Výroba těžkých nákladních aut byla na Liberecku zahájena na podzim 1951. Šlo o typ Škoda 706R, vyvinutý za druhé světové války v plzeňské škodovce. Od 1. ledna 1953 jejich produkci formálně převzal čerstvě založený podnik Liberecké automobilové závody se sídlem v Jablonci nad Nisou-Rýnovicích a odštěpnými závody v Mnichově Hradišti a Liberci-Hanychově.

Liberecké automobilové závody, zkráceně Liaz, montovaly Škodu 706R až do druhé poloviny 50. let. Tehdy ji ve výrobním programu nahradila legendární modelová řada RT, jíž se kvůli použitému typu kabiny přezdívalo trambus.

Obrovský zájem domácích i zahraničních odběratelů o „ertéčka" odstartoval expanzi Liazu. Ke třem původním továrnám postupem času přibyly závody v Mělníku, Zvolenu, Velkém Krtíši, Přerově a Holýšově.

Co se kamionové dopravy týká, neměly „liazky" v socialistickém Československu prakticky konkurenci. V lednu 1986 se z Liazu stal takzvaný oborový podnik. Kromě továrny na nákladní auta spadala pod jeho křídla také vysokomýtská Karosa a choceňský výrobce chladírenských návěsů Orličan.

Zhroucení komunistických režimů ve střední a východní Evropě přineslo prudký pokles poptávky na tradičních trzích. Jestliže v roce 1989 vyrobil Liaz 18.101 náklaďáků, o dva roky později vyjelo z jeho bran už jen něco málo přes 4200 aut.

Zachráncem chřadnoucího Liazu, jenž se v roce 1992 přeměnil ze státního podniku na akciovou společnost, se měl stát německý Mercedes. Jednání o vytvoření společného podniku však skončila krachem a v červenci 1995 se majoritním akcionářem Liazu stala Škoda Plzeň podnikatele Lubomíra Soudka.

V roce 1998 se Škoda Liaz přetransformovala na holding Truck International. Ani světácký název nemohl zamaskovat fakt, že firma hospodařila s výraznou ztrátou, její roční produkce se pohybovala řádově ve stovkách kusů a kvůli chybějícímu provoznímu kapitálu si kupci museli výrobu svého vozu de facto předplácet. Výsledek? Téměř dvoumiliardový dluh a vyhlášení konkurzu na jaře 2001.

Druhého pokusu o resuscitaci Liazu se chopila finanční skupina Sipox holding Slovakia slovenského podnikatele Jozefa Majského. Ta v listopadu 2001 koupila továrnu Liazu v Mnichově Hradišti s tím, že pro ni má rozjednané objednávky na stovky aut. Skutečná produkce však dosahovala několika desítek vozů ročně a už se snad ani nedala nazvat sériovou výrobou.

Počátkem září 2002 vstoupil Liaz Sipox do likvidace a v srpnu 2003 vyjela z bran továrny v Mnichově Hradišti poslední „liazka". Šlo o asistenční vůz pro pro dakarský tým závodníka Martina Macíka. Právě Macík spolu s třebíčskou strojírenskou společností Tedom napsal závěrečnou kapitolu v příběhu značky Liaz. Tedom v roce 2003 koupil motorárnu Liazu , a za Macíkova přispění plánoval vyrábět lehký nákladní automobil Fox. Auto, které konstrukčně vycházelo ze stejnojmenné řady vozů Liaz, skutečně v několika exemplářích vzniklo. Do sériové výroby se ale nikdy nedostalo.