Zatímco prvního května roku 1945 vyhazují partyzáni v Košťálově na Semilsku do povětří nákladní vlak, v České Lípě se o den později koná masová tryzna za smrt Adolfa Hitlera. Tak nejednoznačně prožíval konec války před 65 lety sever Čech. Bylo to dáno tím, že území severních Čech včetně České Lípy a Liberce byla od roku 1939 součástí Německa a značnou část obyvatelstva tvořili Němci.

Právě německé obyvatele Liberce, tehdy Reichenbergu, ještě 7. května vyzýval Konrad Henlein prostřednictvím vyhlášky k zachování klidu, aby sám tentýž den Liberec opustil a pokusil se s Američany vyjednat obsazení Liberecka americkým vojskem. O tři dny později si v plzeňském zajetí podřezal žíly sklem od brýlí, když zjistil, že jeho plán je marný a je považován za válečného zločince.

Bombardování

Liberec spolu s Frýdlantem a Českým Dubem obsadila až 9. května 52. a 31. armáda 1. ukrajinského frontu Rudé armády. Obsazení Liberecka se obešlo bez větších krvavých incidentů. Poslední válečné dny však sever Čech zažil sovětské bombardování.

Rudá armáda shodila několik leteckých pum zejména na liberecké letiště. Nejtragičtěji dopadlo bombardování Frýdlantu, kde 8. května bomby zničily i nejstarší měšťanskou školu ve městě a zabily celkem 26 lidí. Při bombardování Bedřichova v Jizerských horách zahynulo šest lidí.

Přebírání vlády nad osvobozeným územím probíhalo postupně. První okresní národní výbor byl ustaven 16. května v České Lípě, správu nad politickými okresy Liberec, Frýdlant, Jablonec nad Nisou a Jablonné převzal 18. května Okresní národní výbor Turnov. Stalo se tak z pověření Zemského národního výboru v Praze.

Odsun Němců

Ihned po osvobození začal na Liberecku divoký odsun německého obyvatelstva. Do konce května odešlo z Liberce kolem osmi tisíc říšských Němců. Do začátku srpna, kdy takzvaná Postupimská konference odsun Němců právně vymezila, opustilo Liberecko zhruba 20 tisíc lidí.

Organizované vysídlování Němců začalo až na konci ledna 1946. Němci byli shromažďováni ve sběrných táborech. Jeden z nich byl například v Liberci na Husově třídě v místech dnešní Technické univerzity. Němci zde museli nechat téměř veškerý majetek. S sebou do transportu si mohli vzít pouze 50 kilogramů zavazadel a 500 marek na osobu. Němci odcházeli jak do americké, tak do ruské okupační zóny. Do října 1946 jich z Liberecka odjelo 25 828 v celkem 38 transportních vlacích, z Frýdlantska 20 015 ve 24 transportech.

Občanská práva německých obyvatel byla po osvobození drasticky omezena. Osoby německé národnosti nesměly například až do konce listopadu 1946 jezdit veřejnou dopravou.

Od osvobození do poloviny října 1945 údajně spáchalo v Liberci 219 Němců sebevraždu. V bývalé Henleinově vile na liberecké Husově třídě bylo rok a půl po osvobození otevřeno Muzeum nacistického barbarství. Fungovalo do roku 1964.