolupráci žádal, ale který nakonec odmítl pro svou dřívější angažovanost v Julčině třídě a v souvislosti s názvem projektu, nikoli pro jeho obsah). Projekt ale je od samého počátku zaštítěn odborníky, kteří se podílejí a dále i budou na jeho aktivitách.

Sám se považuji pouze za toho, kdo do veřejného prostoru aktuálně nastolil toto mimořádně závažné téma. Jsem přesvědčen, že se před ním není možné donekonečna skrývat, ale že je nutné ho co nejdůsledněji řešit a detabuizovat. Po tragické smrti Julie Moravcové jsme už v roce 2015 nařídili všem základním školám, aby pravidelně testovaly klima škol, tříd i sboroven a s výsledky pracovaly (a rozhodně v tu dobu šlo o většinu škol, které se klimatu vůbec nevěnovaly), o rok později jsme prevenci rizikového chování schválili i jako jeden z osmi cílů střednědobé koncepce zlepšování kvality škol (https://www.liberec.cz/files/vizitky_prilohy/cile-kvality-zs-fin-verze.pdf). Nejde tedy o téma nové, ale zatím řešené jen neveřejně, tedy i nekontrolovaně. Poznatky ze škol i z jednání s řadou rodičů, kteří mě v průběhu prvního volebního období navštívili s problematikou (možné) šikany, mě totiž nakonec přesvědčily, že musíme téma uchopit shora a formou zastřešujícího projektu. Upřímně, měl jsem tak učinit ještě o něco dříve, ale své váhání v tomto už nemohu vzít zpátky. Myslím, že aktuálně implicitně nacházím podporu i například v nedávných šokujících zkušenostech z Mladé Boleslavi. Obávám se velmi, že nejde o izolovaný případ, ale bohužel běžný obrázek škol. A jsem přesvědčen, že takové věci musíme v rámci primární prevence řešit s daleko větším tahem na branku (omlouvám se za sportovní slang, ale obratnější příměr mě nenapadl).

Cílem projektu je školy více motivovat k preventivním činnostem, nebát se šikanu efektivně řešit, neuhýbat před ní. To opačné je bohužel i na našich základních školách nikoli výjimečným chováním. Jde o fenomén, který podle veřejných dat České školní inspekce nebezpečně sílí a který na našich školách nechceme. Natož aby vedl k tak tragickým následkům jako v případě Julie Moravcové, po níž je projekt pojmenován. Souběžně chceme vnést téma více do veřejnosti, protože rodiče (a jsem jím i já sám) mají právo o něm hovořit a ptát se škol, co pro prevenci šikany konkrétně podnikají.

Zároveň však platí tři premisy:
1. projekt začíná tam, kde skončil Juliin příběh, nevracíme se do něj či před něj; název je jen symbolickou přidanou hodnotou a mementem zároveň,
2. aktivity projektu se opírají o úzkou spolupráci s odborníky na prevenci šikany (Maják o.p.s. - příprava a vedení seminářů pro metodiky prevence a ředitele, spolupráce na tvorbě katalogu rizik prevence; Advaita z. ú. - příprava a vedení seminářů pro třídní učitele 6. tříd; preventisté Městské policie Liberec - besedy se žákovskými parlamenty; Scio - tvorba tzv. map škol na základě dotazování),
3. zřizovatel je pouze nositelem projektu, který tyto aktivity financuje z různých zdrojů (rozpočet města, MAP II atd.).

Pokud jde o samotné debaty se žákovskými parlamenty, je jejich účel čistě preventivní (nikoli terapeutický), přesněji apelační. Cílem pro nás nejsou ani oběti, ani agresoři, ale potenciální dětští rytíři. Obsahově jde o promítání vstupního videa Linky bezpečí a diskuzi o něm, o seznámení se základními projevy šikany, o skupinové herní aktivity. Chceme tím podnítit další diskuzi o tématu v samotném žákovském parlamentu i v jednotlivých třídách. Protože jen tehdy se může stát téma včas a efektivně řešeným, pokud se o něm veřejně a za účasti všech aktérů (i ve školském prostředí) hovoří. Preventisté MPL jsou oblečeni jako strážníci, protože v reálu jsou strážníky. Mně jako rodiči ani jako bývalému pedagogu to nikterak nevadí, ale mohu jistě domluvit, aby se napříště účastnili v civilu. Součástí týmu, který jednotlivé debaty sleduje, jsou dva speciální pedagogové, s nimiž okamžitě po ukončení debaty reflektujeme všechny nedostatky a slabiny i z didaktického hlediska. Za školu se obvykle účastní metodik prevence. Zvažujeme tým posílit i o dalšího specialistu v oblasti primární prevence, a to už od následující debaty v dubnu. Máte jistě pravdu, že je otázkou, zda debatě mají být přítomny děti mladšího věku. Sám jsem se tím již zabýval a jsem připraven věkovou hranici zvýšit na úroveň 5. třídy.

Divadelní představení O vílách a Králi draků je typickou autorskou invencí, divadelním (tedy fantazijním) zpracováním příběhu s nezbytnou katarzí a dobrým koncem. Účinkují v něm převážně děti, dobrovolně a na základě souhlasu svých zákonných zástupců. Představení je určeno dětem od 10 let věku. Jistě se nebudete zlobit, pokud Vám o něm (o obsahu) neprozradím více detailů, nejsem k tomu zplnomocněn, protože nejsem autorem. Veškeré veřejné výstupy sám předem konzultuji s autorkou a režisérkou (v jedné osobě). Jsem nicméně domluven se zástupcem Majáku, že osobně představení zhlédne, aby s obsahem případně uměl pracovat.

Závěrem mi dovolte nabídnout Vám osobní schůzku, kde bychom si projekt rozebrali do detailů, abych Vás zbavil veškerých pochyb. Zároveň bych pro sebe viděl jako prospěšné získat další Vaše komentáře k jednotlivým aktivitám. Děkuji Vám.

S pozdravem PhDr. Mgr. Ivan Langr