Všechno je to součástí projektu Paměť národa, který zaznamenává vzpomínky lidí na minulé století. Od pondělí do dnešního odpoledne stál před libereckým Domem kultury.

Hledají se přímí pamětníci

„To je nechutný," oklepe se v letním dni žena středního věku. Víc než citaci člověka, který musel přežít něco, o co nestál, si ale nepřečetla. Přitom pod každou takovou alarmující větou je portrét toho, který ji vyřkl. Jeho jméno a ve stručnosti životní příběh. „Naštěstí je řada těch, kteří se nad použitými upoutávkami nepohoršují a naopak se díky nim nechají vtáhnout do nevšedního příběhu," říká Michal Šmíd z Ústavu pro studium totalitních režimů, který se na projektu Paměť národa podílí.

Podle něj se během prvního dne přišly do stánku na smysl projektu zeptat desítky lidí. „Někteří už vědí, že se snažíme zaznamenat vzpomínky pamětníků na 20. století. Stojíme o příběhy každého, kdo má co říct. Ať jde třeba o zdánlivě obyčejné lidi. Důležité je, aby měl jejich privátní život nějaký přesah do historie," podotýká Šmíd.

Pro Paměť národa jsou nejcennější přímí pamětníci na druhou světovou válku. „Protože těch, kteří mohou podat přímé svědectví o této době už dnes žije velmi málo. A když jejich paměti nenahrajeme my nebo naši partneři a kolegové, už to po nás třeba nikdo neudělá a jejich zkušenost s nimi odejde," vysvětluje.

Pomůže třeba i tip nebo kontakt

Lidé pracující pro Paměť národa ale vědí, že ne každý pamětník dorazí sám. I proto vítají každý tip na člověka, který má co říct.

„Stačí nám třeba jméno a kontakt. Sami pak za tím člověkem pošleme profesionálního tazatele, který paměti zaznamená," říká Michal Šmíd.

Organizátoři projektu Paměť národa také zároveň uspořádali soutěž nazvanou Příběhy 20. století. I v ní jde o hledání pamětníků na minulé století. Má tři kategorie děti od 13 do 15 let, mladí lidé mezi 16 a 18 lety a dospělí.

„V ní rádi uvítáme pomoc každého, kdo zaznamená příběh někoho ze svého okolí a nahraje ho na webové stránky pribehy20stoleti.cz. Autoři nejlepších příběhů mohou vyhrát věcné ceny nebo velmi slušné peníze. V hlavní kategorii až 50 tisíc," uzavírá Šmíd.

Svou stopu zanechal třeba Radomil Raja

Svou stopu zanechal třeba Radomil Raja.

Jedním z pamětníků, který pro Paměť národa převyprávěl svůj příběh, byl i Radomil Raja ze Železného Brodu na Jablonecku. Jeho příběh dostal titulek: Byla to taková smutná životní zkušenost. Dva skvělí lidé zaplatili životem.

Radomil Raja se narodil v roce 1932 v Železném Brodě v rodině malého sklářského živnostníka. Právě dokončil sklářskou školu v Železném Brodě, kterou začal studovat s představou, že jeden den převezme otcovu živnost. Marně. Plánům udělal konec komunistický puč. A 24. července 1949 byl tehdy sedmnáctiletý mladík za dramatických okolností zatčen.

Pykal za oddanost

V Železném Brodě bylo velmi silné skautské hnutí. Existovalo tu hned několik oddílů. Organizovali každoroční tábory v Jizerských horách, poblíž Smědavy mívali tradičně tábořiště.

Komunistickému režimu silné skautské hnutí samozřejmě vadilo. Proslýchalo se, že se na skauty chystá vlna zatýkání. Jeho kamarádi nechtěli pasivně čekat, až pro ně Státní bezpečnost přijde a chystali se proto na odchod z republiky. Útěk plánovali přes šumavské hranice. Netušili však, že se stávají pěšáky ve hře provokatérů a agentů StB.

O život přišli dva skauti

Vedeni agentem StB Hilgerem se shromáždilo sedm železnobrodských skautů ve stanech v Jizerských horách. Bezpečnostní složky se shromáždily v ranních hodinách 24. července 1949. Dva ze skautů shromážděných na hřebenech Jizerských hor Bezpečnost zastřelila Tomáše Hübnera a Jiřího Habu, berního úředníka. Pětatřicetiletý Haba byl jediný ze sedmi shromážděných skautů, kterému v té době bylo víc než 18 let…

Radomil Raja byl odsouzen na dva a půl roku. Prošel různými věznicemi pro mladistvé, léčil se s roztříštěným ramenním kloubem. Po propuštění pracoval v padesátých letech v lomech na stavební kámen, jezdil i jako řidič nákladních aut. V šedesátých letech využil uvolnění poměrů a začal jako brusič skla v železnobrodských sklárnách, brzy se vypracoval jako brusič na oddělení speciálních zakázek.

V současnosti žije stále v Železném Brodě, věnuje se včelaření a rybaření. Připomíná, že je aktivním členem jablonecké pobočky Konfederace politických vězňů. 

Zdroj: pametnaroda.cz