„Udělujeme méně pracovních povolení, snažíme se tím uvolnit více míst pro domácí,“ uvedla. V současnosti eviduje úřad práce 1267 pracovních povolení pro cizince mimo Evropskou unii. „Ale před třemi lety jich bylo o padesát procent více,“ vysvětlila Sadílková.

Celkem je na Liberecku 5249 legálně pracujících cizinců, kteří se řadí do tří kategorií. V první jsou vlastníci pracovního povolení, ve druhé s trvalým pobytem, kteří povolení nepotřebují a ve třetí jsou občané zemí Evropské unie, které už úřad práce nemůže nijak regulovat. „Sem právě patří Slováci nebo Poláci,“ řekla Sadílková.

Na Liberecku tak sice ubývá těch, kteří pracují legálně, ale naopak vzrostl počet těch, kteří jsou zde načerno. Podle statistik Celní správy je počet nelegálních pracovníků z ciziny odhalených v roce 2010 dvojnásobný než o rok dřív. „Zatímco v roce 2009 jsme odhalili třicet šest porušení zákona, o rok později to již bylo 69,“ upřesnil mluvčí Celní správy Jiří Nejedlý.

Podle krajského šéfa Asociace samostatných odborů Milana Šubrta například v Densu tvoří legálně zaměstnaní cizinci až polovinu dělníků ve výrobě. „Nejhůř jsou na tom ti, co jsou najatí nějakou agenturou. Agentura obvykle za ně dostává od firmy 175 korun za hodinu, ale dělníkům z této sumy vyplácí jen kolem padesáti korun na hodinu,“ řekl Šubrt.

Beru u vás dvakrát víc, než bych měla doma

Denně jezdí z polského Zawidowa kousek od Habartic hodinu a čtvrt do libereckého Densa a stejnou dobu se autobusem trmácí zpátky, ať pracuje na denní nebo noční směnu. A to už rovných šest let. Třiapadesátiletá Polka Mária Osiniak by totiž doma nejenže žádnou práci nesehnala, ale ještě by si vydělala tak polovinu toho, co bere v libereckém Densu.

Vím, že nesmíte prozradit výši mzdy. Přesto – stojí vám to dojíždění za to? Neříkáte si někdy, že by bylo lepší pracovat doma?
Ne, doma práce není a ještě bych si vydělala polovinu toho, co mám teď. Pracuji jako výrobní dělník a tam jsem dosáhla nejvyššího možného ohodnocení, postoupila jsem do čtvrté třídy. V Densu se mi líbí, neměnila bych.

Jak vás ve fabrice berou Češi, nedávají vám někdy najevo, že zabíráte místo místním?
Češi se spíš pořád dohadují se Slováky. Necítím žádnou nevraživost. Samozřejmě ale, že když vládne hospodářská krize, tu a tam někdo utrousí, že pokud se bude propouštět, měli by jít jako první cizinci. Ale stává se to minimálně.

Jakou práci jste dělala doma?
Vystudovala jsem střední školu, v Zawidowě jsem dělala u soukromé firmy několik funkcí najednou. Jednak jsem obsluhovala telefonní centrálu, a k tomu jsem později dělala i účtařinu. Pořád mi přidávali práci, ale peníze nechávali na stejné výši. Nakonec mé spory skončily výpovědí pro ztrátu důvěry. To už jsem se s firmou i soudila.

Kde jste se naučila tak dobře česky?
Pracovala jsem dvanáct let v Textilaně v Novém Městě pod Smrkem. Jako kreslička.

Chcete v Densu vydržet až do důchodu?
Byla jsem vůbec první z Poláků, kdo tady začal pracovat. Přihlásila jsem se tehdy do výběrového řízení. Když mne vzali, sama jsem u nás uspořádala několik mítinků s lidmi, kteří hledali práci. Dělala jsem vlastně nábor a dostala do Densa další desítky Poláků. Neměnila bych, ráda bych tady byla až do důchodu.

Luboš Vrabec
Zuzana Minstrová